Horizont měl rudou barvu a v dálce vzduch se vlnil. To způsobovaly kyselinové výpary. Majora začala prostupovat nechuť a odpor. Sundal ze zad zaměřovací systém a umístil ho na vysunovací nohy. Uvedl přístroj do palebné polohy. Odklopil kryt optiky a přitiskl obličej na očnici. Zaměřovač mu jednak ukazoval skutečný pohled, ale zřetelnější, jasnější a ostřejší, a elektronika doplnila obraz o technické data. Zobrazovala se mu například vzdálenost k cíly, teplota k cíly a další potřebné věci. Nastavil zaměřovač přímo na obrovskou živočišnou strukturu. Byla to asi desetimetrová masa, obklopená chapadly a svaly a celá byla pokryta vrstvou slizu a jakýchsi pavučin. Majorovi naskočila husí kůže. Přístroj byl nastaven a všechny kontrolky ukazovaly zelenou, což znamenalo, že zaměřovač je signálně propojen s odpalovačem raket a tudíž je zbraň připravena k odpálení. „Tady Quint. Cíl zaměřen. Čekám na instrukce.“ řekl major stroze. Generál „Bomber“, i když věděl, že je málo času, stejně neodpověděl hned. Hluboce se nadechl a klidně odpověděl. „Majore Quinte, proveďte rozkaz. Proveďte zaměření a navedení na cíl. Konec.“ „Rozumím“ řekl Ghost. „RUDÝ DRAK LETÍ“ pronesl major s ledovým klidem a stiskl červeně blikající tlačítko na panelu. Přístroj několikrát pípnul a tlačítko přestalo blikat, ale svítilo červeně nepřetržitě. Přístroj se zcela neslyšně spojil s raketovým silem a předával mu polohu cíle a další data. Major se ujistil, že je vše v pořádku a poté opustil svůj úkryt. Zbývalo mu pět minut, aby se spojil a nalodil na transportní loď. Pokud se tak nestane, jeho kariéra i život skončí na této planetě. Pro jistotu ohlásil do vysílačky: „Čas S minus deset.“
Tento údaj se přenesl do velícího střediska a to ho ihned, coby údaj, poslalo na všechny monitory vozidel, tanků a letadel. Velitelé začali kontrolovat vzdálenost cíle od jejich postavení. Šavle jedna byla asi 300 metrů blíže k cíly, takže velitel nařídil zpětný přesun na výchozí pozici. To znamenalo, že všechny bojové prostředky budou couvat, aby mohly neustále kontrolovat směr k nepříteli. Zbraně a nejsilnější pancíře byly taktéž natočeny k nepříteli. Šavle tři byla přesně na plánovaném místě, takže velitel dal rozkaz zaujmout kruhovou obranu, kdyby došlo ještě k útoku.
Na pozici Home byla již připravena transportní loď, která měla přepravit majora Quinta z nepřátelského území. Oba dva motory byly nastartované a pilot čekal na signál k akci. Když dostal povolení k odletu, stroj sebou cukl, začal nabírat výšku a deset metrů nad zemí se začal pohybovat směrem k Ghostovi. Major Quint si upevnil termovizi znovu k helmě a zrychleným krokem se pohyboval naproti transportu. Do uší mu zazněl hlas Zraku z vysílačky. „Zrak pro Ghosta a Domov (tak byl označen transportní modul). Na pozici 156-E-23 dochází k pohybu nepřátelských jednotek směrem na 159-E-90.“ Major se zastavil a podíval se malý monitor, na kterém se mu zobrazovala mapa a postavení jednotek. „Doprdele“ řekl si major sám pro sebe. Zjistil totiž, že se nepřítel pohybuje přesně tak, že zkříží cestu jemu a lodi Domov. Vzhledem k tomu, že jejich maskovací generátory jsou k ničemu, došlo mu, že mu byl právě podepsán ortel smrti. Domov se sem nedostane, aby ho vyzvedl. I když věděl, že je to zbytečné, dal se do běhu, aby vzdálenost mezi sebou a Domovem zkracoval co nejrychleji. Nehodlal se vzdát.
Generál beze slova pozoroval mapu, na které viděl ten samý výjev jako Ghost. Došlo mu, co se stalo. Transportér Domov však ještě neodvolal. „Tohle se sakra nesmí stát“ zašeptal a modlil se, aby se opravdu něco stalo, co by zapříčinilo, že Domov bude pro Zergy neviditelný. „S -9“ ohlásil počítač do všech sluchátek. Pilot Domova přidal plyn a do počítače zadal, aby mu spočítal, kolik času by potřeboval na manévr, kterým by nepřátelské jednotky obletěl a dostal se do bezpečné zóny. Na displeji se objevil údaj: „přibližná doba 10:28:12“ Pilotem projela hrůza. Minuta a půl navíc, než mají. Protože nedostal žádné příkazy, které by jeho úkol rušili, nebo upravovali, letěl na stejném kurzu jako doposud. Vzdálenost mezi jím a Zergy byla asi 32 kilometrů a od Ghosta 76 km. Stále držel obě páky plynu stlačeny dolů a transport stále nabíral rychlost. Vzdálenost se zmenšovala a pilotovi se začal rozostřovat výhled. Letěl už jen podle přístrojů. Všiml si, že červený symbol na monitoru, který zobrazoval nepřátele, se přestal pohybovat. „Cokoliv se může podělat, to se podělá...“ pronesl tiše pilot Domova a stále ještě doufal v náhodu, že bude maskování skutečně fungovat. Když byl od skupiny Zergů asi na 5 kilometrů, začaly panely na jeho přístrojové desce červeně blikat a kabinou se začal nést varovný signál. „Sakra, tady Domov pro Zrak. Spatřili mě. Generátory nefunkční. Opakuji, maskovací schopnost negativní.“ v průběhu hlášení ubral plyn a knipl stočil prudce doprava. Začal mírně klesat, aby se ztratil s horizontem. Zpomalil ještě více, až zcela zastavil. Pozoroval napjatě monitor radaru. Zdálo se, že od velké skupiny se oddělily tři až čtyři jednotky a nabraly směr k transportnímu plavidlu. „Tady Domov. Zřejmě bylo zahájeno mé pronásledování. Žádám o instrukce.“
Major Quint zvolnil, ale šel stále zrychleným krokem. V několikavteřinových intervalech pozoroval osobní počítač a čas zbývající do výbuchu, který se nemilosrdně zmenšoval. Věděl, že šance na to, že vyvázne je malá, ale nikdy se nevzdával a proto to nevzdá ani teď. Dal se znovu do klusu. Stehenní svalstvo ho začalo nepříjemně pálit.
Generál „Bomber“ se v sále nakláněl nad situační mapou a poprvé v životě si musel přiznat, že neví, jak situaci řešit. Chtěl a udělal by cokoliv, aby odtamtud Ghosta dostal. V současné chvíli ale nebylo, co by udělal. Podíval se na zbývající čas. Ještě je pořád šance, že by transport stihl nabrat majora a vrátit se včas za hranici bezpečné zóny. „Tady Domov, musím se pokusit o krycí manévr, abych nebyl zpozorován.“ ohlásil se do vysílačky opět pilot Domova. Jeho plavidlo začalo nabírat nový kurs. Směrem od majora. Generál se rozčílil a začal zvýšeným hlasem pokládat otázky určené všem přítomným: „Tak kdo mi sakra může včas dodat palebnou podporu?“ V místnosti bylo ticho. „Pane,“ ozval se jeden důstojník „všechny letecké jednotky jsou ve vzdálenosti, která nenabízí bezpečný návrat. Jestli je tam teď pošleme, nevrátí se. Byly by to pouze zbytečné ztráty.“
Sir Hydoon najednou rychle vyrazil z místnosti, aniž by něco oznámil. Všichni byli jeho chováním zaskočeni, ale nikdo nic neřekl. Pohyboval se směrem ven, z velícího střediska a při chůzi na panelu, umístěného na zápěstí, psal zprávy a rozkazy. Krátce poté, co vyšel z hlavní brány operačního střediska, se přihnala na obloze menší kosmická loď, která měla otevřený kokpit a přistála několik metrů od něj. Sir Hydoon rychle nastoupil, zapnul všechny přístroje a plavidlo se začalo pomalu vznášet. Kryt kokpitu se rychle uzavřel a Prottoská loď nabrala kurs směrem k lodi Domov. Generál i všichni přítomní v místnosti se dívali na mapu. Po chvilce se bod, který ukazoval letadlo sira Hydoona, ztratil. „Co se stalo?“ zeptal se generál. „To je nějaká porucha, nebo co se děje?“ znovu se optal „Bomber“. Obsluha mapy zadala na klávesnici směs příkazů a zkontrolovala zobrazení na monitoru. „Ne pane, všechny systému fungují normálně.“ „V tom případě je to vybaveno nějakým zařízením, které ruší naše radary.“ konstatoval doktor Nermann, který byl taktéž přítomen v místnosti. Sálem se ozvalo několik pípnutí a obsluha komunikačního terminálu podala hlášení o obdržené zprávě. „Zpráva od sira Hydoona pane generále“ zahlásil voják. „Tak rychle, čtěte“ zvolal nedočkavě generál, i když předpisy nařizují, že při předávání zprávy musí být přítomni pouze vybraní důstojníci. Teď ale nebyl na předpisy čas. Voják tedy četl: „Pošlete Domov zpět na základnu.“ Generál se rozhodl velmi rychle. „Tady generál pro Domov. Okamžitý návrat do výchozích pozic.“
Major Quint zpozoroval, že transport nabral rychlost a míří směrem na základnu. „Jasně chlape, dobře si udělal, ať to taky neodneseš.“ řekl si pro sebe. Pochopil, že jeho poslední naděje zhasla. Zastavil se tedy, začal zhluboka oddychovat a dával odpočinout svým zmoženým nohám. Pozoroval teren kolem sebe. „Kdybych aspoň chcípnul v nějaký bitvě, ale tohle.“ pokračoval v rozhovoru se sebou samým Ghost. Na monitoru ukazovala časomíra 3 minuty do výbuchu. Posadil se na skálu a přemýšlel o tom, jak si ukrátí zbývající čas. Náhle mu ve vysílačce doslova zařval hlas generála. „Ghoste, udej přesně svoji pozcici. Rychle. Dostanem tě odtamtud.“ major nejdřív nechápal, ale pak se podíval na přístroj ukazující pozici a oznámil do vysílačky: „157-E-61“. Svůj zrak zaměřil směrem k základně. Po několika vteřinách se na horizontu začal objevovat obrys jakéhosi objektu. Podíval se na radar. Nic. Nepřítel byl stále na stejné pozici. Objekt se zvětšoval a přibližoval. Byla 1:51 do exploze. Plavidlo zpomalilo a začalo klesat. Když se dotklo pevniny, teprve zcela zastavilo. Kryt kabiny se začal rychle otevírat. Ghost pozoroval tuto situaci nechápajíce. Když v kabině spatřil postavu Protosse, na nic se neptal, odhodil pušku a spěchal směrem k plavidlu. Minuta a půl do výbuchu a ještě skoro 75 kilometrů cesty. Nastoupil a kryt se začal ihned sklápět. Plavidlo počalo stoupat a mírně se pohybovat. Jakmile se kokpit uzavřel, majorovi projela hlavou ostrá bolest a do očí mu vniklo ostré světlo. Motala se mu hlava a zažíval nepříjemné pocity, které nikdy předtím neměl. Omdlel.
To, že major omdlel, bylo způsobeno tím, že kosmické plavidlo, které pilotoval sir Hydoon bylo schopno pohybovat se časovou branou. Protože Protossové mají naprosto jinou konstrukci než Terrani, jeho nervové centrum tento jev nebyl schopen ustát. I když byla kabina plavidla vybavena dosti silným elektromagnetickým a tlakovým štítem, stejně se to stalo. Sir Hydoon si byl vědom toho, že je zde možnost, že major Quint tuto cestu nepřežije, ale byla to menší šance, než že přežije výbuch bomby.
Vojáci seskupení Šavle 1 a 3 si nasadili na helmu ochranné štíty, aby jejich zrak nebyl zasažen září, která vznikne při výbuchu probioxiplutonvodíkové bomby. Také všechna okna na Terranské základně byla zaštítěna těmito filtry. Všichni pozorovali horizont, za kterým tušili nepřítele a s obavami sledovali čas. Plavidlo, které se vydalo pro majora, se stále neukázalo. Zbývá několik vteřin do detonace. Pět vteřin, čtyři, 3, 2, 1...
Bomba, která byla vypálena před deseti minutami se sešla s cílem. Hlavice, která měřila téměř třicet metrů, se zjevila ve velké rychlosti nad líhní Zergů. Nastal výbuch. Prostor v okruhu sta kilometrů se zalil jasným světlem. Byl to jas připomínající povrch planety Grind, jejíž záře je desetkrát pronikavější než Slunce. Na obzoru se objevila obrovská červená koule, která stále nabírala na velikosti. Líheň Zergů se v mžiku odpařila a zmizela, stejně, jako všechny živé organismy v okruhu 40 kilometrů od epicentra. Nad zemí se začal zvedat oblak smrti. Vojáci Šavle pocítili silné otřesy půdy. Jak tlaková vlna postupovala dále, bez milosti měnila všechno živé ve spáleniště. Všichni živí tvorové, kteří byli zakopáni, zahrabáni a schováni pod zemí, byli seškvařeni. Během několika vteřin bylo zabito několik tisíc Zergů. O takto vysokém počtu neměl, včetně generála „Bombera“, nikdo ani tušení. Fialové pole, které bylo rozprostřeno po terénu bylo zničeno a nezbylo z něj nic. Žádné stopy. Jako kdyby nikdy neexistovalo. Několik desítek vteřin po výbuchu se ozval třesk výbuchu. Všichni vojáci byli nuceni stejně před výbuchem zavřít oči. Generál, který tuto akci stále pozoroval z oken velícího střediska, si všimnul vlnící se atmosféry. V jeho okolí se začaly objevovat blesky a uprostřed toho jevu se najednou objevila vesmírná loď. Ta samá, se kterou se sir Hydoon vydal naproti Ghostovi. „Díky bohu“, povzdechl si generál.
Minutu po výbuchu byl informační kanál zahlcen požadavky, rozkazy a dotazy. Byly vydávány příkazy k prozkoumání terénu. Vojáci si oddechli a začali si vzájemně gratulovat a v duchu slavit. Každý měl dojem, že ta prokletá válka už konečně skončí.
Kokpit plavidla, které přistálo u velícího střediska, se otevřel a z něj vystoupil sir Hydoon. Kolem něj se začali srocovat technici, vojáci a další personál. Když poslal sir Hydoon informaci o tom, že major Quint potřebuje lékařskou pomoc, trvalo jen chvilku a přijel medický vůz a majora odvezl na ošetřovnu, kde byl podroben podrobnému vyšetření. To trvalo několik hodin. Doktoři nezjistili, proč omdlel, ale konstatovali, že mozek, ani jiné orgány nejsou poškozeny. Jediným jevem, kterým byl poznamenán, byl šedý pruh vlasů. To bylo způsobeno velkým psychickým šokem.
Generál se okamžitě, po přistání letadla, vydal k siru Hydoonovi. Když se potkali na přistávací ploše, a jejich oči se střetli, generál vyslovil jediné slovo: „Díky.“ Sir Hydoon velmi slabě pokynul. Pak cosi naťukal na svém zápěstí a z jeho helmy se ozval elektronický hlas, který mluvil naprosto plynně řečí Terranů. Generál byl překvapen a otázka mu uvízla v hrdle.
„Naše technologie nám umožňuje rychlé přizpůsobování se.“ řekl sir Hydoon. „Potřeboval bych s Vámi mluvit generále“ dodal sir Hydoon a pozoroval „Bombera“. Ten nebyl stále schopen slova, ale kývl na souhlas. „Hned a v soukromí“ řekl znovu sir Hydoon. Generál vycítil, že se bude jednat o vážnou věc. „Dobře, následujte mne.“ řekl generál, otočil se a své kroky směřoval do jedné z plánovacích místností, ve které nikdo nebyl. Když se za oběma muži zavřely dveře, ujal se slova generál „Bomber“. „O co jde?“ řekl již klidným hlasem a byl připraven na jakoukoliv informaci. Alespoň si to myslel. „Děkuji za pomoc, kterou jste nám poskytl. Snad už konečně byli Zergové nadobro zničeni...“ mluvil generál, ale sir Hydoon mu do toho skočil.