Přežívání doby COVIDní

4. díl: Jak jsme unikali od stolu

Naši oblibu v únikových hrách nemusím pravidelným čtenářům asi představovat. Nepropadli jsme tomu sice tak silně jako někteří hráči, kteří usilují o prolomení všemožných hádanek a kvízů téměř každý týden, ale jistou oblibu ve zmateném pobíhání po uzavřené místnosti jsme si vytvořili. Hlavně z toho důvodu vznikla tajná skupina "Lopaty" tvořená čtveřicí náruživých luštitelů. Ale co jsme mohli dělat, když vzduchem poletoval virový materiál a všechno bylo pod skutečným zámkem. Jak zevnitř, tak i zvenku. Truchlili jsme, netrpělivě očekávali a doufali. Naštěstí lidi jsou živočišný druh velmi vynalézavý a tak jsme dostali příležitost si otestovat své prchání z pastí pomocí logického myšlení. Stačil k tomu jen balíček hracích karet, puzzlíky či desková hra.

pátek 21.05.2021 publikovaný příběhy Lucíka a Jendy Jenda
KDE (polohy a umístění) domácnost /
PROČ (důvody a účely) adrenalin / úniková hra / zábava /

Protože nejživější vzpomínky mám na včerejší klání, začnu vyprávění právě zde. Od Jany a Mildy (polovina Lopat) jsme dostali před nějakou dobou na vyzkoušení deskovku s názvem "Zapovězený hrad". Od našich přátel jsme bližší info, kromě toho, že to bylo hodně obtížné nedostali. A protože televizní program nám tentokrát nevyhovoval, vyndali jsme hezkou krabičku a pustili se do čtení návodu. Bohužel malou poznámku v levém spodním rohu, že se jedná o úroveň pro specialisty, jsme přehlédli. Možná, kdyby tam místo písmenek frkli nezaměnitelný obličej pana Einsteina, bylo by nám to jasnější.

Během důkladného studia a pročítání osmistránkového manuálu (byla tam spousta obrázků a navíc krabička byla malá) jsme na stůl vyrovnali tři balíčky karet, jakýsi papírový kolotoč (dešifrovací kotouč), letáček všemožných blábolů a skládanka rytíře. Dozvěděli jsme se, že jsme vlezli do hradu, blablabla a dveře za námi zaklapli. A my se nemáme jak dostat pryč. Otočili jsme první kartu a hledali na něm něco, co máme řešit. Na zdi, na obraze a na skříni nějaká čísla, tu a tam symbol a jede pár dveří. A teď jak do toho? Zapojili jsme společně všechny mozkové závity, které se u stolu nacházely. Výsledek se dostavil v podobě otočení první nápovědní kartičky.

"Cože?" bylo to první, co jsme souhlasně pronesli potom, co jsme si přečetli věty směřující hráče k úspěšnému řešení. Nějak jsme nechápali, že kombinace ohnuté trubky, nakřivo pověšeného erbu na zdi a nečitelné čmáranice v papírech v nás měla vyvolat vidinu společného. Otočili jsme druhou nápovědní kartu. Instrukce jasně hovořili o tom, že erb v botswanštině se píše podobně jako čmáranice na papíře, jen nám bude přebývat malá vlnovka, kterou když spojíme s trubkou a koukneme na obrázek z určitého úhlu, vyjde nám číslo 5. A to je první z asi deseti klíčů, který hledáme. Mrkli jsme na hodiny. Jestli tohle zdoláme, půjdeme spát pozítří.

Za nepřetržitého proudu nechápání, nadávání a poraženeckých zvolání (z mých úst) jsme se probojovali až k posledním dveřím, které jsme úspěšně otevřeli. Jak jinak, s pomocí nápovědy. Všechny kartičky jsme pečlivě srovnali podle čísel čí abecedně, úhledně urovnali do krabičky a tu jsme s velkou úlevou zavřeli. Na přemýšlení, komu se na dlouhý večer pomstíme tím, že mu hru věnujeme, už nezbyly síly. Úniková hra pro specialisty tak zatím skončila ve skříni.

Na stejné polici se nacházela i o poznání větší krabice s puzzlemi. Tu nám přinesl Ježíšek o loňských vánocích a čekala na příhodnou chvíli. A ta jeden únorový večer nastala. Lucka zbavila krabici celofánu a na do pečících plechů (které byly dva měsíce bezprizorní) rozptroštřela všech 759 dílků (zajímavé číslo, co?) velmi záhadného obrazu. Na rozdíl od standardních puzzlíků byl v krabici přiložen i návod. Obrázek na krabici se neshoduje s obrázkem, který budeme po částech vytvářet. Naším úkolem bylo kromě sestavení obrazu i otevření trezoru, který se na výjevu nacházel. Jestli se ptáte, jak lze na papírovém obraze něco otevřít, ptáte se naprosto stejně, jako my. Netušili jsme. Ale stavění dílků nás pohltilo a nemohli jsme se od toho odlepit.

Po zhruba třeba třech hodinách vyměňování pozice na židli, přesedávání, přikládání a zkoušení jsme měli hotovo. Na stole byl ucelený obraz, podobný tomu, co ukazoval vrchní díl krabice. Ovšem na řešení záhady nebyla energie ani čas. To jsme si nechali až na následující den. A tak jsme se po splnění všech pracovních a hlavně rodičovských povinností sešli na značkách. Jisté spojitosti nám jasné byli, ale něčemu jsme nebyli schopni přijít na kloub. Návod nás směřoval k zjištění šesti číslic, které nám pomůžou otevřít otrezor. I s lupou v ruce (opravdu) jsme zkoumali každý flíček, každou rýhu. Šest číslic jsme dokupy nedali. Pomocnou ruku jsme si nechali podat internetem. Zjistili jsme, že někde jsme správně, něco nám před zraky uteklo a v jednom případě jsme logiku skládání záhady nepochopili. Postupovali jsme tedy podle rad a dosáhli jsme něčeho, čemu jsme před chvilkou nevěřili. Skutečně jsme otevřeli trezor. Záhada byla vyřešena.

O karetní verzi unikání jsem již psal. Jednu jsme hráli na Silvestra s Lopatama a druhou na horách. Rozhodně je nápad v současné době velmi dobrým rozptýlením. Ovšem euforii z toho, když vám zámek cvakne v ruce, anebo správně rozluštíte tajenku, nic nenahradí. Alespoň tedy pro mě. Z toho důvodu se již těším, že se všechny sklepy, tajemné laboratoře a jiné záhadné místnosti brzo otevřou a my se v nich budeme moci nechat zamknout. Už aby to bylo.

Pokračování příště...

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Milda hodnotil(a) 30.05.2021 08:29:27

vynikající

Lucík hodnotil(a) 26.05.2021 05:55:03

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

slovo od slova

Lucík hodnotil(a) 26.05.2021 05:55:17

slovo od slova

CAPTCHA Image

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Lucík napsal(a) 26.05.2021 05:56

Tak jsme se dočkali s konečně máme zamluvené termíny na dvě Unikovky. Těším se na luštění záhad.

vytvořit / odpovědět

Milda napsal(a) 30.05.2021 08:26

Jooo ja jsem na ne uz taky zvedavej :-)

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 04.06.2021 09:57

Abychom si za tu dobu, kdy jsme nic neluštili ještě nějaké ty fígly pamatovali, co? Snad nebudeme úplně za lamy.

vytvořit / odpovědět

Seriál a související články

1. díl: Vzhůru mezi indiány

Vskutku prazvláštní doba nastala v naší zemi, Evropě i po celém světě. Od prosince, kdy se nákaza vyskytla v Číně, se postupnými kroky prokašlala, prosmrkala a prokapénkovala až k nám. První potvrzený nakažený v České republice se datuje k prvnímu březnu. Dvanáct dní nato byl vyhlášen v naší zemi nouzový stav. A od té doby se nám život rapidně změnil. Dále o omezeních, následujících opatřeních a všech prohlášeních psát nebudu. Jsou tím přeplněny sdělovací prostředky a přeplněný internet. I přes to jsme díky rodině a přátelům podnikli mnohá dobrodružství. A o těchto zážitcích naopak psát chci.

2. díl: Pro pána Jána

Když jsme s Luckou při sobotním dopoledni přemýšleli, kam se půjdeme provětrat, hledali jsme prstem po mapě ve všech směrech. Na růžici nakonec vyhrála šipka směřující západně a my si odsouhlasili výpravu na Svatého Jána pod Skalou. Jednak je tam okolí samá zeleň a za druhé se mi o tomhle místě (a vlastně okolí) zmiňoval kolega Radůz. Státní omezení nám trochu zkomplikovalo možnost parkování, protože většina odstavných ploch pro vozidla byla omotána proužkovanou páskou zakazující vjezd. Vhodný plácek jsme nalezli v jedné ze zatáček, stejně jako mnoho dalších a zaparkovali mezi ostatní vozidla. Já si naložil na bedra batoh obsahující vše od záchranného modulu až po denní dávku potravin, zorientovali se a vyrazili.

3. díl: Válčení na kliknutí

Je tomu již přes rok, co jsem od pražské 111. strážní roty dobrovolně přešel pod 26. pluk ve Staré Boleslavi. Jaké to tam je zatím netuším, protože série zákazů, nařízení a omezení nám nedala šanci okusit si válčení pod novou jednotkou. Když už jsme dospěli tak daleko, že nám do poštovní schránky přistál povolávací rozkaz, chvilku nato jsme velmi zajímavou formou (pomocí SMS) dostali oznámení, že na povolávák nemáme brát zřetel a cvičení je opět odvoláno. Naše chmury a nastupující absťák se prohluboval a my pomalu začali ztrácet naději, že si snad v modrých baretech ještě kdy zacvičíme.

4. díl: Jak jsme unikali od stolu

Naši oblibu v únikových hrách nemusím pravidelným čtenářům asi představovat. Nepropadli jsme tomu sice tak silně jako někteří hráči, kteří usilují o prolomení všemožných hádanek a kvízů téměř každý týden, ale jistou oblibu ve zmateném pobíhání po uzavřené místnosti jsme si vytvořili. Hlavně z toho důvodu vznikla tajná skupina "Lopaty" tvořená čtveřicí náruživých luštitelů. Ale co jsme mohli dělat, když vzduchem poletoval virový materiál a všechno bylo pod skutečným zámkem. Jak zevnitř, tak i zvenku. Truchlili jsme, netrpělivě očekávali a doufali. Naštěstí lidi jsou živočišný druh velmi vynalézavý a tak jsme dostali příležitost si otestovat své prchání z pastí pomocí logického myšlení. Stačil k tomu jen balíček hracích karet, puzzlíky či desková hra.