Jak jsem vstoupil do rodiny IT

1. díl: Osudový pohovor

Nabitý novými vědomosti z oblasti testování software jsem se vydal na začátku léta ke vstupnímu pohovoru do (již neexistující) firmy Logos, sídlící na Praze 4. Abych nepůsobil jako vandrák, vystrojil jsem se dle aktuálně použitelného šatníku. Ten se bohužel zcela neshodoval s nepsanými pravidly a já naklusal do recepce ve světlém saku, černé košili, světlé kravatě a tmavých pláťákách (no šašek). S lehce propocenýma rukama jsem zasedl do křesla a pozoroval život ve firmě, jaký jsem doposud viděl jen ve filmu. Kolem mne chodili usměvaví mladí lidé, na zdi viselo jedno ocenění vedle druhého, po třech metrech bylo umístěno (kdekoliv, jakkoliv) firemní logo s motivačním mottem.

říjen 2007 publikovaný historky z práce Jenda Časná dospělost (21 - 30 let)
KDE (polohy a umístění) Praha a okolí /
KDO (osoby a obsazení) kolega(ové) / Milda /
PROČ (důvody a účely) práce /

Krátce před začátkem se ke mě dostavila sympatická recepční a uvedla mě do zasedací místnosti. Než odešla, nabídla mi kávu a věnovala úsměv. I když se křeslo změnilo, potil jsem se stále stejně. Pak dorazil vlasatý klučina v krátkém triku a začlo to. Pár minut představení společnosti, pár minut shrnutí proč tam jsme, pak jsem dostal slovo já. Těžko se hledají slova z oboru a odborné termíny, když člověk uměl jen zasunout CD do mechaniky a Diablo dohrát až na pátý pokus. Ale pár věcí, které jsem se naučil se hodilo. Co jsem z hlavy dostal, ústy vyplodil. Míra, jak se zkoušející jmenoval, dodržoval dokonalý pokerový obličej. Nevyčetl jsem z jeho reakcí nic. A když jsme si po půl hodině podávali ruce na pozdrav, netušil jsem, na čem jsem.

Samozřejmě jsem hned volal Mildovi a chlubil se. Něco jsem odpověděl dobře, něco bylo plácnutí do vody. Ale další pozvání na sebe nedalo dlouho čekat a já na Vyskočilku pádil znovu. Scénář se odehrával hodně podobně, jen jsem se oblékl trochu jinak. Šedé sako a bílá košile. Tentokrát mě nečekal nikdo jiný, než šéf testingu Petr a doslova mi vyrazil dech poté, co mi oznámil, že dnes zvolený úbor je daleko vhodnější. No, v prvním kole jsem evidentně zapůsobil. Pohovor byl techničtější. Petr mi prozradil, že otázky bude pokládat od nejlehčí možné a podle mých odpovědí bude přitvrzovat. Hledal jsem velikost paměti na notebooku, zopakoval některé metodiky testování a selským rozumem popsal testovací scénář. U pojmu XML mi došel dech a já přiznal, že jsem dosáhl svého vědomostního vrcholu.

Protože byl Petr člověkem velmi charismatickým, pozitivně smýšlejícím s neustálým úsměvem na tváři, vlastně bych byl spokojený, i kdyby mě vyrazil. Naštěstí k tomu nedošlo a já se dozvěděl, že jsem úspěšně absolvoval přijímací pohovor a bude se mnou uzavřena pracovní smlouva. Když jsme řešili nástupní plat, byl jsem dotázán na výši, kterou bych si přál. Nechtěl jsem být neomalený, na druhou stranu jsem tušil, že zbytečným podceňováním si můžu přihoršit. Tak jsem vzal aktuální částku a trochu si přidal. Když jsem cifru oznamoval, snažil jsem se tvářit rozhodně. Odpovědí však bylo, že mnou navrženou hodnotu Petr akceptovat nemůže. Než se mi znovu rozbušilo srdce, s úsměvem dodal, že nejnižší možná mzda začíná o trochu výše. Zamotala se mi hlava.

V naprosté eufórii jsem odcházel z budovy budoucí firmy a děkoval všem svatým (a samozřejmě Mildovi) za to, že se to povedlo. Vstoupil jsem do světa IT a otevřel si novou životní cestu. Písemné ukončení činnosti v současném zaměstnání bylo otázkou několika minut. Pak už zbývalo jen tři měsíce čekat a těšit se. Začátek února se blížil.

Pokračování příště...

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Milda hodnotil(a) 01.06.2020 15:52:53

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

K tomuto článku dosud nikdo nevložil komentář.

Seriál a související články

1. díl: Osudový pohovor

Nabitý novými vědomosti z oblasti testování software jsem se vydal na začátku léta ke vstupnímu pohovoru do (již neexistující) firmy Logos, sídlící na Praze 4. Abych nepůsobil jako vandrák, vystrojil jsem se dle aktuálně použitelného šatníku. Ten se bohužel zcela neshodoval s nepsanými pravidly a já naklusal do recepce ve světlém saku, černé košili, světlé kravatě a tmavých pláťákách (no šašek). S lehce propocenýma rukama jsem zasedl do křesla a pozoroval život ve firmě, jaký jsem doposud viděl jen ve filmu. Kolem mne chodili usměvaví mladí lidé, na zdi viselo jedno ocenění vedle druhého, po třech metrech bylo umístěno (kdekoliv, jakkoliv) firemní logo s motivačním mottem.

2. díl: Jak jsem se stal juniorem

V pátek, prvého února roku 2008 jsem se vydal do nového zaměstnání. Pln očekávání, pln dojmů a hlavně s velkými obavami. Během čekání na nástupní termín jsem se ještě věnoval samostudiu a osvojil si pár příkazů z SQL. Například jsem se naučil, že hvězdička znamená všechno, ale k čemu se to dá použít, mi unikalo. Samozřejmě kráčel do práce hladce oholen a vyšňořen, abych svému jménu neudělal hned první den ostudu. Na vrátnici jsem dostal vstupní kartu, o pár pater víš podepsal smlouvu (moje pozice byla definována jako junior quality engineer) byl vybaven notebookem a služebním telefonem, nafasoval reklamní předměty, jakými byl například sešitek, tužka, přívěšek a plastový stojánek na mobil a posadil se do openspace ke stolu, na jehož desce byl lepík s mým jménem. Počáteční instrukce byly jednoduché. Nastartujte stroj, přihlaste se do emailu a mezi nepřečtenou poštou naleznete další instrukce.

3. díl: Jak jsem zadal první chybu

Nevelký zákaznický tým, jehož jsem se stal členem, se skládal z analytiků, vývojářů, jednoho architekta, jednoho projekťáka a dvou testerů. Lenky a mě. Abych nenadělal hned na začátku více škody než užitku, byl jsem usazen k volnému stolu ke studiu funkční specifikace. Takto honosně pojmenovaný dokument ve zkratce obsahuje stávající stav aplikace a plánované změny. Pustil jsem se tedy to čtení a s velkými obavami musel přiznat, že rozumím jenom pár větám. A to v úvodu. "Specka" byla prošpikována zkratkami a technickými termíny, které byly pro mě záhadou. Navíc za mnou chodili kolegové s tím, že si mám nainstalovat tohle, ověřit přístup semhle a vytvořit přístup tuhle. Říkal jsem si, že jestli přežiji zkušební dobu, bude to zázrak.