„Spusťte plukovníku Tanere. Jaká je situace, jaké jsou ztráty, jaké vidíte možné následky a jaká opatření chcete zaujmout?“ pronesl generál přísným hlasem a zapálil si cigaretu, přičemž svůj pohled nevěnoval ani jednomu muži ze svého štábu. „Pane, v současné chvíli jsou nepřátelské jednotky rozmístěné na sever a severovýchod od našich obranných pozic. Na kótě Alfa-325 hlásil letecký průzkum pohyb většího uskupení živočišného původu. Patrně se bude jednat o jejich hnízdo pane. Technický stav těžké techniky je 95% bojová schopnost, ovšem za předpokladu, že nedojde k přímému kontaktu s nepřítelem. Skoro 50% tanků a strojů má poškozené pancéřování, takže při přímému středu budou rychle vyřazeny. Pěší a lehká vojska jsou plně vyzbrojena, ale jejich morálka poklesla pane. Při tom posledním útoku jsme přišli o několik dobrých velitelů čet.“
Místností zavládlo několikavteřinové ticho. Generál se koukal velkými okny velícího střediska na pohyb pod sebou. Na jeho tváři bylo vidět znepokojení a únava. „Díky plukovníku.“ stroze pronesl. „Jak jsme na tom v oblasti vývoje komunikačních technologií a dalšího výzkumu?“ Všichni muži v místnosti se ve stejnou chvíli podívali na osobu v bílém plášti s brýlemi na očích. Ten si lehce odkašlal, posunul si brýle na konec nosu a otevřel desky s poznámkami. „Pane generále, podařilo se nám pomocí elektrogenerativního kódu a tranfer...“. „Technický popis si nechte do publikací pro akademii doktore“ uťal jeho řeč generál. „Já chci jasnou a stručnou odpověď. Jde, nebo nejde komunikovat s Protossama?“ Na konci věty se generál elegantně otočil na podpatku a svůj pohled zabodl do doktora Nermanna. Ten značně znervózněl a v hlavě si skládal odpověď. „Lze říci, že v omezené míře ano, pane generále“ „A to znamená?“ „To znamená, že jsme schopni rozluštit asi 80% procent významu myšlenky. Navíc budou výstupy translátoru jen hesla.“ Dokončil profesor svoji teorii a sundal si brýle, asi jako gesto, že nemá již víc, co by řekl. „Dobře, dobře“ zamumlal generál „Pošlete signál Protosům“.
„Pane generále, dovolte mi povznést námitku“ Ozval se asi o dva roky mladší muž atletické postavy, vysoký, s velmi krátkým sestřihem a několika podpisech bojů na obličeji. Byl to plukovník Strait, zástupce generála, a jeho dlouholetý přítel. Generál se na plukovníka podíval se zlostí. „Porada velení je odložena. Všichni prosím opusťte místnost. Plukovník Strait zde zůstane. Děkuji.“ řekl generál velmi rychle. Muži se postavili do pozoru, zasalutovali a opustili středisko. Ještě pár vteřin po tom, co zaklaply dveře, byl generál ticho. Pak se zhluboka nadechl a velmi hlasitě spustil: „Doprdele Phile, nestav se proti mně. Dostáváme tu na frak a musíme si přiznat skutečnost, že tuhle bitvu prostě sami vyhrát nemůžem. Ty i já víme, že nás sem poslali jen proto, aby nám nemuseli platit důchod. Ale mě se ještě nechce umřít. Mám v plánu s vnukem chytat ryby. Takže jediná možnost, jak se odsud dostat, je poslat ty kousavý svině do pekla a k tomu potřebujeme Protosy.“ generál celou dobu pozoroval plukovníka a i když slova tomu neodpovídala, moc dobře si oba muži uvědomovali, že by jeden pro druhého položil život. Teď již s klidnějším hlasem položil Philovi otázku. „Co mám podle Tebe dělat Phile?“ Plukovník se zamyslel a stále vstřebával generálova slova. „Robe, já vím, že je to tu na hovno, ale tím, že se spojíme s Protosy možná uděláme ještě horší věc. Nezlob se na mě, ale postavě, která má kolem sebe modrej mrak, je vysoká dva metry třicet, váží asi čtvrt tuny a levituje pár centimetrů nad zemí, já prostě věřit nebudu.“
Hovořili spolu asi dvacet minut a vzájemně si rozbíjeli a nasazovali nové argumenty. Oba dva pak dospěli k názoru, že je to opravdu jediná možnost, jak se z této planety dostat živí. Vzhledem k tomu, že místnost byla hermeticky uzavřená, ostatním důstojníkům byl celý rozhovor utajen. Pak se otevřeli dveře, v nich stál generál „Bomber“ a klidným tichým hlasem řekl. Pánové, rád bych Vás seznámil s operací Sfinga.“
Po více než třech hodinách od odeslání signálu, nekonečného čekání a pozorování oblohy se na horizontu objevilo plavidlo, které se ani při letmém pohledu nedalo zaměnit za Terranské. Jeho oblé tvary se topily v modré záři, která celé plavidlo obklopovala. Transportér se přibližoval velmi rychle. Nevydával však skoro žádný zvuk. Generál cítil značnou nervozitu. I když si to stále nepřipouštěl, v následujících okamžicích se bude rozhodovat o existenci Terranů na této planetě. Loď se již vznášela nad základnou. Většina lidí na základně cítila divný pocit. Strach z neznáma a obavy z výsledku. Ti, co tento stav neměli, buď spali, nebo byli mrtví. Plavidlo se usadilo několik centimetrů nad zemí a jemně se pohupovalo. Modré energetické pole přítomným ozářilo tváře. Bez jakéhokoliv zvuku se na boku vesmírného transportéru objevila škvíra, která se zvětšovala, a krajinu polilo světlo z ní vycházející. Mnozí vojáci, asi ze cviku, pozvedli zbraně, ale všichni do jednoho měli nevěřícně otevřená ústa. Když se vstup zcela otevřel, objevila se v něm postava. Byla skoro o polovinu vyšší než dospělý muž a měla obrovská ramena a mohutné paže. Na jejich konci byly dlouhé ostny, které modře poblikávaly. Byl to Protosský vůdce sir Hydoon. Rozhlédl se pomalu kolem a tiše vzdal hold obrovské armádě, která byla shromážděna kolem. Pak uvedl své bioelektromechanické tělo do pohybu a pomalu sestupoval z plošiny. K jejímu konci se přibližovali dva muži.
Generál „Bomber“, když viděl, že se dal sir Hydoon do pohybu, nařídil svému tlumočníkovi, aby vyrazili vpřed. Za ta léta, která je u armády, se naučil odhadnout lidi během pár okamžiků. Neustálým studiem psychologie si zlepšoval své schopnosti a dostal se na takovou úroveň, že s ním odmítl kdokoliv hrát poker, neboť odhalil jakýkoliv blaf. Dnes mu to však nebylo k ničemu. Nestojí proti člověku. Šel zvolna a důstojně. Ne snad proto, aby bylo vidět, že je generálem. On to nemusel dokazovat. On prostě takový byl. Vzdálenost mezi oběma veliteli se zkracovala. Když byly od sebe asi dva metry, oba se ve stejný okamžik zastavili. Generál, sir Hydoon i tlumočník se na sebe dívali a ani jeden nepronesl slovo. Generál měl sucho v ústech a byl nervózní. Stejně tak sir Hydoon, který si byl vědom obrovské přesily, která tu proti němu stojí a vlastní neschopnosti odhadnout úmysl Terranů. Jediný pocit, který měl tlumočník, byla vroucné přání, aby transkóder fungoval.
Zdálo se to být věčností, ale nakonec generál promluvil a ticho ukončil. Jeho první slova zněla: „Vítejte a děkuji.“ Zařízení na převod analogového zvuku na digitální impulzy svoji funkčnost potvrdilo. Protosský vůdce informaci přijal, ale musel se pousmát nad tím, že Terrani používají tak primitivní nástroje pro komunikaci. Jeho národ byl velmi technicky vyspělý. Bohužel se tato technika zcela neosvědčila proti Zergům. I jeho přáním a úkolem, aby chránil svůj lid, bylo spojenectví s Terrany a potlačení těch neinteligentních a útočných živočichů. Na dekodéru zablikalo několik diod, ozvalo se krátké tiché pípnutí. „Přijal jsem jeho signál pane“ velmi nervózně pronesl tlumočník. Generál polkl a v duchu se modlil, aby to nebyla slova útočná. „Je to dešifrováno, pane. To co poslal, se dá volně přeložit jako – je mi ctí, ale není to stoprocentní.“. Generál „Bomber“ cítil, že mu spadl kámen ze srdce. Snad se štěstěna přeci jen otočila zase na stranu Terranů.
Poté se družina, kterou rozšířilo ještě několik důstojníků včetně plukovníka Straita, odebrala do operačního střediska. Tam se konala několikahodinová porada. Diskutovalo se, plánovalo se, kreslilo se a vznikaly mapy a taktiky, které mají zastavit řádění Zergů. I plukovník Strait si nakonec připustil, že uzavření tohoto spojenectví může přinést pozitivum.
