I když je v Boheminiu všechno na jednom místě, lze na vlastní nohy poznat, že máme velkou zemi. A hlavně krásnou. Během procházení a prohlížení jsme soutěžili, kdo první správně pozná tu kterou památku. Karlštejn nikomu zabrat nedal, ale u některých staveb jsme dlouho přemýšleli a některé památky nepoznali vůbec. Také jsme zjistili, že všechny modely jsou stavěny ve stejném měřítku. Totiž 1:25. A díky tomu jsme si mohli představit, jaké stavby jsou gigantické. Například již zmiňované sídlo Karla IV rozhodně žádnou malou dominantou není. Mosty, kostely, chrámy, zámky a hrady. To vše a mnohem víc je možné spatřit na jednom místě.

Po kulturním vyžití jsme holkám dopřáli i vyžití sportovní a na dětském hřišti je nechali chvilku hopsat na trampolíně. My jsme se usadili nedaleko kavárny do křesílek a posvačili (dcerky následně taky). Bylo na čase hledat, kde se najíme. Díky tomu, že cácorky skákaly a Terezka navíc objevila hladící kozy, času byl dostatek. Zhostil jsem se pátrání a v Mariánských Lázních našel dobře hodnocenou restauraci. Že byli hodnotitelé většinou cizinci mi divné nepřipadalo. Rozjeli jsme se tedy do centra a chvilku kolem cíle kroužili. Nebylo totiž kde zaparkovat. Nakonec jsme auto zanechali u Boženy Němcové. Placení parkovného bylo pro Lucku velmi zábavnou atrakcí. Automat nějak nechtěl pobrat zakládaná data.

Restauraci jsme nalezli a v ní i jeden prázdný stůl. Spokojeně jsme usedli a z rukou usměvavého a upovídaného číšníka si vzali jídelní lístky. Hned první pohled nás šokoval. Nabízená jídla byla velmi lákavá, ale ty ceny. Bez jediného slova jsme na sebe s Luckou mrkli, jestli to jsme schopni podstoupit, ale obratný personál už stál u našeho stolu a očekával naše objednávky. V duchu jsme nad cifrou mávli rukou a začali si diktovat. Já jsem původně chtěl zůstat bez nápoje. Pán se ovšem ve svém oboru výborně vyznal, podíval se na mě a pronesl: "a pro pána pivíčko?". S úsměvem jsem odmítl, že řídím. To pro číšníka nebyl žádný problém. Nabídl mi nealko a to jsem už neodmítl. Holky si přály svíčkovou, my s Luckou guláš. V průběhu čekání, které nebylo nijak dlouhé, jsme se s manželkou ujišťovali, že se snad jednou nic nestane, když se plácneme přes kapsu. Jakmile před nás mladík položil talíře a my ochutnali první sousto, bylo po remcání. Tak parádní guláš (a že Lucka umí) jsme hodně dlouho nejedli. I holky si svou porci pochvalovali a na talířích nezůstalo zhola nic. Byli jsme nadšeni, jídlo bylo luxusní. Číšník zřejmě z našich výrazů pochopil, že jsme spokojení a velmi chytře nám nabídl ještě porci čerstvých lívanečků se šlehačkou a borůvkovým přelivem. Souhlasili jsme. No, že tenhle dezertík nás bude stát dalších sto šedesát korun, jsme nevěděli. Navíc se v podniku nedalo platit kartou, přiznám se, odcházeli jsme se s rozporuplnými pocity.

Vydali jsme se směrem ke kolonádě. Pochopitelně nemohla mezi našimi zážitky chybět zpívající fontána. Jejím zpěvem se ale nedá kochat nepřetržitě, takže jsme museli chvilku posečkat. Naše uši přitáhl hlahol, který se linul z druhého konce kolonády. Kolem hudebníků hrající Charleston poskakovali tanečníci a kupili se lidé. Chvilku jsme jak hudební tak taneční tělesa pozorovali a pak se od maminky nechali pozvat na teplou oplatku. Ve tři nám fontána předvedla svoje kouzlo a nebylo pochyb o tom, že se s holkama půjdeme podívat i na večerní představení. Obě byly totiž nadšené. Po skončení projekce se o pozornost přihlásil ještě vysoký a velmi hubený iluzionista. Během krátkého představení nám předvedl, jak moc ovládá skleněné koule. Chvilku to vypadalo, že skleněnky stojí pevně ve vzduchu, chvilku se zdálo, že plují na vodě. Naprosto nás ale konsternoval, když si přichystal malou zlatou kuličku a tu nechal levitovat mezi svými dlaněmi. Poté, co se uklonil, sklidil velký potlesk a pár drobných.

Když Lucka předchozího večera zkoumala možnosti vyžití, našla nedaleko centra přírodní park Prelát. Podle fotek a informací se jednalo o přírodní hřiště s houpačkami, lanovou dráhou a vodním světem (z toho důvodu jsme měli v batohu náhradní oblečení). Mezi námi a parkem byly asi dva kilometry, které jsme se rozhodli prodloužit o výstup na rozhlednu Hamelika. Cesta byla pěkná, výstup celkem náročný, jen rozhledně chyběl jeden podstatný detail. Nebylo z ní nač koukat, protože kolem vysoko vzrostlé stromy překážely výhledu na město. Pěknou lesní cestou jsme došli až do parku, kde jsme s Luckou na dlouhou dobu pozbyli děti. Zmizely, za nějaký čas prolétly, aby na nás zamávaly a byly zase pryč. Vodní kola a sadu hrází jim mamka povolila chytře až ke konci návštěvy. Sice pár kapek vody na triku a kalhotách bylo, ale nejednalo se o nic hrozného.

Zpátky jsme se vraceli přes Ferinandův pramen. Pro mě se stalo toto místo významným hlavně z toho důvodu, že jsem zde zapomněl krytku foťáku a následně se pro ní klusem vracel. Ale to předbíhám. Prošli jsme kolem pramene, minuli odbočku a dostali se tak na další dětské hřiště. Nebylo kam spěchat, holky si dlouho nepohrály a tak jsme zastavili na pár minut i tady. U auta, když jsme se převlékali do trochu teplejšího oblečení (začínal být večer) jsem zjistil, že objektiv postrádá krytku (neříkal jsem to?). Protože nerad ztrácím věci a nechtělo se mi nad tím mávnout rukou, proběhl jsem se k lavičce a zpátky. Místo mi přesně popsala manželka, jak jinak.

V nedalekém supermarketu jsme si opatřili večeři do pytlíku (včetně příborů) a vydali se do parku. Tam u pomníku Americkým hrdinům povečeřeli. Julinka nám předvedla reklamu na Müller mléko, jejíž moto "bu" se stalo po dlouhou dobu Julinčinou hláškou. Vytřepáni od drobků jsme se dostavili s půlhodinovým předstihem (kvůli místu) k fontáně a čekali na večerní program. Já jsem si během představení cvakal spoušť foťáku, abych holkám předvedl kouzlo dlouhé expozice. Jakmile se proudy vody zase zklidnily, objevil se kouzelník a předváděl své triky. Jestli to bylo šerem a špatnou viditelností, anebo únavou po celém dni nevím, ale několikrát se podařilo chytit iluzionistovi kouli jen tak tak. Přesto na konci sklidil obdiv. Trik se "zlatonkou" samozřejmě předvedl znovu a my opět nechápali, jak to udělal.

Zbývalo jen dopravit se k autu a nás do kempu. Byl to sice nabitý, ale krásný den.