Přežívání doby COVIDní

1. díl: Vzhůru mezi indiány

Vskutku prazvláštní doba nastala v naší zemi, Evropě i po celém světě. Od prosince, kdy se nákaza vyskytla v Číně, se postupnými kroky prokašlala, prosmrkala a prokapénkovala až k nám. První potvrzený nakažený v České republice se datuje k prvnímu březnu. Dvanáct dní nato byl vyhlášen v naší zemi nouzový stav. A od té doby se nám život rapidně změnil. Dále o omezeních, následujících opatřeních a všech prohlášeních psát nebudu. Jsou tím přeplněny sdělovací prostředky a přeplněný internet. I přes to jsme díky rodině a přátelům podnikli mnohá dobrodružství. A o těchto zážitcích naopak psát chci.

neděle 05.04.2020 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda

První vzpomínkou bude výlet na Větrnou Hůrku. To je indiánská osada v Rokycanském okresu. A nebylo lepšího plánu, než se pěšky, za slunného počasí, v dobré náladě a hlavně se skvělými lidmi vydat právě sem. Vedla nás Káťa, jakožto hlavní stopař a Domča s Davídkem jí dělali průzkum. Naše holky působily jako planetky. Neustále někoho anebo něco obíhaly. A my s Lukášem (Lucka se nakonec nemohla zúčastnit) jsme působili hlavně jako rušivé elementy a zdroje blbostí.

Samotný začátek výpravy byl velmi tristní. Jakožto naprostý benjamínek v této situaci jsem zastával roli rodinného výpravčího. Před Lucčiným odjezdem za povinostmi jsem dostal vokální instrukce. Jaké bundy zabalit, co holkám obléknout a jak se obratně zbavit psíka při prchání zahradou. Dávno už stál Lukáš za vrátky a já ještě honil Terezku s ponožkou. Právě s jeho pomocí (Lukáš fungoval jako samostatná jednotka) jsme naložili holky do auta, přibalili výstroj a odjeli ke Kátě.

Jen co jsme vyskákali na dvoře, bylo mi jasné, že čepičky by byly na místě. Bohužel byly na místě jiném, než jsme se aktuálně nacházeli. Taky co se týče jídla a pití, dost jsem situaci podcenil. Naštěstí Káťa měla batůžek vybavený nadstandardně a sváču přibalila i pro nás. Samozřejmě průchod obcí byl přísně zarouškován, ale ve chvíli, kdy jsme zapadli do přírody šly pokrývky dolních obličejových částí pryč. A my zase vypadali jako lidé.

První zastávka a drobné občerstvení proběhlo u nového rybníka, jehož nádherné zátiší skvěle doplňovala kancelářská sedací pomůcka. Do břicha jsme naházeli pár soust, na hladinu pár šutrů a ponořili se do hlubokých hvozdů. I v zalesněné krajině jsme se setkali s drobnými anomáliemi. Například jsme museli holkám vysvětlovat, kde se mezi modříny, mechem a nízkým mlázím vzala, tu se vzala traktorová pneumatika. I když jsem to dělal velmi nerad, musel jsem dcerkám lhát, protože na přísun sprostých slov, kterých bych použil při pravdivém vysvětlení, nebyly ještě připraveny.

Osady jsme dosáhli na vrcholu sil, bez jediné újmy anebo škrábnutí. Všechny kouty skrývající tajemství jsme prošmejdili, nalezli nádobí, příbory, zdroj ohně i palivo. A protože jsme se chovali podle pravidel vyrytých do dřevěné tabule, všechno jsme vrátili do původní podoby a zanechali budoucím generacím. Když jsme míjeli kadibudku a holky se zeptaly, co to je, i přes moje úporné snažení nebraly mé vysvětlení za pravdivé. Přece záchod máme doma a tohle je v lese. Na praktickou ukázku nebyl čas, takže jsem je zanechal v nedůvěře.

Po lesní a později polní pěšině jsme doputovali zpět na začátek naší procházky a konečně se setkali s mamkou. Před rozloučením se uskutečnilo ještě krátké pohopsání na trampolíně, během kterého jsme si domluvili další společný výlet. Koneckonců, kam jinam chodit, než s přáteli do přírody?

Pokračování příště...

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Lucík hodnotil(a) 07.05.2020 22:45:50

vynikající

Lukáš hodnotil(a) 03.05.2020 20:49:10

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

slovo od slova

Lukáš hodnotil(a) 03.05.2020 20:49:20

slovo od slova

článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Lukáš napsal(a) 03.05.2020 20:50

Zapomel jsi, ze jsme tam potkali Radka Johna z poradu na vlastni bulvy

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 04.05.2020 07:53

No jo, vidíš, já jsem úplně zazdil fakt, že jsme tam vyráběli pohyblivé obrázky. Děkuji

vytvořit / odpovědět

Fotogalerie

Seriál a související články

1. díl: Vzhůru mezi indiány

Vskutku prazvláštní doba nastala v naší zemi, Evropě i po celém světě. Od prosince, kdy se nákaza vyskytla v Číně, se postupnými kroky prokašlala, prosmrkala a prokapénkovala až k nám. První potvrzený nakažený v České republice se datuje k prvnímu březnu. Dvanáct dní nato byl vyhlášen v naší zemi nouzový stav. A od té doby se nám život rapidně změnil. Dále o omezeních, následujících opatřeních a všech prohlášeních psát nebudu. Jsou tím přeplněny sdělovací prostředky a přeplněný internet. I přes to jsme díky rodině a přátelům podnikli mnohá dobrodružství. A o těchto zážitcích naopak psát chci.

2. díl: Pro pána Jána

Když jsme s Luckou při sobotním dopoledni přemýšleli, kam se půjdeme provětrat, hledali jsme prstem po mapě ve všech směrech. Na růžici nakonec vyhrála šipka směřující západně a my si odsouhlasili výpravu na Svatého Jána pod Skalou. Jednak je tam okolí samá zeleň a za druhé se mi o tomhle místě (a vlastně okolí) zmiňoval kolega Radůz. Státní omezení nám trochu zkomplikovalo možnost parkování, protože většina odstavných ploch pro vozidla byla omotána proužkovanou páskou zakazující vjezd. Vhodný plácek jsme nalezli v jedné ze zatáček, stejně jako mnoho dalších a zaparkovali mezi ostatní vozidla. Já si naložil na bedra batoh obsahující vše od záchranného modulu až po denní dávku potravin, zorientovali se a vyrazili.

3. díl: Válčení na kliknutí

Je tomu již přes rok, co jsem od pražské 111. strážní roty dobrovolně přešel pod 26. pluk ve Staré Boleslavi. Jaké to tam je zatím netuším, protože série zákazů, nařízení a omezení nám nedala šanci okusit si válčení pod novou jednotkou. Když už jsme dospěli tak daleko, že nám do poštovní schránky přistál povolávací rozkaz, chvilku nato jsme velmi zajímavou formou (pomocí SMS) dostali oznámení, že na povolávák nemáme brát zřetel a cvičení je opět odvoláno. Naše chmury a nastupující absťák se prohluboval a my pomalu začali ztrácet naději, že si snad v modrých baretech ještě kdy zacvičíme.

4. díl: Jak jsme unikali od stolu

Naši oblibu v únikových hrách nemusím pravidelným čtenářům asi představovat. Nepropadli jsme tomu sice tak silně jako někteří hráči, kteří usilují o prolomení všemožných hádanek a kvízů téměř každý týden, ale jistou oblibu ve zmateném pobíhání po uzavřené místnosti jsme si vytvořili. Hlavně z toho důvodu vznikla tajná skupina "Lopaty" tvořená čtveřicí náruživých luštitelů. Ale co jsme mohli dělat, když vzduchem poletoval virový materiál a všechno bylo pod skutečným zámkem. Jak zevnitř, tak i zvenku. Truchlili jsme, netrpělivě očekávali a doufali. Naštěstí lidi jsou živočišný druh velmi vynalézavý a tak jsme dostali příležitost si otestovat své prchání z pastí pomocí logického myšlení. Stačil k tomu jen balíček hracích karet, puzzlíky či desková hra.