„Tady generál pro Zrak. Řekněte Šavli dvě, že jeho žádost se zamítá z důvodu nedo...“ generálovu řeč přerušil sir Hydoon, který se přiblížil ke generálovi a slabým, ale viditelným zavrtěním hlavy mu dal najevo, aby tento rozkaz nedokončil. „Ještě moment“ dodal tedy generál. Transkodovací zařízení začalo opět pracovat na plné obrátky. Na displeji se objevila zpráva o tom, že sir Hydoon nabízí vzdušnou ochranu pro Šavli dvě. „A kde ji proboha vezmete, když máte všechno v poli?“ zeptal se generál. Sir Hydoon počkal, až přístroj jeho slova přeloží a několika kroky se přesunul k oknu velícího střediska. Na svém zápěstním panelu naklepal nějaký příkaz a svůj pohled upřel do tmy, která se vznášela nad základnou. Několik vteřin poté se na horizontu opět objevil všem již známý, přesto obdivuhodný jev. Transportní brána. Z ní se vynořilo dvacet stíhaček, které nikdo před tím neviděl a dvě letadlové lodě. Sir Hydoon znovu zmáčkl kombinaci tlačítek na svém zápěstí a celá letka nabrala okamžitě kurs směrem k Šavli dvě. Generál tiše obdivoval technickou úroveň Protossů. „Díky“ dodal a znovu promluvil do komlinku. „Tady generál. Vzkaz pro Šavli dvě. Prosbě se vyhovuje, letecká podpora na cestě. Hodně štěstí, snad vám pomůže.“
Letka Protosských stíhaček doprovázející dvě letadlové lodě v sevřené formaci dorazila na své místo právě včas. Pod nimi se objevil obraz zkázy. Výbuchy granátů, které vystřelovaly tanky, se objevovaly každé tři vteřiny. To nasvědčovalo tomu, že dole zuří krutá bitva. Celou letku vedl Húr-Sinas, Protosský válečník. Nechtěl zbytečně ztrácet drahocenný čas, aby informoval Teranské vojáky o své přítomnosti a tak pomocí telepatických schopností vydal rozkazy ostatním stíhačkám. Během chvilky se formace rozdělila na čtyři skupiny. Tři útočné skupiny po pěti stíhačkách začali nalétávat na nepřítele ze tří směrů. Zleva, zprava a přímo. Počet Zergů pohybujících se na zemi se mohl blížit ke stovce a další se přibližovali a vylézali ze svých skrýší v zemi. Posledních pět stíhaček zůstalo jako ochrana pro letadlové lodě. Ty se natočili bokem k nepříteli a z jejich útrob začali vylétávat malé letadla. Tyto letouny byly asi poloviční, než běžná stíhačka, protože nebyly pilotovány Protossy, ale počítači. Velitel letadlové lodě zadal cíl a počítač naprogramoval každou z osmi letadel, které byly na palubě, kódem. Tato propracovaná a velmi složitá technologie vylučovala jakoukoliv možnost střetu dvou letadel, nebo střelbu na vlastní jednotky. Pokud byly v dosahu jiné Protosské stroje, pomocí telekomunikačního kanálu si navzájem předávaly své pozice, instrukce a cíle.
Na zemi vřelo doslova peklo. Vzdálenost mezi Teranskými a Zergskými jednotkami se stále zmenšovala a nyní je dělilo od sebe jen několik metrů. Tanky už byly přestavěny zpět do své normální polohy a proto jejich výstřely, třebaže frekventovanější, nebyly tak účinné. Na zemi se začali kupit rozervaná těla Zergů. Kromě Hydralisků a Zerlingů se zde pohybovali ještě další zrůdné stvoření. Dalším překvapením bylo, když se na horizontu objevilo hejno Mutalisků. Protosské stíhačky okamžitě zacílily na ně a vypálily první dávku raket. Mezitím kolem letadlových lodí začaly poletovat velmi rychlé stíhačky a začaly nalétávat na přední řady nepřátel. Terranská linie se začala pomalu bortit. První Goliath obdržel zásah kyselinou přímo do kabiny a ta se hned rozletěla na kousky. Přetlak způsobil, že se pak celý stroj rozletěl na kusy. Letouny z letadlových lodí s chirurgickou přesností zasahovaly Zergské zástupy, ale jejich počet neubýval. „Šavle dvě pro Zrak. Myslím, že tu máme hlavní vlnu útoku.“ zařval velitel do komlinku. I když generál „Bomber“ tuto zprávu zachytil. Nemohl s ní nic dělat. Jen doufat, že se Šavle dvě udrží. Jednotka byla moc daleko, než aby k ní pomoc dorazila v čas. Okřídlení Mutaliskové plivali své kyselinové sliny do davu pod nimi. Kyselina, jakmile dopadla na zem, se rozstříkla a zasáhla ještě další prostor kolem ní. Zergům však očividně nezpůsobovala žádnou škodu. Přilétávajícího Mutaliska rozervaly přilétávající rakety. Kulometům podobné palubní zbraně Protosských stíhaček neustále pálili po hejnu Mutalisků. Na zemi pěchota začala brát svým mrtvým spolubojovníkům zbraně a střílet z nich, neboť už vypotřebovali všechny náboje. Mnohým z vojáků se v očích objevila zuřivost a nebrali ohled na konstrukci zbraní. Nepřetržitá střelba způsobila, že pušky se začaly zasekávat a jednomu mariňákovi se roztrhla v ruce. Nebylo to však varování pro ostatní. Bojovali o život. Obrovití Goliathti sázející do nepřátel i protiletecké rakety začaly pomalu spotřebovávat poslední pásy svých kulometů. Tanky začali uskutečňovat obkličující manévr a objeli celou linii tak, aby se dostali Zergům do zad. Z části se do povedlo a hranice nyní zaujímala tvar písmena U. I Protosské stíhačky utrpěly ztráty. Jedna byla těžce poškozená kyselinou, která jí narušila strukturu, takže se stěží udržela ve vzduchu. Proto nabrala směr k základně. Další dvě byly sestřeleny a pilot další stíhačky, když viděl, že poškození jeho stroje je kritické, navedl stroj do houfu Mutalisků. Obrovský výbuch rozmetal kousky masa, krve a kyseliny do okruhu několika metrů. Vzdušný prostor však ovládly a proto se nyní soustředily na pozemní cíle. Hořící trosky a vraky tanků a Goliathů prozrazovaly, že Šavle dvě není dále bojeschopná. Z posledních sil unavení vojáci stříleli po zbytcích nepřítele.
Když byl nepřátelský útok zcela odražen, nejvyšší hodnost v poli byl podporučík Oghten. Ten okamžitě podal hlášení generálovi. Toto hlášení bylo naprosto v rozporu s předpisy a podporučík ho pronesl hlasem plným vzteku, ale i strachu a zděšení. „Tady Oghten, prozatimní velitel toho, co tu zbylo. Dostaňte nás dohajzlu rychle pryč. Šavle neschopná jakýhokoliv dalšího boje. Pošlete okamžitě transport, než ty hajzlové přijdou znova. Slyšíte mě sakra někdo?“ Oghten neskrýval své rozhořčení. Když křičel do vysílačky, rozhlížel se kolem sebe. Rozptylující dým začal ukazovat pohled na strašnou scenérii. V okruhu několika desítek metrů zde leželi vraky těžké techniky, Goliathi, kterým chyběli části konstrukcí, rozsápané, roztrhané a znetvořené těla vojáků v Terranských uniformách. Ještě více však bylo mrtvých Zergů. Jejich slizká těla ležela v kusech hned vedle těch Terranských. „Vy hajzlové!“ zařval podporučík a začal bezvýznamně střílet po Zergských torzech. V jeho očích se objevily slzy. Střely dál trhaly těla a hyzdily již tak odporný pohled. Když došly podporučíkovi náboje, s řevem zahodil zbraň a upadl do bezvědomí. Vzbudil ho až hlas v jeho vysílačce. „Tady transport pro Šavli dvě. Blížíme se k vám. Dostaneme vás odtamtud pryč.“ Oghten stačil zasyknout, že rozumí a znovu upadl do komatu. Probral se až na vojenské ošetřovně po několika hodinách, kdy mu doktor oznámil, že přišel o nohu v koleni, má pochroumanou levou paži a utrpěl silný psychický šok, na který bude brát silné léky. Těmito duševními problémy bude postupem času trpět spousta vojáků. Lék se jmenuje „Altrodinostin“, ale mezi Teranskými veterány bude znám jako „pilule zapomnění“, nebo „vymývač“.
Celý souboj mezi Šavlí dvě a Terranskou pěchotou trval asi 22 minut. Generál „Bomber“ se rozhodl, že na pozici Šavle dvě nebude posílat žádné další jednotky. Za prvé by se tam nedostaly včas a za druhé bylo otázkou několika minut, kdy major Quint zaujme zaměřovací pozici. Posílal by je tam zbytečně. Modlil se jen, aby zbylé křídla seskupení Šavle nepotkal stejný osud. Spolu se štábem probírali další možné kroky. Po nějaké době se do ticha místnosti ozval hlas majora Quinta.
