Aktuálně
Třetí gibonní sněm
Balení jsem ponechal z nějakého záhadného důvodu (říkejme tomu lenost) na sobotní ráno. Z toho důvodu jsem měl na řešení nedostatečného prostoru (kam narvu dva buřty, litrovou termosku, stativ a foťák) poměrně málo času. Čistou hodinu, do které jsem musel vměstnat ještě snídani, přípravu svačiny a navléknutí se do všech zelených hadrů. Navíc mi od začátku asistovala Julinka, která byla vzhůru daleko přede mnou.
Bacilonoce, aneb dovolenkový Moribundus - Dárkobranní (3. díl)
Štědrý den ráno holky stromek v obýváku pochopitelně našly. Ale ani tohle, ba ani ujištění že dneska chodí Ježíšek, neodradilo Terezku od dopoledního odpočinku. Stále nebyla ve své kůži. Julinka pod peřinu sice nezalezla, ale bez bacilů nebyla. Odpoledne jsem s Julí přivezl moje rodiče, abychom společně vyčkali na kouzelné zazvonění a přísun krabic a čekání nám utíkalo asi víc, než kdy jindy (pouštěli jsme lodičky a lili olovo). Z odpoledne byl podvečer a krátce po šesté jsme zasedli k tabuli.
Bacilonoce, aneb dovolenkový Moribundus - Konečně dovolená (2. díl)
Pondělí dvanáctého, kdy jsem naposledy v tomto roce prsty na klávesnici k práci položil, jsem měl v nitru takový nehezký pocit. Ne snad proto, že bych zpytoval svědomí nad čtvrteční pitkou, ale nebylo mi zcela nejlíp. V krku jsem cítil knedlík, v nose se mi rodila rýma a hlava lehce hučela. Tušil jsem předzvěst nemoci. Zatím jsem tomu samozřejmě nedával velkou váhu a stále se těšil, jak si budu užívat dovolenou. Bohužel opak byl pravdou. V úterý vedla Lucka holky do školy ona (což je normálně moje práce), protože já nebyl schopen vstát z postele. Povaloval jsem se celé dopoledne, pak podnikl tůru do obýváku a zpátky a zcela vyčerpán touto šílenou štrekou znovu ulehl.
Bacilonoce, aneb dovolenkový Moribundus - Jak jsem se konečně těšil na Vánoce (1. díl)
Můj dlouhodobě negativní postoj k Vánočním svátkům jsem nijak neskrýval a přípravy (ať už byly jakékoliv) na Ježíškův příchod jsem nenáviděl. Lucku můj odpor mrzel a kvůli rýpavým poznámkám jsme se na sebe nejednou mračili. A proto byla tenhle rok velmi překvapená, když jsem prohlásil, že se na Vánoce těším. A myslel jsem to naprosto vážně. Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale už jsem radostně očekával příchod prosince a všech dnů poté. A to bez jediné výjimky. I moje mamka, když ode mě slyšela tuhle novinku, si její pravdivost raději ověřila se snachou. Nelhal jsem, nepřetvařoval jsem se. Prostě to tak bylo.
Novinky
