Souhlasně na dotaz Lukáš odpověděl až ve chvíli, kdy se nás sedm sešlo před ciferníkem. A před ním jsme se ocitli po pěším přesunu z Hlavního nádraží. Na kterém jsme si dali sraz. Jemně obtékáni davy, protože ulice se nám po rozvolňování začaly zase hezky plnit, jsme se pustili do plnění. Naším úkolem byl nalézt všechny čtyři artefakty korunovačních klenotů (žezlo, korunu, jablko a překvapivě plášť), poztrácených po neúspěšném převozu roku šestnácetněco. Znovu se budu opakovat v tom, že nehodlám prozrazovat nic z tajemství a průběhu hry. Ovšem aby bylo o čem číst, pár skvostů si dovolím uvést.
S většinou úkolů jsme problémy neměli a naše pozorovací schopnosti, bystrý rozum a bezchybná dedukce nezradily. Bohužel v jednom bodě jsme se zasekli takovým způsobem, že musel Lukáš využít nápovědy (která naštěstí byla nabízena). Po jejím obdržení jsme zjistili, že menší zakolísání v naprosto plynulém průběhu způsobil stánek s rychlým občerstvením. Tápali jsme také při řešení rovnice, s jejímž vyřešením si nakonec Lukáš poradil sice namáhavě a zdlouhavě, ale zato úspěšně. Chytal jsem se za hlavu a styděl se, když jsem si uvědomil, že k výsledku nás mělo přivést matematické pravidlo prvního stupně základní školy.
Třetím menším (no, seděli jsme tam celkem dlouho) zaškobrtnutím, u nějž nešla použít nápověda, bylo vyluštění rébusu. Princip nám byl jasný, ale na správné použití jsme nebyli schopni přijít. Nakonec se ke správnému výsledku dopracovala Lucka, když zvolila nejjednodušší a nejpřímější variantu.
Putování za nejdůležitějším pokladem naší země jsme úspěšně dokončili na nádvoří Pražského Hradu. Celkem nám hádání, luštění a pátrání zabralo hodinu a dvě minuty bez jedné vteřiny (prostě 01:01:59). Protože počasí bylo krásné, ulice nezaplněné a cesta vedla skrz to nejkrásnější, co v Praze je, báječně jsme si to užili. Zážitek jsme si navíc umocnili ještě zastávkou na Trdelník, kde mladší ročníky obdržely všimné v podobě pohárku se zmrzlinou. U nás jsme si dali kávu (ze čmuchadla), obohatili jí sladkou krtkovou hroudou (kterou Lucka stačila vytvořit) a na večer se pánské trio odebralo domů.
Nikdy bych nevěřil, že takovéto dobrodružství lze zažít i mimo čtyři stěny. Moc děkujeme Lukášovi za možnost podniknout hru s nimi a klukům za príma společnost. U dalšího hledání kudy ven se těšíme na viděnou.
