Krátce před začátkem se ke mě dostavila sympatická recepční a uvedla mě do zasedací místnosti. Než odešla, nabídla mi kávu a věnovala úsměv. I když se křeslo změnilo, potil jsem se stále stejně. Pak dorazil vlasatý klučina v krátkém triku a začlo to. Pár minut představení společnosti, pár minut shrnutí proč tam jsme, pak jsem dostal slovo já. Těžko se hledají slova z oboru a odborné termíny, když člověk uměl jen zasunout CD do mechaniky a Diablo dohrát až na pátý pokus. Ale pár věcí, které jsem se naučil se hodilo. Co jsem z hlavy dostal, ústy vyplodil. Míra, jak se zkoušející jmenoval, dodržoval dokonalý pokerový obličej. Nevyčetl jsem z jeho reakcí nic. A když jsme si po půl hodině podávali ruce na pozdrav, netušil jsem, na čem jsem.

Samozřejmě jsem hned volal Mildovi a chlubil se. Něco jsem odpověděl dobře, něco bylo plácnutí do vody. Ale další pozvání na sebe nedalo dlouho čekat a já na Vyskočilku pádil znovu. Scénář se odehrával hodně podobně, jen jsem se oblékl trochu jinak. Šedé sako a bílá košile. Tentokrát mě nečekal nikdo jiný, než šéf testingu Petr a doslova mi vyrazil dech poté, co mi oznámil, že dnes zvolený úbor je daleko vhodnější. No, v prvním kole jsem evidentně zapůsobil. Pohovor byl techničtější. Petr mi prozradil, že otázky bude pokládat od nejlehčí možné a podle mých odpovědí bude přitvrzovat. Hledal jsem velikost paměti na notebooku, zopakoval některé metodiky testování a selským rozumem popsal testovací scénář. U pojmu XML mi došel dech a já přiznal, že jsem dosáhl svého vědomostního vrcholu.

Protože byl Petr člověkem velmi charismatickým, pozitivně smýšlejícím s neustálým úsměvem na tváři, vlastně bych byl spokojený, i kdyby mě vyrazil. Naštěstí k tomu nedošlo a já se dozvěděl, že jsem úspěšně absolvoval přijímací pohovor a bude se mnou uzavřena pracovní smlouva. Když jsme řešili nástupní plat, byl jsem dotázán na výši, kterou bych si přál. Nechtěl jsem být neomalený, na druhou stranu jsem tušil, že zbytečným podceňováním si můžu přihoršit. Tak jsem vzal aktuální částku a trochu si přidal. Když jsem cifru oznamoval, snažil jsem se tvářit rozhodně. Odpovědí však bylo, že mnou navrženou hodnotu Petr akceptovat nemůže. Než se mi znovu rozbušilo srdce, s úsměvem dodal, že nejnižší možná mzda začíná o trochu výše. Zamotala se mi hlava.

V naprosté eufórii jsem odcházel z budovy budoucí firmy a děkoval všem svatým (a samozřejmě Mildovi) za to, že se to povedlo. Vstoupil jsem do světa IT a otevřel si novou životní cestu. Písemné ukončení činnosti v současném zaměstnání bylo otázkou několika minut. Pak už zbývalo jen tři měsíce čekat a těšit se. Začátek února se blížil.