Články
Jak jsem propadl kouzlu her na hrdiny
Od tupého zírání do televizoru (k Atari monitor nebyl) a zběsilého mačkání kláves a virblování joystickem mě Pepa přivedl k výpravám do světa dobrodružství, válečníků a králů, draků, kouzelníků a skřetů. Po návratu z jednoho tábora, anebo lázní mi vyprávěl o hře bez herního plánu a figurek, kterou je možné hrát u stolu, na cestách, v zimě i létě. Jedinými pomůckami je šestistěnná kostka (desetistejnná se dala nahradit), tužka se čtverečkovaným papírem a nekonečná lidská fantazie. A protože základní kancelářské pomůcky jsem doma našel a jakožto dítě jsem měl fantazie na rozdávání, vstoupil jsem do světa Dračího Doupěte.
Jak jsem se stal strojařem
Osmá třída základní školy se nacházela zhruba ve své polovině a nadešel první zlomový okamžik mého života. Kam dál směřovat své budoucí kroky? Jedna z nejsnazších možností byla zůstat ještě dále na základní škole a pokračovat devátou třídou. Jelikož to byl ale první pokus o prodloužení povinné docházky, nikdo neznal přesně osnovy a mnozí, i z řad učitelů, nám radili, abychom se spíše vrhly na další studium. Co bych ale chtěl dělat jsem naprosto netušil.
Jak jsem se stal Medvědem
Zhruba po měsíčním působení na středoškolské půdě jsem byl označen medvědem. Co vedlo autora k mému označení zrovna tímto slovem nevím a ani to už nezjistím. Nicméně bral jsem to jako pojmenování hanlivé, nelíbivé a ponižující. A jak to tak bývá, odříkaného chleba, největší krajíc. Čím víc jsem se bránil a ohrazoval této přezdívce, tím zněla častěji. Nakonec mi na mě takto volala polovina třídy. Druhá polovina se se mnou vůbec nebavila.