Jak jsem vstoupil do rodiny IT

3. díl: Jak jsem zadal první chybu

Nevelký zákaznický tým, jehož jsem se stal členem, se skládal z analytiků, vývojářů, jednoho architekta, jednoho projekťáka a dvou testerů. Lenky a mě. Abych nenadělal hned na začátku více škody než užitku, byl jsem usazen k volnému stolu ke studiu funkční specifikace. Takto honosně pojmenovaný dokument ve zkratce obsahuje stávající stav aplikace a plánované změny. Pustil jsem se tedy to čtení a s velkými obavami musel přiznat, že rozumím jenom pár větám. A to v úvodu. "Specka" byla prošpikována zkratkami a technickými termíny, které byly pro mě záhadou. Navíc za mnou chodili kolegové s tím, že si mám nainstalovat tohle, ověřit přístup semhle a vytvořit přístup tuhle. Říkal jsem si, že jestli přežiji zkušební dobu, bude to zázrak.

01.05.2008 publikovaný historky z práce Jenda Časná dospělost (21 - 30 let)
KDE (polohy a umístění) Praha a okolí /
KDO (osoby a obsazení) kolega(ové) / Milda /
PROČ (důvody a účely) práce /

Abych nezaostával za ostatními alespoň po vizuální stránce, chodil jsem uspokojivě kulturně oděný a po připsání první výplaty na účet jsem zainvestoval i do obleku. Můj počin hodnotil projektový manager vesměs kladně, jen mě upozornil na papírovou cedulku, která byla umístěna přes knoflíky rukávu na saku. Zatímco já jsem lístek považoval za módní doplněk, Marek mi vysvětlil, že se jedná o reklamní letáček.

Mentorka Lenka byla skvělá a měla se mnou maximální trpělivost. Na nevědomosti mi doporučovala literaturu anebo zdroje informací, na chyby upozorňovala jen soukromě a mé nekonečné otázky (někdy i opakující se) zodpovídala ochotně a klidně. Jen díky ní jsem čerpal první zkušenosti s testováním, seznamoval se s obecnými procesy a používal nástroje, o jejichž existenci, natož účelu jsem neměl ani ponětí. Krom jiného fungovala Lenka jako jakýsi filtr mnou zadaných chyb. Znamená to, že jsem vesele klikal podle určeného scénáře na obrazovce a pokud našel odlišnost, oznámil jí Lence. Ta můj závěr buď schválila, anebo s vysvětlením zamítla. Tak se stalo, že jsem zadal svou první "chybu".

Začátky nejsou nikdy lehké a pro mě se seznamovat s novými lidmi, řešit nové problémy a hlavně neustále se učit bylo těžké. Ale porovnání současné situace s tou minulou ve mě vždycky vzbudilo myšlenku, že snažení stojí za to.

Ukončení přijímacího řízení předcházel pohovor s mentorem a nadřízeným. Petr chtěl vědět, co jsem se naučil, co jsem dokázal, jaké jsem si stanovil cíle a jestli jsem těch minulých dosáhl. Zkrátka a jednoduše, jestli jsem jako zaměstnanec přínosem. S Lenkou po boku jsem seděl proti jindy usměvavému Petrovi. Tentokrát byla jeho tvář vážná a já měl opravdu strach. Vykoktal jsem všechna pozitiva, která mě napadla a čekal, jaký bude ortel. Jak jsem čekal, slavné to nebylo a já byl vzat na milost jen s tím, že pokud nedojde k většímu progresu mých vědomostí, další spolupráce nebude možná.

Odcházel jsem jako opatřený a rozhodl se, že takovýto rozhovor se svým šéfem již nechci nikdy podstoupit. Tohle předsevzetí se mi povedlo splnit někdy lehce, někdy obtížněji. Ale dostál jsem svému vnitřnímu slibu a podobný pohovor již neabsolvoval. V Logosím týmu plného skvělých lidí jsem vydržel několik let. Kromě testování jsem se naučil i spousta jiných věcí a díky Jul'ovi a Petrovi vznikly tyto stránky.

Další vyjevování příběhů nemá smysl, protože jednotlivé události již vypráví tyto stránky.

...a to je asi tak všechno.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Lucík hodnotil(a) 09.06.2020 12:51:09

vynikající

Milda hodnotil(a) 09.06.2020 12:45:15

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Jenda napsal(a) 09.06.2020 14:42

Ještě připojím fotky té první chyby. Protože tu jsem si schoval :)

vytvořit / odpovědět

Seriál a související články

1. díl: Osudový pohovor

Nabitý novými vědomosti z oblasti testování software jsem se vydal na začátku léta ke vstupnímu pohovoru do (již neexistující) firmy Logos, sídlící na Praze 4. Abych nepůsobil jako vandrák, vystrojil jsem se dle aktuálně použitelného šatníku. Ten se bohužel zcela neshodoval s nepsanými pravidly a já naklusal do recepce ve světlém saku, černé košili, světlé kravatě a tmavých pláťákách (no šašek). S lehce propocenýma rukama jsem zasedl do křesla a pozoroval život ve firmě, jaký jsem doposud viděl jen ve filmu. Kolem mne chodili usměvaví mladí lidé, na zdi viselo jedno ocenění vedle druhého, po třech metrech bylo umístěno (kdekoliv, jakkoliv) firemní logo s motivačním mottem.

2. díl: Jak jsem se stal juniorem

V pátek, prvého února roku 2008 jsem se vydal do nového zaměstnání. Pln očekávání, pln dojmů a hlavně s velkými obavami. Během čekání na nástupní termín jsem se ještě věnoval samostudiu a osvojil si pár příkazů z SQL. Například jsem se naučil, že hvězdička znamená všechno, ale k čemu se to dá použít, mi unikalo. Samozřejmě kráčel do práce hladce oholen a vyšňořen, abych svému jménu neudělal hned první den ostudu. Na vrátnici jsem dostal vstupní kartu, o pár pater víš podepsal smlouvu (moje pozice byla definována jako junior quality engineer) byl vybaven notebookem a služebním telefonem, nafasoval reklamní předměty, jakými byl například sešitek, tužka, přívěšek a plastový stojánek na mobil a posadil se do openspace ke stolu, na jehož desce byl lepík s mým jménem. Počáteční instrukce byly jednoduché. Nastartujte stroj, přihlaste se do emailu a mezi nepřečtenou poštou naleznete další instrukce.

3. díl: Jak jsem zadal první chybu

Nevelký zákaznický tým, jehož jsem se stal členem, se skládal z analytiků, vývojářů, jednoho architekta, jednoho projekťáka a dvou testerů. Lenky a mě. Abych nenadělal hned na začátku více škody než užitku, byl jsem usazen k volnému stolu ke studiu funkční specifikace. Takto honosně pojmenovaný dokument ve zkratce obsahuje stávající stav aplikace a plánované změny. Pustil jsem se tedy to čtení a s velkými obavami musel přiznat, že rozumím jenom pár větám. A to v úvodu. "Specka" byla prošpikována zkratkami a technickými termíny, které byly pro mě záhadou. Navíc za mnou chodili kolegové s tím, že si mám nainstalovat tohle, ověřit přístup semhle a vytvořit přístup tuhle. Říkal jsem si, že jestli přežiji zkušební dobu, bude to zázrak.

Sbohem mládí...

Dnes jsem z hrůzou (i s nadšením) zjistil, že mé mladické myšlení pomalu ustupuje a začínám myslet, jako dospělý. Jaký je toho důkaz? Navštívil jsem obchod s oblečení C&A v Letňanech.