Jednoho dne se u nás na návštěvu zastavili právě Milda s Janou. Kromě vyměňování zážitků z dovolených, nových pracovních zkušeností a vzpomínání oprášila a na světlo světa vytáhla Lucka slibovaný dort. Ovšem tentokrát se již nejednalo o teoretickou rovinu, ale padl přímo termín. Do našeho kalendáře přibyl záznam, že se v sobotu, zhruba v polovině února, máme dostavit na ochutnání. Milda bude péct.
Sem tam jsme si vyměnili psaní s nezajímavým obsahem. Oznámení o tom,že s tím počítáme a těšíme se střídalo s dotazy, kdy se dostavíme čím pojedeme. Vše bylo dokonale domluveno, zbývalo už jen čekat a těšit se. Zhruba dva dny před slavným setkáním Milda poslal fotky. Bylo na co se těšit. Dle jeho slov musí být medovník několik dní proleželý a odpočatý. Po lehkém obědě (byli jsme upozorněni, že na nás čeká pohoštění) jsme sedli do auta s taškou hraček a řadou tunelů ženského jména se dopravili do jihopražské čtvrti. Aniž bychom to plánovali, zaparkovali jsme právě ve chvíli, kdy šel Milda s košem.
Obě holky usnuly, takže přivítání nebylo bujaré. Než jsme zdviží vystoupali do třetího patra, rozkoukali se a na tvářičkách se jim objevily úsměvy. Na Janu už pozdrav nezamumlaly. V obýváku čekal konferenční stůl, jehož skleněná deska nebyla přes množství dobrot vidět. Po ne zcela malé ploše se rozprostíraly talíře, mísy a misky, sklenice, dostatek ubrousků a příborů. Na talířích byly salámy uzené, kuřecí i vepřové, sýry, zelenina, tzatziki a několik druhů pečiva. Zlatým hřebem, který Milda honosně představil, byl devítivrstvý medovník. Tomu nikdo z nás nemohl odolat a do něj jsme se pustili jako první. Jako doplněk byla dodávaná káva. Holky, protože se ještě nerozkoukaly, byly klidné. Seděly a cpaly se. Zatímco Janča s Mildou povídali, my jsme se cpali.
Idylka trvala vcelku dlouho. Pak se ropy, které holky po delší době chytnou, přihlásily o své a cácorky začaly poletovat. Prvním opatřením bylo sundat ze stolu vše, co tam překáželo a mohl by být nechtěně umístěno na koberec. Hračky, které jsme přivezli s sebou, nesplňovaly vysoké požadavky holek a tak na ně došlo jen při vykrámování. Co nás velmi překvapilo byla změna Jany na dravce, který se s holkami pral. To bylo samozřejmě něco pro ně a poklidná a celkem tichá domácnost se po chvilce naplnila řevem a křikem. Naštěstí radosti a nadšení, než bolesti.
Aby holky chvilku nechaly své zadnice v klidu položené na gauči, uchýlili jsme se k nouzovému režimu, kdy Milda pustil pohádku. V tu chvilku se udělalo v obýváku ticho a po dětech nebylo ani známky. My se tak mohli dál věnovat povídání. S nadcházejícím večerem jsme se připravovali na cestu domů. Já, jelikož jsem požil, jsem se zhostil role spolujezdce a hlavně úkolu zabavit holky tak, aby neusnuly. Povedlo se a uspávání nebylo naší noční můrou.
Moc děkujeme oběma hostitelům za pozvání a těšíme se na další setkání. A Mildo, musíme uznat, že medovník se Ti opravdu povedl. Mňam.
