Samozřejmě kvůli třem desítkám vojáků nebude nikdo budit kuchaře. Tudíž jsme byli odkázání na pozdější donášku. Chytřejší pozřeli něco ze svých zásob, drsnější posnídali cigaretu a těm ostatním nezbývalo nic jiného, než hladovět do rána. Pendlující Tatrou jsme byli dopraveni k vodárně a setkali se s noční hlídkou. I když je druhá četa tvořena lidmi různých tělesných staveb, jiných fyzických výkonů i psychických odolností, vypadali všichni stejně. Zmrzlí a unavení. Musel jsem před jejich nechtěnou obětí smeknout pomyslný klobouk. Velitelé si předali strážnici a strážní svá stanoviště. Při tom jsme se dozvěděli něco vzkazek z nočního střežení. Kromě několika narušitelů se na KPM objevilo i vozidlo s výbušninou na palubě, takže krom klasických posil, jakými byli členové státní nebo vojenské policie, se v areálu objevil i pyrotechnik v nezaměnitelném nepohyblivém obleku.
V první části třísměnné služby jsem se já a Richard stal pochůzkářem kontrolující vnitřní perimetr areálu. Jinými slovy, chodili jsme v osmičce podél garáží, nádrží, technických budov, skladu nepoužitelného materiálu a jakýchsi koryt se stavebním bordelem. Stráž pohyblivá, navíc ve dvou samozřejmě utíká o hodně rychleji než stacionární a člověku samotnému. Při pátém kolečku jsem si potvrdil, že velmi šouravým krokem trvá objeví svěřený sektor deset minut. Při pomyšlení, že to máme na čtyři hodiny, mě tato informace moc neuspokojila, ale za chvilku se na obzoru objevil světlý pruh probouzejícího se slunce a to v nás vzbudilo jakousi naději. Chvilku před sedmou hodinou jsem začínal dostávat slušný hlad. Jak a kdy se bude provádět střídání za účelem odebrání stravy jsem, stejně jako všichni ostatní, netušil. Naštěstí jsme nečekali dlouho a zhruba za třicet minut se v našem rajonu objevil člen třetího družstva a poslal nás se nakrmit. Bez jediného vzdoru jsme předali svítilnu, vysílačku a naklusali do strážnice, kde nás Tomáš obdaroval klobásou, rohlíky a hlavně teplým čajem.
Zbývající čas první směny jsme trávili s Richardem každý zvlášť, protože nadešla ranní fáze střežení, která byla odlišná od té noční. Stáhli se posily, naopak se posílili střešní pozorovací místa, no prostě všechno jinak. Do devíti jsem tedy chodil podél plotu a nemohl si nevšimnout, že po jedné probděné noci je v trávě nádherně vyšlapaná pěšina. Monotónní a bezduché šlapání se následně změnilo v obsazení KPM. Tam jsme se sešli jako celé družstvo, obsadili všechny pozice, rozdělili si role a já vyfasoval jeden pár vysílaček. Instrukce byly jasné. Do areálu je možné pustit pouze takové vozidlo, jehož řidič se po vyzvání prokáže platnou vstupkou. Po této kontrole bude vůz podroben běžné prohlídce a vpuštěn. Pak existovalo asi deset výjimek, kdy auto vpustit anebo naopak nechat za branou. Ovšem rychle se orientovat v seznamu vozidel a osob byl pro mě oříšek. Proto jsme zpracovávali přijíždějící hezky pomalu a poctivě. Tento přístup nám ovšem vydržel jen do té doby, než nám před závorou postávali tři vozy vodáren a jedna sanitka, která byla, dle informace kontrolora, celkem nebezpečně vystrčena na hlavní. A vzhledem k tomu, že povolená rychlost v tomto úseku je sedmdesátka, mohli jsme ze sanitky udělat pohřebák plného nebožtíků. Upustili jsme tedy od kvality a pouštěli zaměstnance za úsměv a pozdrav.
Situace se uklidnila zhruba na hodinu, když se v kontrolovaném prostoru objevilo bílé osobní vozidlo s vojenskou SPZ, které se domáhalo okamžitého vpuštění. Jeho řidič, který se dost často objevoval v roli teroristy, poukazoval na červené písmeno Z nalepené na všech plechách Škodovky a pronášel něco o dohodnutých signálech. Při tom se oháněl jakousi průkazkou s logem řetězu. Já zanechal na tváři nepřítomný pohled a povídání dál poslouchal. Nakonec po nás praporčík mrsknul pytel s označením "servisní souprava", nastoupil a odjel. Než jsem stačil vysílačkou tento incident nahlásit, objevilo se další civilní bílé vozidlo s vojenskou SPZ. V něm seděl pan kapitán a přivezl nám vzory nových vstupek. Před chvilkou ukázaná průkazka byla speciální povolení opravňující k okamžitému průjezdu. Mimo jiné nám oznámil, že vozidla označená červeným zetkem symbolizují prověřené domácí síly, které nemusejí být kontrolovány. No, na tom pořadí předávání informací by bylo dobré ještě zapracovat.
Takovýchto veselých vystoupení bylo na KPM přehršel. Smích nás ale přešel ve chvíli, kdy se ozval z areálu výstřel a naším směrem se šoural voják s viditelným zranění dolní končetiny. Na výstřel jsem pochopitelně reagoval a zařval "kontakt". Když jsem ale viděl nohavici zbrocenou krví, uvědomil jsem si svůj omyl, vyzval kulhajícího, aby položil svou zbraň a poslal jednoho z lidí, aby mu šli pomoct. Chvilku poté, co ho svobodník odtáhl na obvaziště, dorazila sanitka a poskytla raněnému odborné ošetření. Krom záchranářů dorazila i výjezdovka vojenské policie, která přijela neúmyslné samovolné postřelení vyšetřit. Abych Vám klesl tlak a nechal Vás vydechnout, prozradím Vám, že všechno bylo jen nahrané, i když velmi působivé, divadlo.
Saniťáci odfrčeli a já byl povolán na strážnici k podání svědectví. A to mi celkem sklaplo. Dva černé barety, bez jakéhokoliv náznaku úsměvu mi klady jednu záludnou otázku za druhou. Kolik bylo hodin, kde postřelený padl, jak jsem zajistil místo a zbraň, kdo všechno na zbraň sahal a podobně. Během toho vznikal ručně psaný protokol z kterého by mohlo dobře vyplynout, že se nejednalo o nehodu, jak tvrdil postřelený, ale viníkem je nositel otisků, které se na zbrani najdou. Což o to, já byl z obliga, protože jsem na sapr nesáhnul, ale jinde by mi asi nepoděkovali, kdybych jejich syna místo domů poslal na Mírov. Na závěr jsem dostal pár rad, jak se příště zachovat a na co dát pozor a byl propuštěn. Žádné další závěry nebyly vyřčeny a celá výjimečná událost ztratila na síle s odjezdem vyšetřujících. Tedy krom oběti, která měla rozřezané kalhoty, takže musela chvilku chodit z hnědých nehezkých a následovně v goráčích.
Před samotným napadením incidentem k nám navíc zavítal vrchní praporčík a vyzval nás, abychom si zbraně prostříkli olejem, který třímal v ruce. Spíš než rozkaz to byla dobře míněná rada, abychom se při následném čištění zbraní moc nezpotili. Zatímco ostatní členové družstva promazání provedli téměř okamžitě, já, neustále rušen povinnostmi písaře (přijelo auto, odjelo auto) jsem tuto činnost oddaloval až na dobu nejnevhodnější. S napolovic rozdělanou zbraní, na níž jsem aplikoval mazlavý film, kde se vzal, tu se vzal, objevil se vedle mě pan podplukovník. A začala série otázek: „Vy si ve službě čistíte zbraň? A provedl jste kontrolu zbraní, když jste velel kontakt? Vy posloucháte kohokoliv, kdo se Vám protáhne vedle stanoviště?“. No, připadal jsem si jako študentík u maturity a bylo mi jasné, že jsem se znovu spálil. Chvilku poté, co pan podplukovník odešel nařídil velitel stráže kontrolu zbraní na vybíjecím místě, ale s mým přestupkem to určitě nemělo co dočinění.
Oběd nás oddělil od poslední fáze dnešního střežení. Z KPM jsme se přemístili znovu na pozice a hlídali. Úprava stanovišť zapříčinila, že jsem tentokrát trávil nekonečné desítky minut pochodováním osamocen. Vysílačku nemaje (buď byly vybité, anebo ztracené), pozoroval jsem vnitřní prostor vodárny a pomalu nedobrovolně si vrýval každý detail do paměti. Naštěstí i tahle mizérie měla konce a já se ho dočkal. Před pátou hodinou dorazila druhá četa a následovalo předání směn a náš odjezd do stanového tábora. Zhltli jsme večeři a chystali se na povolené koupání (vstup do budov areálu byl přísně zapovězen). Termín naší očisty se ale několikrát posunul. Museli jsme totiž nafasovat ještě celodenní stravu na zítřek. Pochopitelně výživová hodnota byla adekvátní k fyzickým výkonům, které budeme muset podávat. Proto jsme dostali salám, sýr a dvě konzervy. A pak že bez práce nejsou koláče.
Koupel se pro mě nesla v podobě silné improvizace. Při balení jsem totiž nepřikládal mýdlu a ručníku pražádnou váhu a do batohu je nezabalil. Takže mýdlo jsem si půjčil (ve stoje) od dobré duše našeho družstva a utřel se do měněného trika. Samozřejmě plocha nátělníku byla v poměru s mým tělem v patrném nepoměru a stálo mě to hodně úsilí a zručnosti, ale zadařilo se. Večer jsem padl na lůžko, zavrzal si a usnul.
