Aktuálně
Béééé, anebo jak jsme přes plot vyplazovali jazyky
Potvrzená registrace na další ročník Military Death March by jistě byla obdivuhodná, kdyby se v ní neuváděla délka trasy 12 km. Tentokrát bylo hlavním smyslem, kromě uctění památky obětí, uskutečnění rodinného setkání a trochu prověřit odolnost našich ratolestí v oblasti fyzické námahy. Protažení nožek jim rozhodně nemohlo uškodit a nikdo nepochyboval o tom, že by vzdálenost neměla překonat ani nejmenší Verunka. A kdyby nožičky už bolely moc, každý chlap se rád promění v koníka (když je dost často považován za jiné hospodářské zvíře). Zbylý čas víkendu, nenaplněný pochodováním, jsme chtěli věnovat kultuře, anebo prohlídkou okolí. Původním plánem bylo setrvání pod stanem od pátku do neděle. Bohužel počasí tomuto nápadu nebylo nakloněno a již při odjezdu z Prahy pršelo. A předpověď tento stav do budoucna neměnila.
Jak jsme vyšlapali Milešovku s důchodkyní Kateřinou
Poté, co jsem si vyzkoušel noční pochodování a zjistil, že manželka je natolik benevolentní a povolí mi odpočinek i přes to, že slibuji svou sobotní bdělost, byl jsem velmi rád že přišla další pozvánka. Tentokrát byla cílem královna Českého Středohoří hora Milešovka. Než jsem dočetl až dokonce, byl jsem skálopevně přesvědčen že foťák na noční toulky s sebou už nikdy nepotáhnu. Ale na tento výlet to bylo více než nutností. Radek totiž v plánu uváděl, že na vrcholu budeme moci pozorovat východ slunce. A to stojí za tu dřinu. Protože jsem na Milešovce nikdy nebyl, nevěděl jsem, co mě čeká. Ovšem od dobrých informátorů jsem zachytil zprávy, že výstup k meteorologické stanici je rasovina. A informátor se nemýlil. Z čeho jsem měl ale největší radost, že dalšími cestovateli mají být Ondra a Petr. Tedy se dá mluvit o setkání skalního gibonstva.
Jak mi byla pořád zima - Republika Khali (4. díl)
Brzy nad ránem, tedy uprostřed mého hlubokého spánku, se z venčí stanu začal ozývat intenzivní, hlasitý, melodický a přitom v našich zemích netradiční zvuk. Chvílemi jsem měl za to, že se jedná o něčí budík a majitel mobilu se nemůže probrat. A nebyl jsem sám, dokonce jednoho z obyvatel našeho stanu to tak pohoršilo, že vylétl a ne zrovna vybíravým způsobem se ohradil na neznámého, aby tu kravinu konečně utnul. Pravdou ovšem bylo, že melodie hodně připomínající modlitbu východních kultur nás měla přivítat do prvního dne naší mise. Úplně jsem zapomněl, že nejsme v Evropě, ale v republice Khali. Jen je trochu nepříjemné, že to tu vesměs ovládají znepřátelené kmeny. A vůdcem je sám nadrotmistr.
Jak mi byla pořád zima - Jak jsem se potkal se strýčkem Honzíkem (3. díl)
Nastala středa a dle detailního harmonogramu nás čekalo půldenní cvičení s akčním kódovým označením "Uncle John". Co se po nás bude chtít, co budeme dělat a na co se máme těšit nebyla sice informace podléhající utajení, ale seznámeni jsme s obsahem nebyli. I když nás pan kapitán ubezpečoval, že o hození do vody ví (nic jiného to totiž nebylo) a že máme být klidní, jistou nervozitu v nás tento stav navodil. Odkryto nám nám bylo pouze to, že budeme součástí pravidelného cvičení profíků, začleníme se mezi ně a budeme strážit strategicky významný areál. Celá rota byla rozdělena na několik týmů a ty byly rozděleny podle stanovišť. Pokrýt jsme museli KPM, zastat klasickou strážní službu, obsadit dvě pozorovací věže, vytvořit QR-tým a pak určit jednotku, která měla na starosti odstraňování výbušnin (jak se jmenovala už si nepamatuji). Třetímu družstvu, tedy našemu, byla vylosována strážní služba.
