V tu chvíli děj na obloze sledovali všichni Terranští vojáci. Něco takového nikdy neviděli. Na obloze se začaly objevovat obrysy čehosi, co mělo obrovské rozměry. Neustále se objevovaly další a další detaily vesmírného korábu, který se rozkládal přes celé operační středisko. Malý modul nabral kurz na jižní stranu základny a proces se znovu opakoval. Nad základnou se zjevily tři obří vesmírné lodě. Něco tak velkého ještě generál neviděl. Přistihl se, že kouká s pootevřenými ústy. Polkl, uvědomil si svůj až komický výraz a do komunikátoru napsal pro sira Hydoona: „co to je?“. Sir Hydoon pootočil hlavu na generála a na display translátoru se objevilo: „Mateřské lodě. Letadlové lodě.“
„Čas H mínus jedna“ ozvalo se ve všech sluchátkách. Za minutu započne první bitva aliance. Wraithy postupně nahazovaly motory a jejich piloti zkontrolovali palubní počítače. Z motoru tanků se pomalu začal ozývat hukot turbíny. Země se začala otřásat. „Zrak jedna pro matku“ ozvalo se průzkumné plavidlo, vybavené všemožnými radary a sondami, svůj návrat na základnu. „Vše negativní, neobjevili jsme žádné posuny. Konec“. „Matka rozumí zraku jedna. Konec“ odpověděl jeden z operátorů komunikačních kanálů. V operačním středisku jich sedělo celkem osm a měli na starost jakýkoliv datový a hlasový přenos mezi jednotlivými jednotkami. Jelikož se už před několika desetiletími ukázalo, že člověk je, byl a bude tvor chybující, tuto činnost vykonávali zásadně androidi, nebo lidé s mozkovými implantáty. „Matka pro Ghosta, potvrzuji bod Omega, opakuji, bod Omega je pozitivní. Potvrďte.“ Major Quint již musel do komunikátoru skoro křičet, aby ho přes hluk techniky bylo slyšet. „Ghost pro Matku, potvrzuji bod Omega. Konec“. Karty byly rozdány a hra mohla začít. „Čas H mínus nulatřicet“ oznámil hlas patřící počítačové jednotce. Motory běžely na plno, Wraithy se již vznášely nad plochou. Všichni, účastnící se operace měly nervy napjaté k prasknutí. Technici se již odebrali do budov, aby se v nadcházejícím pohybu jednotek nepletli. „Čas H mínus nuladvacet... nuladeset... nula“. Slovo si ještě vzal generál „Bomber“ a do mikrofonu pronesl: „Hodně štěstí chlapci“.
Jakmile generál větu dokončil, major Quint nasadil plný plyn svého Vultura a prudce vyrazil vpřed. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nejrychlejší pozemní vozidlo armády, za chvíli se ztratil ostatním jednotkám z dohledu. Všechny obrněné jednotky, pěchota i letectvo vyrazili vpřed. Udržovali přesné formace a z dálky vypadali jako jeden objekt. Zealothti postupovali s nimi, rozptýlení po celé šíři útoku. Mateřské letadlové lodě tempu jednotek na zemi nestačili a tak se generál „Bomber“ rozhodl oddělit několik letadel Wraith od hlavní skupiny na jejich krytí a podporu. Úplně na čele celé linie plula průzkumná loď s krycím jménem „zrak“ která opětovně svou elektronikou propátrávala terén a hledala nepřítele. Otřesy země, které vznikaly pod koly tanků a silných nohou Goliathů zněly jako zemětřesení. Po pár minutách přesunu armáda dorazila k místu, kde se musela rozdělit na tři skupiny a každá samostatně pokračovat k bodům Alfa, Bravo a Delta. Vzhledem k tomu, že velitelé měli podrobné instrukce a několikrát si tento manévr v hlavě a na plánech nacvičovali, proběhlo rozdělení bez problémů.
Generál „Bomber“ sledoval obrazovky operačního panelu. „Pane, právě se hlavní skupina rozdělila na oddíly šavle 1, šavle 2 a šavle 3.“ Oznámil mu událost mladý operátor, který byl čekatelem na důstojnické zkoušky a podle generála velmi nadaný a výjimečný muž. „Co časový plán? Dodržují?“ zeptal se generál a neustále očima jezdil po informacích na obrazovkách. „Vše podle plánu, pane. Pozice Ghosta je v souladu s navrženými daty. Přibližuje se k základně a za 13 vteřin se dostane za první kaňon, pane.“ Terén mezi základnou Terranů a hnízdem Zergů byl plný takovýchto kaňonů a vln. Na jedné straně poskytovali přirozené krytí pro Terranské jednotky, na straně druhé však zkracovali dosah radarů a snižovali kvalitu signálu. Proto se major Quint pokaždé rozhlédl za sebe, když kopcovitý úkaz minul. Myslel na svůj úkol, uklidňoval se a děkoval za to, že jde zatím vše v pořádku. Čekal ho ještě kus cesty.
