Další scénu, kterou jsem vnímal bylo ťapkání malých Terezčiných nožiček, když pomáhala mamince s přípravou snídaně. Zanedlouho jsem obdržel misku s jogurtem a ovocem a výtečně jsem si pochutnal. Tělem se mi prohnala vlna energie a i já se zvedl z postele a začal fungovat (jako chodit a komunikovat). Po snídani jsme se spojili se spolubydlícími a dohodli se na dopolední návštěvě moře. Vybavili jsme plážovou tašku krémy, ručníky, pitím a nafukovacími věcmi a přesunuli se na pláž. Jindru jsme nalezli ve stínu malého stromku. Deky jsme rozložili nedaleko a utíkali se smočit. V jinak kamenité pláži jsme nalezli několik pískových "ostrůvků". Děti lovily mušle, dospělí proplouvali kolem nich.

K obědu jsme dojedli sekanou a během následné siesty ukázali dětem "Krycí jména". Netrvalo dlouho a na verandě se odehrálo několik velmi povedených partií. Hra měla úspěch. Odpoledne jsme zajeli do města Zadar. Vozidla jsme zanechali na parkovišti nákupního střediska. Obchod byl sice zavřený, ale garáže přístupné. V atriu střediska jsme nalezli bankomat a měli tak možnost pořídit si hotovost ke splacení dluhu, který u pana majitele přetrvával. I když všechny ATM mašiny jsou stejné, u cizokrajného jsme si dávali daleko větší pozor na to, co mačkáme. S kalkulačkou v ruce jsme počítali, dle jakého kurzu nám stroj poskytne místní měnu. A při pohled na výsledek vyvalili oči. Byla to hrůza. Shodli jsme se na to, že budeme raději stále za dlužníky, než narvat do chřtánu finanční instituce pořádný balík.

Pod Jindrovou taktovkou jsme namířili na průzkum města. Jelikož se dříve na těchto místech nacházel, byl nám průvodcem. Následovali jsme ho skrz obrovské přístaviště až ke vstupu do zátoky. Kromě dvojice majáků jsme mohli obdivovat široširé moře. Na velmi pěkné promenádě jsme objevili model sluneční soustavy. A od té to bylo jen kousek k mořským varhanám. Tam jsme přírodním hudebníkům několik minut poslechu věnovali, ale ztratili Julinku. S prstem na spoušti (fotoaparátu) kvaltovala ulovit co nejvíce krás a zapomněla si nás hlídat. Naštěstí Zadarské nábřeží nebylo tak velké, abychom dceru nenašli.

Od kraje města jsme se pustili do centra a objevili se v historické centru. Náměstí s vyleštěným chodníkem nabízelo v jednom rohu Arcibiskupský palác, hned vedle katolický kostel a katedrálu svaté Anežky s věží. Pro nás dospělé to byla pastva pro oko, dětem přišel více zajímavý stánek se zmrzlinou. Zmrzlina pochopitelně byla. Další minuty naší návštěvy jsme věnovali zkoumání nedalekého bankomatu. Peripetie s přepočítáváním se opakovaly, tentokrát jsme však byli s poplatky a směnou spokojeni a bankovky ze zařízení vyloudili. Sláva, měli jsme na zaplacení.

Maminka hledala ještě obchod kvůli pití a magnetkám. Bohužel jsme zjistili, že název města nemá s cenami pranic společného. Muselo se platit. Zadara nic nebylo. Než jsme se vydali zpět k autu, rozhodli jsme se v neúplné skupině vystoupat na vrchol věže a porozhlédnout se do okolí. Jindrovi děti šly komplet, slečna Y také, já jsem šel jen s Julinkou. Terezku totiž děsily zvony, které se na věži nalézaly a maminka zůstala dole s paní X.

Rychle jsme prolétli Lidl (naprosto stejný jako u nás) a na ubytování přijeli v 21:45.