Projekt písemného a obrazového projevu mé maličkosti s cílem dokumentace událostí, setkání a akcí, přibarvený notnou dávkou nadsázky.
Příjemný večer návštěvníku, vítej zpět
Pokud nemáte účet a chcete jej vytvořit, anebo chcete být informováni o nových článcích a galeriích, proveďte registraci.
I přes to, že jsme na sobotní ráno neměli dojednanou žádnou školu či jinou povinnost, nezaháleli jsme a na svah se přesunuli hned po snídani. Já si opět užíval nadýchané koblihy (ještě jsem je nestihl sežrat). Lyžovali jsme zhruba hodinu. To nám bohatě stačilo a přetahovat jsme nechtěli nejen kvůli nepěknému počasí, ale i vzrůstající unavenosti Terezky. Úbytek sil byl vidět na obou dcerách, protože začaly dělat častěji chyby doprovázené pády, ale Julinka si to nechtěla připustit. U krmelce díky tomu proběhl krátký pláč, ale nakonec jsme uzavřeli dohodu. Pro dnešek sjezdovku opustíme, vymyslíme jiný program a dolyžovat permanentku se vrátíme na konci příštího týdne (že to bohužel nedopadne jsme netušili).
Ve čtvrtek odpoledne nastal dlouho očekávaný začátek horské dovolené. Lucka, jako pokaždé, se postarala o zapakování důležitých věcí pro pobyt ve sněhových podmínkách pro dcerky a sebe a na mě zbylo si jen k hromadě přihodit několik párů fuseklí, trenek a nějaké to tričko. Protože většinu lyžařského vybavení nám vezl Martin, zel kufr téměř prázdnotou a skládání bylo otázkou minut. I přes to, že máme na předním okně instalován (zakázaný) držák na mobilní telefon coby navigační zařízení, komunikační prostředek jsem odložil do přihrádky po pravé ruce a jel naslepo. Jizerské hory jsou na severu, tudíž začátek jízdy není nic těžkého (mi sdělila Lucka). Protáhli jsme se kolem Klíčova a sjeli na D10. A nechali se vést ukazatelem hlásající Liberec. Cesta utíkala, stejně jako čas. A tak nějak se stalo, že jsem odbočil. A až poté, co jsem manévr dokončil, se Lucka podívala na navigaci a oznámila mi, že jsme sjíždět neměli. A tak pro Lucku skončila odpočinková pasáž spolujezdkyně a proměnila se v navigátorku. Jestli se ptáte, na co ten držák, ptáte se správně leč zbytečně. Historie se však neptá, jak jsme se k cíli dostali, ale jestli jsme ho dosáhli. A v tom jsme byli úspěšní. Zaparkovali jsme mezi dvěma zelenými domky, hned vedle Martinova vozidla.
Pravidelným sdělením SRPŠ jsme byli informováni o termínech pololetních a jarních prázdninách vypsaných pro školu našich dcer. S povděkem jsme tuto novinu přijali, neboť nám odpadlo složité plánování (co je psáno, to je dáno) hor, na druhou stranu to znamenalo znovu vyřešit přítomnost potomstva doma. Uplynul sotva měsíc od chvíle, kdy měly dlouhé prázdniny a zase jsme řešili, kam s ním. Vysvědčení (se známkami naprosto rozdílnými od mých) donesly už v úterý, následující dva dny ještě trávily v lavicích, ale v pátek je už nikdo neočekával. Stejně tak byly brány školy zavřené po dalších deset dní. Společnou zasněženou dovolenou jsme prožili v kamarádském, kulturním, aktivním ale hlavně radostném duchu.
Balení jsem ponechal z nějakého záhadného důvodu (říkejme tomu lenost) na sobotní ráno. Z toho důvodu jsem měl na řešení nedostatečného prostoru (kam narvu dva buřty, litrovou termosku, stativ a foťák) poměrně málo času. Čistou hodinu, do které jsem musel vměstnat ještě snídani, přípravu svačiny a navléknutí se do všech zelených hadrů. Navíc mi od začátku asistovala Julinka, která byla vzhůru daleko přede mnou.
Registrací získáte vlastní účet, možnost přiřazení avatara a odpadne nutnost vyplňování kontrolního součtu u všech formulářů. Navíc se Vám budou sčítat body za aktivity.
Jakožto neregistrovaný návštěvník máte možnost být informován o novinkách na webu. Stačí vyplnit do tohoto formuláře Vaší emailovou adresu a odeslat.
Poté obdržíte do Vaší schránky odkaz, na který stačí kliknout a tím bude registrace odběru dokončená.
V prvním měsíci života toho dokáže málokdo stihnout. Objevil jsem se na světě, brečel, jedl a... no to třetí.
Začal jsem lézt, poprvé si sednul, vylezl mi první zub, udělal jsem první krok. Od hekání jsem přes žvatlání přešel k existujícím slovům. A chodil do jeslí.
Podle odborníků nastává erupce dočasného chrupu. Co to znamená nevím, ale já chodil do školky, kde se začaly projevovat moje sklony k potížím a zlobení.
Základní školou jsem plynule proplul. I když u mě nastoupila puberta.
Středoškolská léta, začal jsem bydlet sám a v rámci možností se staral o sebe. Proběhl pokus o vysokou školu, navštěvoval jsem brigády a na rok se oblékl do uniformy.
Poté, co jsem nastoupil do prvního zaměstnání, stal jsem se konečně samostatně výdělečným. Z úředníčka jsem se stal ajťákem.
Pohlcen pracovním režimem, pozbyl jsem trochu volného času. Dost ho zbylo ale proto, abych se stačil jsem oženit. A manželství nám dalo dvě krásné dcery.
Tuhle životní etapu naštěstí zatím ještě nemůžu plnit. A doufám, že tomu tak zůstane ještě hodně dlouho.