Z negativního na pozitivní vnímání mě překlopila až rada profesora dílen (kovárny). Zaslechl můj alias a odpozoroval mojí reakci. Na rozdíl ode mě se mu to však líbilo, poradil mi, že čím víc s tím budu bojovat, tím víc útoků přijde a navíc mi vnuknul, že toto pojmenování není ani zdaleka ošklivé. "Mohlo by to být horší", řekl. A já si uvědomil, že má vlastně pravdu. V té době jsem měl víc než nadbytek váhy a vyfasovat nějakou špakatou přezdívku bych skutečně nechtěl. A tak jsem si medvěda oblíbil.

V tu dobu jsem chodil ke kamarádovi Pepovi (o dvě patra níže) a hráli novinku (krom jiného) vydanou tehny mladou a ne moc známou společností EA Games. Jednalo se o titul NHL 94 a jak je pochopitelné z názvu, byla to simulace ledního hokeje zámořské hokejové ligy. Měl jsem vyřešeno laborování a složitý výběr týmu, za který budu hrát (poražen). Tím, že na soupisce byli i Bostonští medvědi, bylo má traumatizující nerozhodnost vyřešena. Navíc se jednalo o tým silný, tradičně se účastnící play-off a několikrát soupeřící o Stanley Cup. Má obliba týmu nezůstala jen povrchní a postupně jsem si medvědy tak zamiloval, že jsem začal sledovat i pořady věnující se aktuálnímu hokejovému dění, pořídil si čapku s logem a opatřil si několik sběratelských kartiček hráčů. Naprostá nutnost byla moje znalost hlavních lýdrů týmu (zvláště brankáře) i aktuální soupisky. Od toho už byl jen krůček k oblibě Českého hokeje a hokeje obecně.

Medvědí přezdívka mě doprovázela během celého studia. A vzhledem k tomu, že se s Vencou, Kubíkem, Jindrou i Mildou stýkám doteď, stále ji slýchávám.