Pořád jsem si vsugerovával, že nejdůležitější je tvářit se otráveně, protože činnost kterou právě provádím je pro mě rutinou. Nastartoval jsem notebook, sledoval start nejnovějších Windows 7 (doma jsem měl XP) a po zobrazení přihlašovací obrazovky třikrát zadal špatně heslo. Systém mi oznámil, že účet byl zablokován a já mám kontaktovat administrátora. Po pěti minutách sezení jsem se tedy zvedl a kolegů, kteří vypadali usedle, se informoval, kde sedí admini. S potupným výrazem jsem si nechal resetovat heslo a celý přihlašovací proces opakoval. Tentokrát jsem si dával více pozor na fakt, že mezi anglickou a českou klávesnicí je mimo jiné rozdíl v umístění písmen Z a Y.

Probíral jsem se nepřečtenými maily a našel instrukce. Vytisknout přiložený dokument, podepsat ho a odnést na HR. Co se skrývá pod dvou písmennou zkratkou jsem tušil, ale proč mi nejde vytisknout dokument jsem netušil. Ať jsem dělal co jsem dělal, pořád se mi nabízelo uložení PDF. Protože jsem si u adminů už ostudu udělal, zeptal jsem se naproti mě sedící kolegyně Magdy, který byla také nová (alespoň podle lepíku). Svěřil jsem se jí se svým trablem ohledně tisku. Nechápavě se na mě podívala a jak malému chlapci vysvětlila, že si přeci musím namapovat síťovou tiskárnu. Hanbou se mi chtělo propadnout a silně pochyboval o mé schopnosti se ve firmě udržet.

Abych si alespoň trochu zlepšil náladu, napsal jsem Mildovi, jestli by mi nepomohl a trochu mi nevysvětlil, jak to ve firmě chodí. Bohužel Milda se nacházel v jiné části města nežli já. Ale poskytl mi radu. Mám se spojit s kolegyní Lenkou, která mi byla určena jako mentor (něco jako chůva). Začal jsem pátrat ve všech kontaktech a adresářích, které jsem jen našel. A dotyčnou nenašel. Lenek bylo mraky, ale žádná určeného příjmení. Byl jsem na dně psychických sil. Naštěstí znovu zasáhla vyšší moc (Milda) a k mému stolu se dostavil Marek. Až později jsem se dozvěděl, že se jedná o zástupce vedoucího testingu. Při prvním setkání jsem ho tipoval jako milého chlapíka, který přišel zachránit tonoucího se nováčka. Krom jiného mě vysvětlil, že má mentorka se vdala a tudíž změnila své příjmení.

Byl jsem z duše rád, že nástup připadl na poslední den pracovního týdne a já si mohl během víkendu lízat utržené rány. S děsem v očích jsem opouštěl prosklenou budovu a téměř zatlačoval slzy. Ale jak to tak bývá, ráno moudřejší večera a pondělí je lepší než pátek. V hlavě se mi to poskládalo, já dostal další informace a moje kariéra dostala trochu příznivější směr. Následovaly mraky vstupních školení věnované firemní kultuře, testování, vývoji software, analýze, komunikačním schopnostem. Já se seznamoval s dalšími a dalšími lidmi a do práce zase začal chodit nadšený. Po několika týdnech jsem se konečně setkal s Lenkou, když jsem byl přiřazen do produktového týmu sídlícího v budově České pojišťovny (na Chodově). A tam, pod taktovkou projekťáka Marka a mentorky Lenky začala moje testerská kariéra.