Z vybraných tanků vynořili mohutné vzpěry, které se zabořili do země, a kabina se mírně zapustila do těla tanku. Hlaveň tanku se v lafetě zvedla, otočila se a z ní se vysunula další hlaveň, která tanku prodlužovala dostřel a zvyšovala průraz. Ozval se první výstřel a z hlavně vylétl metr dlouhý plamen. Zergové naštěstí útočili v sevřených hejnech, takže tříštivé střely měly dostatek cílů pro ničení. Na horizontu se objevil mohutný výbuch, ale netrefil blížící se tlupu přímo. Několik Zergů bylo roztrháno, jiní byli odhozeni tlakovou vlnou. Ale valná většina se stále přibližovala. Střelba z tanků nabírala na intenzitě a výbuchy vytvářeli světlo připomínající den.

„Sázejte to do těch hajzlů“. Ozval se z vysílačky velitel Goliathů a jeho mohutný robot s sebou cukal, což způsobovaly zpětné rázy zbraní. Hejno Zergů se začalo pomalu zmenšovat. Tříštivé náboje jim rvaly kusy těl. Ale stále pořád běžely k vojákům. Každý si uvědomoval, co by to znamenalo, kdyby se dostali až k nim. Když byl nepřítel asi na 10 metrů daleko, museli tanky přestat střílet jednak proto, že tak blízko nedostřelili a jednak kvůli tomu, aby nezranily vlastní muže. Na řadu přijdou jen střední a lehké zbraně. Najednou se, k velkému údivu všech, začali hrnout Zealothti naproti Zergům. Jejich dlouhé ostny na konci paže začaly svítit jasně modrým světlem. Bylo také k udivení, že se dokáži tak rychle pohybovat. Během pár chvil se dvě skupiny přiblížily až k sobě a začal souboj tváří v tvář. Zergové se bez jakékoliv bázně pustili svými obrovskými drápy a zuby do Zealothů. Ti ze Zergů, kteří už se nedostali přímo k nepříteli, začali plivat kyselinové sliny. Zealothti byli však vybaveni energickou aurou, která jejich těla obklopovala a tak jejich útokům odolávaly daleko lépe. Mariňáci zůstali doslova zírat s otevřenou pusou. Nikdy si nevšimli obratnosti a rychlosti, s jakou se pohybují a hlavně, s jakou bojují Zealothti.

To že se Terrani seznámili s tajem, jakým Protossové staví a budují jednotky a byli schopni to trochu chápat zcela narušil objev, když viděli Protosského Zealotha zemřít. Ono zemřít je nevýstižné slovo. On prostě zmizel. Vzhledem k tomu, že tělo Protossů je tvořeno energickou aurou a biomechanickým oblekem, nikdo nikdy neviděl jeho pravé tělo. Teď ale přihlížející vojáci zjistili, že ho nikdy nespatří. Jeho aura začala pomalu slábnout, oblek se pod drápy Zerlingů a Hydralisků roztříštil a z jeho útrob vysvitlo na krátkou chvíli jasné světlo doprovázené blesky. Světlo pak pohaslo a na místě nezbylo nic, než zbytky biomechanického pancíře. Vojákům došlo, že to, co právě spatřili, asi nikdy nepochopí. První kontakt tedy skončil a velitel Goliathů oznámil pro všechny členy Šavle 2: „Pozice čistá, hlašte ztáty a nutné opravy.“ Chvíli bylo ticho a pak se pomalu přihlašovali velitelé jednotek. Celkové ztráty nebyly vůbec velké. Jednak to bylo tím, že velitel zareagoval velmi rychle, že vojáci byli výborně vycvičení a věděli, co mají dělat. A posledním, ale nejvýraznějším byla pomoc Zealothů. To si velitel uvědomoval. „Šavle 2 uskupte se do formace a přesun směr bod Bravo“. Skoro v jeden okamžik se do útrob tanků zasunuly obří vzpěry a tanky, které byly v útočné pozici se změnily do své původní visáže. Šavle dvě zase nabrala svůj původní směr a rychlost.

Majoru Quintovi byla bezproblémová jízda už dosti nepříjemná. Uznával totiž pravidlo, že když je všechno v pořádku, něco je špatně. „Tak kde ste vy hajzlové slizský?“ povídal si sám pro sebe a neustále pozoroval očima krajinu před sebou i kolem sebe. Podíval se na přístroje a zjistil, že jede podle plánu a do pozice Omega mu chybí už jen 58 vteřin. V komlinku se neozývala žádná zpráva, jen na displeji se mu neustále zobrazovali informace, které nebyly až tak důležité, ale udržovali Ghosta v obraze. Po chvíli začal ubírat plyn a rychlost Vultura začala klesat. Zkontroloval mapu, svou pozici, čas. Všechno sedělo. Byl na místě. Otevřel kokpit Vultura a jakmile vystoupil, protáhl si záda. Rozhlédl se kolem sebe. Obklopovala ho krajina, která byla ještě nepřátelštější a méně hostinná, než doposud viděl. „Zvláštní planeta tenhle Erman.“ povzdechl si. „Ghost na pozici Omega. Vše oukej. Nepřátelská aktivita negativní. Vydávám se na pozici Strike. Hlásím změnu času H -40.“ Jasně a zřetelně ohlásil do vysílačky a přitom vyndaval z Vultura zbraň a zaměřovací systém. „Máme techniku budoucnosti, jídlo se skoro vaří samo, ale aby někdo odlehčil tyhle krámy, to ne.“ zanadával si Quint nad tíhou zaměřovače, který si právě nasadil na záda. Zkontroloval ještě energii maskovacího obleku, který ukazoval plné nabití, a vydal se dál. „Zrak pro Ghosta. Pozice Omega, rozumím, čas H -40. Hodně štěstí“. ozvalo se do sluchátek. V tu chvíli se na všech navigačních, orientačních a kontrolních panelech čas shodně nastavil na uvedenou hodnotu. Generál „Bomber“, který neustále pochodoval ve velícím středisku sem a tam, si řekl sám pro sebe. „Tak ještě pětačtyřicet minut a půjdete do hajzlu.“ Přitom také zjistil, že si nervózně hraje s tužkou a tiše se modlí k úspěchu celé operace. Všechny jednotky postupovaly kupředu jen s malým zdržením. Zergové útočili čím dál méně a v malých počtech, takže ztráty spadly prakticky na nulu a jediné, co způsobovaly nepřátelské útoky, bylo zmiňované zdržení. Ale to byly jednotky schopné rychle dohnat. Akce probíhala podle plánu.

Ve výzkumném středisku se skupinka vědců, v čele s doktorem Nermannem, shlukla kolem počítače, který vyhodnocoval testy ze vzorku Zerga. Je pravdou, že o zkušební materiál nebylo skutečně nouze. Navrátivší se jednotky vždycky, podle nařízení generála, přivezli mrtvého Zerga a prozkoumání. Nyní však test vracel jiné výsledky, než normálně. Všichni vědci začali nabývat nervozity. „Dovolte doktore“ řekl doktor Nermann svému kolegovi a sedl si k počítači. Velmi hbitě zadal na klávesnici několik příkazů. „Doktore Tiersy, mohl byste mi prosím přinést výsledky reakce Zergského nervového systému na naše maskovací generátory za poslední dva měsíce?“ Vysoký muž v bílém plášti se beze slova zvednul ze židle a odešel z místnosti. Doktor stále pozoroval obrazovku a zadával nové a nové příkazy. Začal mít hrozné tušení. I když to trvalo jen minutu, doktorovi se to zdálo býti věčností, když mu doktor Tiersy podal složku. „Díky doktore“. Nermann rychle nalistoval přílohy s grafy a výsledky. Pečlivě je pozoroval. „Pánové, naše obavy se naplnily. Je to tak, naše maskovací generátory jsou v tuto chvíli neúčinné. Zergové je prostě vidí. Ihned mě spojte s generálem „Bomberem“.“ V místnosti bylo ticho. Skoro se zdálo, že i stroje přestaly vydávat zvuky. Každý si uvědomil, že tahle nová skutečnost může zvrátit výsledek operace.

„Generále, máte tu naléhavý hovor od doktora Nermanna“ hlásila Felpsová z komlinku umístěného na generálově stole. „Já teď nemám čas na poslouchání teorií“ zahřměl generál. Vážil si práce, kterou odváděl Nermannův tým, ale doktor se vždycky ozval, když to bylo nejméně vhodné a ty jeho sáhodlouhé technické projevy... „On ale říká, že je to velmi důležité a mohlo by to ohrozit operaci Sfinga“ nenechala se odbýt Felpsová. „Cože?“ zvolal vyděšeně generál. „Okamžitě mne spojte, děkuji Vám“. V reproduktoru to píplo a ozval se doktorův hlas. „Zdravím Vás generále. Tentokrát to skutečně zkrátím. Zjistili jsme, že naše maskovací generátory jsou v současné době nepoužitelné vůči Zergům. Respektive neplní svůj účel.“ řekl střídmě doktor. „A to jako znamená co? Jak je to proboha možný? Co se stalo?“ zahltil generál doktora otázkami. „To znamená, že jednotky, které používají toto ochranné zařízení pouze vybíjejí baterii, ale Zergové ho vidí. Je to způsobeno tím, že Zergové, i když se nám zdají primitivní, se neustále vyvíjí a mutují. Trvalo jim to měsíc, než se jejich nervový měsíc změnil a přizpůsobil se. Což je velmi krátká doba.“ Generál nemohl popadnout dech a nalézt slova. „A v jakých oblastech můžou Zergové mutovat? Proti čemu si můžou vylepšit schopnosti?“ dodal generál. „Obávám se pane, že když na ně hodíme čtyři pět probioxiplutonvodíkových bomb, ty další budou účinné méně, nebo vůbec. Jejich mutace je neskutečně rychlá. Odhaduji, že by jim to trvalo tak čtvrt roku.“ Tahle zpráva generála absolutně šokovala. Musel se posadit a hlavou mu neustále probíhala slova, která právě slyšel. „Generále?“ ozval se v reproduktoru hlas doktora. „Jste tam ještě?“ položil otázku. „Ano, ano doktore. Díky za informaci.“ pronesl polohlasně generál. Za tři měsíce budou imunní vůči nejstrašnější zbrani, jakou mají. Přes tři roky bojujeme Terrani bojují proti Zergům a vlastně nové území nedobili. Pouze ztrácejí a získávají stejná místa. A teď se tu potýkají s tím, že by do třech měsíců neměli čím hrozit.

Přistihl se, jak tupě zírá do monitoru počítače, kde se zobrazovaly informace o stavu bitvy. Najednou mu došel dosah skutečnosti, kterou právě vyslechl. „Ghost!“ zavolal na celou místnost, protože si uvědomil, že major Quint na maskovací schopnost své výbavy stoprocentně spoléhá. Zmáčkl tlačítko komlinku a rychle řekl, aniž by čekal na ohlášení: „Felpsová, okamžitě mě spojte s Quintem“. Za několik málo vteřin se v reproduktoru ozval hlas majora. Zatím byl klidný. „Ano generále, jsem na příj...“ generál ho nenechal dokončit větu a okamžitě spustil. „Mám pro Vás důležitou informaci majore. Je více než jisté, že váš maskovací oblek není vůči Zergům účinný. Jinak řečeno, uvidí vás.“ chvíli bylo ticho „Co je to za hovadinu pane?“ udiveně položil otázku Ghost. „Je to podložená informace, sdělil mi jí doktor Nermann.“ rychle odvětil generál. Znovu nastala chvíle mlčení. „A co mám jako doprdele dělat pane?“ Majorův hlas už pozbyl známky klidu a jeho hlasitost stoupla. „Mám před sebou půl hodiny cesty, vleču se tu pouští a vy mi teď sdělíte tohle. Řeknu to takhle pane. Tu bombu tam dostanu, i kdybych se měl plazit.“ Generál majorovi odpustil nevybíravé výroky, i když v normální situaci by ho mohl postavit před soud. Ale tenhle chlap v sobě měl kuráže na rozdávání a bojovnost jako nikdo jiný. „Rozumím majore. Pokračujte v plnění mise. V případě problémů se ozvěte. Konec“. „Rozumím, konec.“ Generál ještě vydal Felpsové příkaz, aby všechny velitele kontaktovala o té špatné informaci. Hned poté se tato zpráva objevila na displejích monitorů a následně byli obeznámeni i všichni vojáci.

Major Quint přizpůsobil svůj pohyb terénem skutečnosti, že vleče na svých zádech několik kilo zbytečné zátěže. Odchýlil se od své trasy a našel si menší terénní výčnělek. Za ten se schoval a chvíli pozoroval okolí svého úkrytu. Pak si v hlavě udělal rychlý seznam výbavy, kterou má a našel několik položek, které zde může nechat. Když se ujistil, že jeho úvaha je správná, poklekl a začal přerovnávat svou výbavu. Odpojil generátor maskování. Naštěstí generátor pro normální chod kombinézy fungoval nezávisle. Ze zádového pouzdra vyřadil i náhradní baterii generátoru. Dva zásobníky, které měl v pouzdře, si přemístil do kapes umístěných na stehnech. Aby byly blíže při ruce. Na svou speciální pušku namontoval laserový zaměřovač, který před tím nechtěl použít, aby se neprozradil. Teď se bude hodit. Zkontroloval hodinky. Tuhle přestávku za chvíli dožene a bude zase postupovat dle plánu. Vykoukl zpoza skály a rozhlédl se. Žádný pohyb tam nebyl. Zkontroloval upevnění výstroje a na přilbu si připevnil termovizuální přístroj, který mu bude pomáhat v případě zhoršených viditelných podmínek. Vše ještě rychlým pohledem zkontroloval, uchopil zaměřovací jednotku a povzdechl si: „Doufám, že mi ty krámy nedaj k úhradě.“ Vyrazil. Postupoval rychlejším pohybem, avšak ve skrčené poloze. Začal děkovat velmi intenzivnímu vojenskému výcviku, který prodělal. Pro řadového vojáka akademie by byla takováhle cesta nemyslitelná a neuskutečnitelná.