Aktuálně
Pololetky a jarňáky 1.A - Tisíc malých (i velkých) Krakonošů (3. díl)
I přes to, že jsme na sobotní ráno neměli dojednanou žádnou školu či jinou povinnost, nezaháleli jsme a na svah se přesunuli hned po snídani. Já si opět užíval nadýchané koblihy (ještě jsem je nestihl sežrat). Lyžovali jsme zhruba hodinu. To nám bohatě stačilo a přetahovat jsme nechtěli nejen kvůli nepěknému počasí, ale i vzrůstající unavenosti Terezky. Úbytek sil byl vidět na obou dcerách, protože začaly dělat častěji chyby doprovázené pády, ale Julinka si to nechtěla připustit. U krmelce díky tomu proběhl krátký pláč, ale nakonec jsme uzavřeli dohodu. Pro dnešek sjezdovku opustíme, vymyslíme jiný program a dolyžovat permanentku se vrátíme na konci příštího týdne (že to bohužel nedopadne jsme netušili).
Pololetky a jarňáky 1.A - Hurá na sníh, aneb holky nám jezdí (2. díl)
Ve čtvrtek odpoledne nastal dlouho očekávaný začátek horské dovolené. Lucka, jako pokaždé, se postarala o zapakování důležitých věcí pro pobyt ve sněhových podmínkách pro dcerky a sebe a na mě zbylo si jen k hromadě přihodit několik párů fuseklí, trenek a nějaké to tričko. Protože většinu lyžařského vybavení nám vezl Martin, zel kufr téměř prázdnotou a skládání bylo otázkou minut. I přes to, že máme na předním okně instalován (zakázaný) držák na mobilní telefon coby navigační zařízení, komunikační prostředek jsem odložil do přihrádky po pravé ruce a jel naslepo. Jizerské hory jsou na severu, tudíž začátek jízdy není nic těžkého (mi sdělila Lucka). Protáhli jsme se kolem Klíčova a sjeli na D10. A nechali se vést ukazatelem hlásající Liberec. Cesta utíkala, stejně jako čas. A tak nějak se stalo, že jsem odbočil. A až poté, co jsem manévr dokončil, se Lucka podívala na navigaci a oznámila mi, že jsme sjíždět neměli. A tak pro Lucku skončila odpočinková pasáž spolujezdkyně a proměnila se v navigátorku. Jestli se ptáte, na co ten držák, ptáte se správně leč zbytečně. Historie se však neptá, jak jsme se k cíli dostali, ale jestli jsme ho dosáhli. A v tom jsme byli úspěšní. Zaparkovali jsme mezi dvěma zelenými domky, hned vedle Martinova vozidla.
Pololetky a jarňáky 1.A - Už zase školní volno (1. díl)
Pravidelným sdělením SRPŠ jsme byli informováni o termínech pololetních a jarních prázdninách vypsaných pro školu našich dcer. S povděkem jsme tuto novinu přijali, neboť nám odpadlo složité plánování (co je psáno, to je dáno) hor, na druhou stranu to znamenalo znovu vyřešit přítomnost potomstva doma. Uplynul sotva měsíc od chvíle, kdy měly dlouhé prázdniny a zase jsme řešili, kam s ním. Vysvědčení (se známkami naprosto rozdílnými od mých) donesly už v úterý, následující dva dny ještě trávily v lavicích, ale v pátek je už nikdo neočekával. Stejně tak byly brány školy zavřené po dalších deset dní. Společnou zasněženou dovolenou jsme prožili v kamarádském, kulturním, aktivním ale hlavně radostném duchu.
Třetí gibonní sněm
Balení jsem ponechal z nějakého záhadného důvodu (říkejme tomu lenost) na sobotní ráno. Z toho důvodu jsem měl na řešení nedostatečného prostoru (kam narvu dva buřty, litrovou termosku, stativ a foťák) poměrně málo času. Čistou hodinu, do které jsem musel vměstnat ještě snídani, přípravu svačiny a navléknutí se do všech zelených hadrů. Navíc mi od začátku asistovala Julinka, která byla vzhůru daleko přede mnou.
Novinky
