Články
Festivaly a koncerty
Když jsem ještě přemýšlel nad velkými a pro mě důležitými kapitolami uplynulých let, zjistil jsem, že nedílnou součástí mého mládí, byla muzika. Samozřejmě, že jsem oplýval nahranými kazetami a přepálenými CDčky. Ale já nechci vzpomenout na hudbu reprodukovanou, ať již z jakkoliv kvalitní aparatury. Tento článek věnuji koncertům, klubům a festivalům, jejichž jsem byl návštěvníkem a posluchačem. Nemůžu sice o sobě tvrdit, že jsem byl skalním návštěvníkem, ale snad to jako poohlédnutí se do dob dávno minulých postačí.
Jak jsem se stal juniorem
V pátek, prvého února roku 2008 jsem se vydal do nového zaměstnání. Pln očekávání, pln dojmů a hlavně s velkými obavami. Během čekání na nástupní termín jsem se ještě věnoval samostudiu a osvojil si pár příkazů z SQL. Například jsem se naučil, že hvězdička znamená všechno, ale k čemu se to dá použít, mi unikalo. Samozřejmě kráčel do práce hladce oholen a vyšňořen, abych svému jménu neudělal hned první den ostudu. Na vrátnici jsem dostal vstupní kartu, o pár pater víš podepsal smlouvu (moje pozice byla definována jako junior quality engineer) byl vybaven notebookem a služebním telefonem, nafasoval reklamní předměty, jakými byl například sešitek, tužka, přívěšek a plastový stojánek na mobil a posadil se do openspace ke stolu, na jehož desce byl lepík s mým jménem. Počáteční instrukce byly jednoduché. Nastartujte stroj, přihlaste se do emailu a mezi nepřečtenou poštou naleznete další instrukce.
Jak jsem nasadil Jendovy webovky
Vážení a milý. Právě v tuto dobu došlo ke spuštění Jendových webovek na internetu. Předcházelo tomu návštěva Jindry, který mě navštívil právě za tímto účelem.
Jak jsem začal brnkat
Má touha se dnes naplnila a já jsem podnikl malý krůček pro člověka (pro lidstvo žádný) a koupil jsem si svou (první) kytaru.
Získání řídičského oprávnění
Původně jsem si myslel, že bych mohl získat řidičské oprávnění v horizontu dvou měsíců. Bohužel kombinace pracovního vytížení, dovolené a dalších negativních subjektů způsobila, že se moje snažení udělat si řidičák prodloužilo na měsíce čtyři. Intervaly mezi jednotlivými jízdami se rapidně zvětšovaly a přiznám se, už jsem přestal doufat v to, že jednou přijde hodina poslední. Nakonec jsem se však dočkal a já měl své znalosti a schopnosti předvést u zkoušky.
Jak jsem začal chodit se svou manželkou
Už je to tak. Káťa a Lukáš mají syna, který nese hrdě jméno Dominik. Protože takovouhle událost nenechal Lukáš jen tak bez povšimnutí, byl jsem pozván na klučinovo zapití. Ve dnech 29. a 30. srpna se tedy konala oslava a Sedlečko u Bukovan se otřásalo slávou volanou pro Domíska. Protože Lukáše a mne spojuje vojna, bylo jasné, že jediným přijatelným společenským oděvem bude uniforma.
Jak jsem přestal kouřit
Rozhodl jsem se, že přestanu kouřit. Nebyl jsem ovlivněn žádnou reklamní kampaní zobrazující chlapa chrchlajícího a ve žlutých prstech třímajícího žváro. Ani jsem nebyl pro to vyznán svým doktorem při pravidelném vyšetření. Stalo se zcela jinak, zcela náhodně, ale rychle.
Jak jsem slavil třicítku
Tak je to (bohužel) za námi. Sobota utekla a dlouho plánovaná a vybrušovaná oslava se uskutečnila. Já jsem tak překročil další pomyslnou hranici mezi mládím a dospělostí (i když já asi nikdy nedospěju) a učinil další krůček směrem ke stáří. Když jsem již minulý rok (ano, tolik mi to tížilo v mysli) rozmýšlel, zda třicáté narozeniny slavit či nikoliv, dospěl jsem nakonec k závěru, že je to milník, který by neměl zůstat bez povšimnutí. A protože nejsem sám, komu klepala třicítka na rameno, vymysleli jsme s Mildou společnou (a společenskou) oslavu.