Živijó pro Dominika

Už je to tak. Káťa a Lukáš mají syna, který nese hrdě jméno Dominik. Protože takovouhle událost nenechal Lukáš jen tak bez povšimnutí, byl jsem pozván na klučinovo zapití. Ve dnech 29. a 30. srpna se tedy konala oslava a Sedlečko u Bukovan se otřásalo slávou volanou pro Domíska. Protože Lukáše a mne spojuje vojna, bylo jasné, že jediným přijatelným společenským oděvem bude uniforma.

29.08.2009 29.08.2009 00:00:00 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda Časná dospělost (21 - 30 let)

Standardně nevybaven cestovním prostředkem, řešil jsem otázku dopravy. Slitoval se nade mnou Roman (jak jinak) a nabídl mi palubu svého korábu. V pátek jsme dorazili ke Kátě a Lukášovi a já se seznámil s Dominikem. Je to kluk jak má být, a roste jako z vody. Moc si nepamatuji, co jsem ve třech měsících dělal já, ale Domísek se pořád vrtěl, packama maloval do vzduchu cosi a vyprávěl mi. Bohužel, já tomu nerozuměl – rychle člověk zapomíná.

Když dorazila Hanka a Pepa v autě narvaném k prasknutí (Pepa dovezl pár drobností), dali jsme se do příprav. Postavili jsme stan, rozmístili lavičky a stoly a i když hodiny ukazovaly pozdní večer, Pepa se pustil do vaření. Já jsem (zřejmě ze strachu z práce) usnul na sedačce (a to jsem měl původně spát venku, ale hostitelům se mě asi zželelo).

Ráno jsme jeli s Lukášem na nákup, a protože si všechno pamatuji, půlku věcí jsme tam zapomněli. Cestou jsme nabrali další účastníky a po příjezdu domů se pustili do organizování. Lukáš mě překvapil, protože z útrob domu postupně vynosil vybavení divadla. Jen opona chyběla. Před domem začala přibývat auta a v sedačkách a na lavicích lidi. Zábava proudila, jídla byly plné stoly, pití co kdo snese. Prostě oslava vskutku obdivuhodná.

Po obědě naplánoval Lukáš (perfektní myšlenka) fotbalové utkání na místním travnatém hřišti. Sestavu neuvedu, protože by hrozilo, že Real Madrid by se tuto informaci dozvěděl a některé hráče odkoupil do zahraničí. Týmy poskládané podle tahaných papírků byly naprosto vyrovnané (první gól padlo po hodině hraní) a zápas byl od začátku do konce dramatický. Nejdramatičtější byl ovšem ve chvíli, kdy se balon dostal za pokutové území tak hluboko, že skončil až na cizí zahradě. Musel přijít nucený time-out a místo schopnosti ovládat balon přišla na řadu schopnost diplomacie. Té se ujal Olda a bravurně jí zvládl.

Zápas nakonec dopadl tak, že vyhrál ten nejsilnější. My :). I když na druhé straně, po čtyřech hodinách úporného běhání je vítěz každý. Odklidili jsme bitevní pole a pustili se do víru oslav. Začala tím, že hrdý otec pozdvihl číši na počet synátora. Pak se všichni bavili tak, jak uměli. To znamená skvěle. Jedlo se, pilo se, hodovalo se. Oslavování se protáhlo do pozdních nočních hodin, a když jsem opouštěl veselí já, ještě se nekončilo.

Neděle už se nesla v duchu bourání, uklízení, balení a loučení. Stále však vládla dobrá nálada. Já jsem opět nasedl do auta Romana, které mě odvezlo až domů.

Mnohokrát díky za pozvání a skvělý zážitek. Káťo a Lukáši, Dominik se Vám opravdu povedl. A Tobě další pokračovateli rodu, přeji vše nejlepší do života.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

nehodnoceno
článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

K tomuto článku dosud nikdo nevložil komentář.

Fotogalerie