Generál „Bomber“ se díval z operačního střediska na Protosské dílo se zájmem a údivem. To, co se tu dělo, nemělo pro normálního Terrana vysvětlení. Sir Hydoon v místnosti přítomen nebyl. Jelikož bylo vybudováno hlavní velitelství Protossů, přesunul se tam. Ale komunikace mezi oběma veliteli neustala. Probíhala pomocí komunikačních satelitů. Generál se již plně naučil obsluhovat dekodér a proto tlumočníka nepotřeboval. Problém mu dělala jen skladba slov. Jak pro odeslání vzkazu, tak při jeho přijmutí, nabízelo se vícero vyložení výrazů. Sám sebe přistihl, že se nechal okouzlit tím, co se děje dole a zbytečně tu utrácí drahocenný čas koukáním z okna. „No tak Robe, začni něco dělat.“ zabručel si sám pro sebe. Když se odpoutal od okna a přešel k mapě, kde byla načrtnuta postavení, někdo zaklepal na dveře. „Vstupte“ řekl generál. Do místnosti vešel jeden z inženýrů výzkumného a technologického střediska, který měl na starost zbrojní projekty. „Omlouvám se pane, ale mám skvělou novinu.“ pronesl muž a v očích se mu objevilo vzrušení. „Mluvte inženýre, o co jde?“ „Našim hochům se podařilo najít přísadu, která s místní atmosférou velmi výbušně reaguje.“ „Jak výbušně?“ „Pane, podařilo se nám zprovoznit plamenomety, které zde nejdříve nefungovaly.“ „To je opravdu velmi dobrá zpráva“ řekl generál až s dětskou radostí. Byl si totiž vědom toho, že Zergové, na rozdíl od střelných zbraní, jsou velmi málo odolní vůči ohni. Bohužel se hned při počátku konfliktu ukázala skutečnost, že místní atmosféra obsahuje cosi, co zamezuje hoření mariňáckých plamenometů. „Opravdu dobrá zpráva“ opakoval znovu svou odpověď generál. „Mám ještě jednu novinku, pane. Dorazil balíček z Nawoodu.“ Generál s sebou trhl a jeho výraz přibral na vážnosti. Věděl, co to znamená. „... a síla?“ zeptal se stručně. „Asi deset až jedenáctkrát silnější než Little boy.“ „To z nich udělá hromady připálenejch bifteků“ zapomněl se generál. Ale inženýr dělal, že tuhle poznámku přeslechl, i když v duchu s generálem zcela souhlasil. „Ale máme jeden problém pane.“ ještě dodal „Naše zaměřovací systémy jsou založeny na elektronickém vyhledávání. Zergové nemají žádnou elektroniku. Nemůžeme je tudíž zaměřit jinak...“ inženýr udělal krátkou pomlku, aby dodal na vážnosti „než ručně.“ „Oukej, díky za informace. To bude všechno“ propustil ze svých služeb generál inženýra. Ten pozdravil a tiše zmizel ve dveřích. „Bomber“ se opět zahleděl z okna a pár vteřin nato stiskl tlačítko komunikátoru. „Felpsová, sežeňte mi majora Quinta“ „Koho prosím?“ ozval se v reproduktoru mladý ženský hlas, který patřil generálově asistentce. „Sežeňte mi Ghosta, hned!“ až skoro vykřikl. „Tohle zvládne jen on“ pronesl si sám pro sebe, ale to už asistentka neslyšela.
Pro použití probioxiplutonvodíkovou bombu se generál rozhodnul v té chvíli, kdy zjistil, co dokáže Zergům způsobit oheň a prudké ohřátí jejich těla. Vzhledem k tomu, že na planetě Erman vládly arktické podmínky, bylo nutno bombu upravit, aby její výbuch měl dostatečný účinek a nevznikla žádná řetězová reakce s místní atmosférou. Jeden z techniků mu popsal účinek neupravené pumy takto: „Bude to mít za následek to samé, jako když stojíte po kolena v benzínu a hodíte nedopalek na zem.“ To mu stačilo. Úprava bomby však byla velmi náročná a proto na ní čekal tak dlouho. Nyní byla přivezena. Ukáže se, co dokáží nejlepší mozky Terranů. Generál si po opětovném prostudování mapy vzal do rukou analýzu situace starou jen několik hodin. Od předchozí zprávy zde nalezl několik položek, hlavně stav vojenské techniky, které vykazovaly nárůsty. Počty Protosských vojáků na základně se každou minutou zvyšoval. Stejně tak jejich bojová technika. „Doufám, že jim nerupne v bedně a nesrovnaj to tu se zemí.“ zamyslel se generál. Místností se ozvalo pípnutí komunikátoru a v něm hlas patřící Felpsové. „Pane, major Quint dorazil. Smím ho k Vám pustit?“ „Ano, ať jde dál“ odpověděl generál. Za okamžik se blížící kroky zastavili a ozvalo se kovové zaklepání na dveře. „Vstupte“ rychle vyslovil generál. Dveře se otevřeli, a do místnosti vstoupil muž střední postavy, který měl vojenský oblek odlišný od ostatních vojáků. Jeho chladný pohled byl okamžitě upřen na generála. „Na Váš rozkaz generále“ vyslovil zastřeným, ale tichým hlasem major a neustále stál v pozoru. „Díky majore, že jste tak rychle přišel“ řekl generál. „Dejte si pohov a posaďte se, musím s Vámi probrat jednu důležitou věc.“ Major Quint se uvolnil a sedl si do nejbližšího křesla. Generál naproti němu. „Majore, jak asi víte, konečně dorazilo z Nawoodu očekávané překvapení. Jediný problém je, že naše navigační systémy nejsou schopny zaměřit živočišnou strukturu, takže to znamená...“ „...takže to znamená“ vstoupil mu do řeči major „že potřebujete chlapa, který to nemá v hlavě v pořádku, protože nikdo jiný by to neudělal, a půjde k těm potvorám a ze země zaměří cíl. Chápu generále. Můžete se mnou počítat. Jdu do toho.“ skončil major. Generál si sám pro sebe potvrdil, že se v majoru Quintovi nezmýlil. Byl eso mezi průzkumnými jednotkami, bývalý člen speciálních úderných sil a odborník na pohyb v nepřátelském území. Svou hodnost majora již dlouho nezvýšil, protože svou profesionalitu kazil tím, že své názory zveřejňoval bez jakýchkoliv servítek. Generála „Bombera“ však respektoval. Byl to zkušený muž se srdcem vojáka. Žádný z velitelů se svými schopnostmi, znalostmi a velením nevyrovnal generálu „Bomberovi“. „Majore, cílem Vašeho zaměření bude pravděpodobná líheň těch stvůr. Váš energetický oblek by Vám měl umožnit úplnou, nebo částečnou neviditelnost. Před Vaším úkolem bude dělostřelecká příprava a částečná krycí operace. Budeme se snažit odklonit a přeskupit všechny nepřátelské jednotky k fiktivnímu útoku. Nevíme, jak dlouho se dokážeme bez velkých ztrát držet. Protože nechci zbytečně ztratit lidi, při nestabilní situaci bude velen ústup. Budete na to mít málo času majore. Zvládnete to?“ Major se jen zlehka pousmál „Jasně generále, pošlu jim to rovnou do náručí.“
Nepřátelská aktivita za posledních 24 hodin klesla skoro na nulu. Žádné kontakty, ani nájezdy. Nepřítel prostě o sobě nedával jedinou známku. V operačním středisku se to hemžilo šaržemi. Přítomen byl tentokrát i sir Hydoon a velitelé, kteří povedou útok. Na velkém stole byl holograficky zobrazen terén, na kterém se má následující bitva odehrát. Slovo měl zrovna kapitán Hobler, velitel leteckých sil. „Jednotky Wraithů budou stále kontrolovat oblast a v případě přímého kontaktu budou připraveny k letecké podpoře. Křižníky Elis a Mark budou připraveny v těchto pozicích“ a ukazovátko zaměřil do nízkého kaňonu „a budou čekat na rozkaz k útoku“ „Jeden prapor tanků a Goliathů tam bude také čekat“ navázal kapitán Gris, velitel pozemních obrněných jednotek, na předchozí komentář „Jednak proto, aby mohly krýt jednotky v případě rychlého ústupu, a jednak proto, aby kryly stíhačky a křižníky.“ Sir Hydoon pozoroval mapu, ale zatím se nijak neprojevil a ani nedal jinak znát jakýkoliv svůj plán. „Vaše vyjádření poručíku Treedy?“ zeptal se generál mladého důstojníka velící pěchotě. Poručík přenesl váhu z pravé nohy na levou a spustil: „Sestavil jsem útočné čety, zkombinované z pěchoty a plamenometníků. Na tři čety budou dvě sanitní vozidla. Záchytné body útoku jsou Alfa, Bravo a Delta“ ukázal poručík tři místa na mapě „v případě krize se budeme stahovat do těchto pozic. Hlavním úkolem pěchoty je chránit techniku od přímého kontaktu s nepřítelem a průzkum bojem. Upozorňuji všechny, že pěší jednotky budou vyzbrojeny tříštivými zápalnými náboji TR 8 a proto si prosím všichni hlídejte své palebné sektory.“ všichni souhlasně pokyvovali a vrývali si do paměti každý detail mapy. „A teď to hlavní pánové“ ujal se znovu slova generál „major Quint má zvláštní úkol. Musí se dostat nepozorovaně na sto metrů od líhně Zergů a zaměřit navigační systém. Jakmile bude cíl zaměřen, potvrdí ho operační středisko kódem ‚RUDÝ DRAK SPATŘEN‘ to pro ostatní jednotky znamená konec jakéhokoli postupu a příprava na ústup. Major tuto zprávu potvrdí slovy ‚RUDÝ DRAK LETÍ‘.“ nastalo ticho a napětí v místnosti nabývalo na intenzitě. Generál pokračoval „Po této větě máte pět minut na evakuaci. Další podrobnosti Vám sdělí podplukovník Hoth. Podplukovníku? Máte slovo.“
„Díky generále. Pánové, velmi pozorně mě prosím poslouchejte. Úspěch operace závisí na správném načasování a vzájemné kooperaci. Časový plán Vám ukáži na tabuli.“ řekl podplukovník a pomalu přešel do rohu místnosti, kde stála velká elektronická tabule zobrazující data a podrobnosti. Ostatní muži se za ním otočili a všichni upřeli zraky na panel. „Major Quint se vydá v hodině H Vulturem, který je vybaven maskovacím generátorem na pozici Omega. Je to oblast, kde poslední průzkum nenašel žádné nepřátelské aktivity. Samozřejmě těsně před útokem provedeme ještě jeden průzkum, takže pozice Omega se může změnit. Cesta by mu měla trvat při průměrné rychlosti 230 km za hodinu 45 minut. Zde major vozidlo opustí a pěším přesunem se vydá na pozici Strike. Ta je vzdálená od pozice Omega asi kilometr. Předpokládáme, že zaměřovací pozici Strike zaujme 15 minut po dosažení pozice Omega. Zaměřování by mělo trvat asi 5 až 10 vteřin. Po ověření zaměření se časový údaj na hodinu S -10. Všichni velitelé budou vysílačkou pravidelně v jednominutových intervalech informováni o čase. Protože by major nestačil opustit smrtelnou zónu bomby včas, přiletí pro něj transportér. Ten bude čekat na signál zde“ ukázal na mapě místo “na pozici Home a odveze majora do bezpečné zóny. Pánové, bezpečná zóna při výbuchu je 100 kilometrů od epicentra. Tento údaj mějte stále na paměti a řekněte velitelům, aby ho neustále kontrolovali na svých přístrojích. Musím Vás upozornit, že pokud se budete nacházet o 500 metrů blíže, budete zasaženi EMP vlnou a všechna technika bude vyřazena, včetně lehkého poškození a jestliže budete 1500 metrů za bezpečnou zónou...“ podplukovník ztichl a všichni muži na něj zůstali tázavě hledět. Hoth jen zakroutil hlavou a prstem si přejel po krku. Všem bylo toto gusto jasné. Nebylo potřeba dalších komentářů.
V operačním středisku se porada odehrávala ještě dvě hodiny. Všechno bylo důkladně probráno, všechno prodiskutováno. Každý byl seznámen se všemi detaily operace. Zdálo se to být celkem jasné a nikdo nevěděl o žádné věci, která by jim snad zůstala utajena. Jedna tu však byla. A to dosti závažná.
