Projekt písemného a obrazového projevu mé maličkosti s cílem dokumentace událostí, setkání a akcí, přibarvený notnou dávkou nadsázky.
Dobré ráno návštěvníku, vítej zpět
Pokud nemáte účet a chcete jej vytvořit, anebo chcete být informováni o nových článcích a galeriích, proveďte registraci.
Jedním z nápadů, jak bychom mohli společně trávit den bez dcer, byla návštěva Karlovarského filmového festivalu. Celá idea vznikla během pár minut zcela spontánně a oběma se nám tak líbila, že jsme se jí rozhodli uskutečnit. I když Lucka posbírala dostatek informací, notný dílek skládačky nám chyběl. A totiž předchozí zkušenost. Velmi časný odjezd nám nachystal naprosto čistou dálnici. Při pohledu na prázdné pruhy v obou směrech jsem se trochu bál, jestli nejedeme po uzavřeném úseku určenému k demolici. Ale nebylo tomu tak. Měli jsme volnou cestu a kromě několika aut jsme nepotkali téměř nic. Takto vymazlená silnice nás doprovodila až do Varů.
Nadmíru měkoučká a houpavá lože způsobila během mého spánku jisté trable. Pokaždé, když jsem se otáčel, jsem uvedl svoje tělo do vibrací a vzbudil se. Přičemž jsem potmě kontroloval, kde že to vlastně jsem. Bál jsem se, jestl...
Oblast Vysočiny není naší rodinou nijak hojně navštěvovaná. Ne snad, že by nabízela málo zajímavých míst. Ale existuje množství lokací, které mají v našem pomyslném seznamu vyšší prioritu. Nicméně nadešel čas, abychom kraj...
Nařízené homeoffice (ano, je nám zakázáno celý týden chodit do práce) přinesly kromě velkého pohodlí i jednu smutnou věc. Nevídáme se společně tak často jako dříve. A pokud se přeci jen potkáme, času na čaj a nepracovní popo...
Naši malí rodinní příslušníci s námi jsou již rok (přesněji rok a měsíc). Za tu dobu nám drobečci povyrostli a jsou na pětinásobku původní hmotnosti. A nějaký ten centimetr v pase taky přibrali. Snad se to dá považovat za důk...
Čas trávený kvalitním spánkem mi rozhodně nepřipadal dostatečný. A nebýt maminky, která nás vytáhla zpod peřin a roztáhla závěsy v pokoji, asi bych spal až do oběda. Ale nepřijeli jsme kvůli lenošení, ale za dobrodružstvím. N...

V prvním měsíci života toho dokáže málokdo stihnout. Objevil jsem se na světě, brečel, jedl a... no to třetí.

Začal jsem lézt, poprvé si sednul, vylezl mi první zub, udělal jsem první krok. Od hekání jsem přes žvatlání přešel k existujícím slovům. A chodil do jeslí.

Podle odborníků nastává erupce dočasného chrupu. Co to znamená nevím, ale já chodil do školky, kde se začaly projevovat moje sklony k potížím a zlobení.

Základní školou jsem plynule proplul. I když u mě nastoupila puberta.

Středoškolská léta, začal jsem bydlet sám a v rámci možností se staral o sebe. Proběhl pokus o vysokou školu, navštěvoval jsem brigády a na rok se oblékl do uniformy.

Poté, co jsem nastoupil do prvního zaměstnání, stal jsem se konečně samostatně výdělečným. Z úředníčka jsem se stal ajťákem.

Pohlcen pracovním režimem, pozbyl jsem trochu volného času. Dost ho zbylo ale proto, abych se stačil jsem oženit. A manželství nám dalo dvě krásné dcery.

I když si to člověk nechce přiznat, vstoupil jsem do poslední (ale snad stále zábavné) etapy života. Zatím stále čekám, až se dostaví moudrost a vážnost.