Aktuálně
Jak jsme hřešili u moře - Nekonečná cesta (1. díl)
Jako zaslouženou odměnu za úspěšně zakončený školkový rok a přijetí na základní školu (holkám) i jako nutnou relaxaci (pro nás rodiče) jsme se rozhodli, že během letošního léta smočíme svá těla v moři. Že si kromě stanování a výletů po naší krásné vlasti zajedeme do ciziny a pořádně si to užijeme. Z katalogů, které Lucka pilně sbírala, jsme vybrali Mallorcu. Jeden z ostrovů Baleárského souostroví patřící Španělsku. Pro nás všechny to byla první návštěva této země. Ovšem daleko před tím, než jsme s kufry cestovali na letiště, zažili jsme první napínavé dobrodružství.
Stanová osada na vodě (a pod vodou) - Voda, voda a zase voda (2. díl)
V noci, při přetáčení z jednoho boku na druhý, jsem slýchával silné pršení. Vítr naštěstí nefoukal, takže strach jsem měl jen z fatálního promáčení. Naštěstí se tak nestalo a ráno jsme se probudili suší. Díky Radkovi, který zajistil všechno od sušenek, jogurtů, salámů a sýrů, džusů a limonád až po papírové tácky jsme bohatě posnídali, během čehož jsme pro vybrané jedince připomínali události minulého večera. Na některé detaily chtěli (anebo nechtěli) znát dotyční odpovědi. Daleko více otázek se však týkalo logistické operace.
Jak jsem bořil kužely
Ježíšek mi loni kromě spousta dalších krásných dárků nadělil poukaz pro celodenní pobyt ve škole smyku. Protože jsem o této praktické vzdělávací instituci slyšel jen samá pozitiva, moc jsem se těšil. Nechtěl jsem se ale při ježdění bořit ve vysokém sněhu, ani se mi nechtělo potit se za volantem v pětatřicítkách, zvolil jsem jako termín září. No, přesněji to bylo hlavně kvůli blížícímu se konci platnosti poukazu a nedostatku vypsaných termínů (ale kdo se bude ptát). Jakmile se na rezervačních stránkách objevila dostupná neděla, která navíc vyhovovala i mě, hned jsem po ní šmátl všemi deseti (tedy jedním tlačítkem). Rezervace proběhla úspěšně, já dostal potvrzující zprávu a lehce nervózní se těšil na první zářijovou neděli.
Stanová osada na vodě (a pod vodou) - My všichni pod jednou plachtou (1. díl)
Jestli je ve spoustě článků uvedeno krásné, hřejivé, krásné anebo alespoň uspokojivé počasí, teď tomu tak rozhodně nebude. Pochopitelně nechci říci, že na celkový dojem mělo majoritní vliv jen počasí, ale pokud trávíte několik hodin v dešti bez možnosti se schovat, je to přinejmenším otravné. Během letošní vody se proti nám spikly všechny rosničky a od pátku do neděle nám jen pršelo. Slunce na modrém nebi se ukázalo až ve chvíli, kdy jsme měli stan sbalený a uložený v autě. Nicméně tohle zamračené a uplakané počasí v nás nenechalo tak silný zářez, jako všechno ostatní, co se za víkend událo.
