JendaWeb

Jak jsme hřešili u moře - Když delfíni tančí (4. díl)

Snídaně byla pro mě nuceně náročnější. Čekal nás totiž celodenní výlet bez zajištěného obědu. Narval jsem se tedy k prasknutí. A svého rozhodnutí jsem po deseti minutách samozřejmě litoval. V pokoji, kam jsme se ještě po snídani vrátili, jsme posbírali všechna zavazadla (narvaný batoh a foťák), zkontrolovali čas a informace a vydali se k nedalekému hotelu Alcúdia Park, kam měl být přistaven autobus. Hotel byl vskutku blízko a my, po chvilce váhání, se postavili k ostatním čekajícím. Téměř na minutu přesně se dostavil autobus, ale za ním zaparkoval další a pak další. Lehce jsme panikařili. Otázka, do kterého se máme posadit však nezůstala dlouho nezodpovězená.

Jak jsme hřešili u moře - Ve vlnách Středozemního moře (2. díl)

Od dokonalého nočního odpočinku nás dělilo jen několik maličkostí. Vrčící lednice, celou noc běžící klimatizace s patrně chybně nastaveným termostatem a přikrývka velmi podobná prostěradlu. Naštěstí tyto rušící elementy, kdy jsme se budili a muchlali se do hadru, naprosto přebil kladný fakt, že slečny ve vedlejší místnosti spaly až do neuvěřitelné osmé hodiny ranní. Během přípravy na snídani jsme si na svých tělech všimli malých červených pupínků. Ty se vyskytovaly v hojném počtu téměř všude. Nebyly to příušnice, alergie, anebo projev exotické nemoci. Byly to komáří štípance. Jejich svědění bylo tak intenzivní, že jsme aplikovali chladivý gel nejen na slečny, ale i na nás.

Jak jsme hřešili u moře - Na hradbách (3. díl)

Sobotní ráno jsme začali ještě později než v předcházející dny. Když nás přišla maminka v devět hodin vzbudit, nevěřil jsem při pohledu na hodinky svým očím. Rychle jsme se oblékli a vyrazili na snídani. Bohužel tam jsme zjistili, že dlouhé lenošení má za následek krutý trest. Jídelna byla v obležení. Podle počtu strávníků se zdálo, že hotely ze širokého okolí byly uzavřeny a všichni se přišli najíst sem. Nandat jídlo, zajistit pití a posadit se ke stolu se nám nakonec samozřejmě podařilo, ale dalo to zabrat. Plán na dnešní den jsme raději probírali v klidu našeho pokoje. Slunce bylo zahaleno mrakem a tak jsme se rozhodli, že půjdeme navštívit historické centrum Alcúdia. Přípravám a kontrolám jsme věnovali vskutku hodně času. Octnout se uprostřed neznámé krajiny bez potuchy kde se nacházíme se nechtělo nikomu z nás.

Jak jsme hřešili u moře - Nekonečná cesta (1. díl)

Jako zaslouženou odměnu za úspěšně zakončený školkový rok a přijetí na základní školu (holkám) i jako nutnou relaxaci (pro nás rodiče) jsme se rozhodli, že během letošního léta smočíme svá těla v moři. Že si kromě stanování a výletů po naší krásné vlasti zajedeme do ciziny a pořádně si to užijeme. Z katalogů, které Lucka pilně sbírala, jsme vybrali Mallorcu. Jeden z ostrovů Baleárského souostroví patřící Španělsku. Pro nás všechny to byla první návštěva této země. Ovšem daleko před tím, než jsme s kufry cestovali na letiště, zažili jsme první napínavé dobrodružství.

Stanová osada na vodě (a pod vodou) - Voda, voda a zase voda (2. díl)

V noci, při přetáčení z jednoho boku na druhý, jsem slýchával silné pršení. Vítr naštěstí nefoukal, takže strach jsem měl jen z fatálního promáčení. Naštěstí se tak nestalo a ráno jsme se probudili suší. Díky Radkovi, který zajistil všechno od sušenek, jogurtů, salámů a sýrů, džusů a limonád až po papírové tácky jsme bohatě posnídali, během čehož jsme pro vybrané jedince připomínali události minulého večera. Na některé detaily chtěli (anebo nechtěli) znát dotyční odpovědi. Daleko více otázek se však týkalo logistické operace.