svátek má Olegstředa 20. září 2017
články
filtr článků
Řazení záznamů
Omezení záznamů
Vyhledávání
datum uveřejnění název úvod typ hodnocení
06.09.2017 Jak jsme si lezli (navzájem) do misky Při poslední Chlapské jízdě byl Jiřík natolik motivován, že vypustil myšlenku pokořit při každém setkání vrchol nějakého Českého (zatím) pohoří. To se setkalo s úspěchem a pár měsíců před odjezdem jsme zkoumali mapu republiky a hledali místo k pokoření. Bohužel nám do hledání zásadně vrhaly vidle základní pravidla srazu. Nemám na mysli ani požívání alkoholu, ani povinná míčová výbava. Ale vzdálenost místa konání od Prahy. Z toho neměl Jiřík moc velkou radost, protože nás velmi toužil provést krajem neprozkoumaným, Beskydami, anebo alespoň rodnou hroudou. Po Jeseníkách. Vidina stovek kilometrů trávených na silnici jeho nadšení zhatila. Nakonec to vyhrála Šumava. Vimperk sice není coby kamenem dohodil, ale dobrodružství prostě neleží hned za plotem. události s kamarády a přáteli vynikající
03.05.2017 Jak jsem znovu chodil do trojúhelniku - Nudné a monotónní šlapání (2. díl) Že někdo umístí místo k odpočinku (nemyslím hřbitov) na druhý konec městečka, takže se musíte ještě projít, abyste si sedli, to se dá omluvit. Ale to, že začátek dalšího pochodování pokračuje ujitím stejného úseku, ale v opačném směru, to je deprimující. Jak jsme se tak potáceli nocí, komentovali jsme míjené i očekávané. Blikající lampa, psí bouda bez psa, strom nakloněný k jedné straně. Neznámo přišlo až s přeškrtnutou cedulí s názvem obce. události s kamarády a přáteli vynikající
28.04.2017 Jak jsem znovu chodil do trojúhelniku - Rozjezd (1. díl) Ano, říkal jsem okamžitě poté, co jsem s velkými obtížemi (a kupou nadávek) prošel cílem svého prvního extrémního pochodu, že se již ničeho podobného znovu nezúčastním. Ano, odsouhlasil jsem Lukášovi, že ho sám budu jakýmkoliv způsobem odrazovat od pokušení znovu se přihlásit. Ano, při líčení svých zážitků ostatním jsem se dušoval, že mi to jednou stačilo. A ano, jsem člověk zapomnětlivý, nepoučitelný a jak budou dokazovat následující řádky, i prolhaný. Stačil pouhý rok od onoho osudového pochodu a já si začal pohrávat s myšlenkou, že zopakovat si štreku by bylo zajímavé. události s kamarády a přáteli vynikající
18.05.2016 Pětatřicátníci, kluci jako skála - Jak jsme zdolávali (Šumavský) Everest (1. díl) Hned na začátek si dovolím ocitovat z Lukášovy, asi týden staré, lékařské zprávy: "...zlomenina levého kotníku bez komplikací, 4-6 týdnů klidový režim, bez námahy a pohybu, po tomto období další dva týdny lehkého zatěžování a rekonvalescence...". S touhle diagnózou (a se mnou) šel Lukáš o víkendu "Pochod po stopách krále Šumavy". Jestli si myslíte, že je blázen, pak vězte, že je ještě větší. Na pochod šel totiž ihned po svém návratu z několikadenního cvičení. Když jsem se ho snažil upozornit, že to není dobrý nápad, odvětil mi, že nohu s ortézou do kanady narve a hole snad potřebovat nebude. Jen prostě nepůjdeme tak rychle. No, k tomu není co dodat. události s kamarády a přáteli vynikající
18.04.2016 Cvičení, které pro mě nebylo - Jak jsem se ocitl v lágru (1. díl) Poprvé od té doby, co jsem vstoupil do řad aktivních záloh, bylo pořádáno vojenské cvičení v délce neuvěřitelných deseti dnů. Krom této unikátnosti neslo ještě další známky neobyčejnosti. Uskutečnit se mělo v kraji Olomouckém a ani kouskem nebylo v režii pražského KVV. Internetovými diskuzemi se plížilo nadšení, ale i obavy. Náš velitel rozeslal několik informačních zpráv. Jako první šok bylo nařízení, co je potřeba si na cestu zabalit. Jedním slovem všechno. Zimní doplňky, montérky a oboje kabáty. Pak následovali další zprávy, které mi na náladě také nepřidali. Nejsou tam zásuvky, je tam hladově, budeme bydlet ve srubech, kde je buď zima pořád, anebo zima až nad ránem (když dojde náplň v kamnech). Ale vidina toho, že strávím pár dní mezi kluky mě neodradila. vojenské zážitky vynikající
27.11.2015 Abertamy 2015 - Putování Krušnohorskou krajinou (3. díl) A nadešel nám poslední plnohodnotný den v Abertamech. Mraky se konečně rozestoupily, déšť ustal a slunce zavládlo na obloze. Počasí jako stvořené pro výlet. S cílem pořádně unavit děti, aby večer nezlobily (přece jen, dospělých bylo méně), jsme zvolili osmikilometrovou štreku napříč Krušnohorskou krajinou. Atrakcí při zpáteční cestě byla navíc jízda mašinkou (klasická čugála, ale pro děti to bylo něco). Abychom si pojistili neustále svítící slunce, pláštěnky a deštníky jsme z batohů nevyndali. Hned po snídani se mateřská s doprovodem ve třech autech přemístila k vlakové zastávce Pernink. vojenské zážitky nehodnoceno
24.11.2015 Abertamy 2015 - Jak jsme hledali dům motýlí (2. díl) Nedělní ráno se obléklo do stejně zamračeného a deštivého kabátu, jako sobotní. Možná i do trochu nepříznivějšího. V žádném případě nás to ale neodradilo od plánovaného výletu. Zabalili jsme si tedy pláštěnky a vybavili se trochu teplejším oblečením. Čekala nás dvojnásobná cesta, než včerejší putování do Jáchymova. Jeli jsme do festivalových Karlových Varů. vojenské zážitky nehodnoceno
20.11.2015 Abertamy 2015 - Helmičky na hlavy (1. díl) Tradiční vojensko-rodinné setkání se díky státnímu svátku protáhlo skoro na týdenní sraz. Počasí nám sice moc nepřálo (není se čemu divit, když je téměř měsíc před Vánocemi), ale i tak jsme zažili spousta legrace a podnikli několik výletů. Večer nám krom jiného (čtěte dále) zpříjemňoval i produkt Unětického pivovaru. vojenské zážitky něco mezi
04.11.2015 Integrace M&M - Odhalení všech pravd (1. díl) Zatímco jedni oznamují své rozhodnutí vstoupit do svazku manželského slavnostně a přímočaře, od Máry jsem se to dozvěděl stylem jemu vlastní. Po několika měsících bez jakéhokoliv kontaktu mi zavolal a zeptal se mě, co dělám dva měsíce před štědrým dnem. S malým tušením výjimečnosti jsem mu oznámil, že sice něco mám (Mildu), ale zavázal jsem se uvolnit v případě, že to bude nutné. Velmi zvolna z něj nakonec vylezlo, že se bude ženit a potřeboval by někoho, kdo by pořídil pár snímků (dle jeho slov "kdo by cvakal spoušť"). Jo a taky nemám jet na Kačerov, ale na Moravu, protože od dubna jsou skorobrňáci (o pár kilometrů). Samozřejmě jsem souhlasil. události s kamarády a přáteli vynikající
20.09.2015 Dovolená po Ischitánsku - Trochu komplikovaný návrat domů (7. díl) Poprvé mě chození po pokoji vzbudilo kolem druhé hodiny ranní. Lucka, bílá jako stěna, mě při odchodu do koupelny informovala, že jí není moc dobře. Sice jsem vydal zamručení, jakožto převzetí, ale brzká ranní hodina můj organismus zase uspala. O pár hodin mě zvuk chodidel plácajících o dlážděnou podlahu probudil znovu. V šest. Barva mojí manželky byla o poznání bělejší než prve. To, že je jí hodně špatně mi nemusela ani oznamovat. Bylo to vidět. Vylezl jsem tedy zpod deky a začal trochu fungovat. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
16.09.2015 Dovolená po Ischitánsku - Jak jsme ochutvánali pravou Italskou (6. díl) S pátkem přišel zase den kulturního vyžití. Po snídani (v normální, lidskou hodinu) nás Schiano Bus, s průvodkyní Bárou, odvezl na druhou stranu ostrova do oblasti Ischia Ponte. Krom malebných a historií poznamenaných uliček se na malém skalnatém ostrově, spojeného s pevninou jen malým můstkem, nalézá krásná středověká pevnost. Bohužel, podle prvního sdělení průvodkyně, nemá název hradu nic společného s hobitky a koncem světa. V Aragonském hradu jsem tedy po stopách hraničáře nepátral. příběhy Lucíka a Jendy nehodnoceno
30.08.2015 Dovolená po Ischitánsku - Jak jsme objevovali ztracené město (5. díl) Když nám budík začal o čtvrté hodině ranní řvát, nevěřícně jsem na něho mžoural. To byla krutá daň za výlet do dávno zmizelého a znovu oživeného města Pompejí a výšlap na sopku Vesuv. Samozřejmě, že v tuto nelidskou hodinu (zvlášť, když je člověk na dovolené) je hodně těžké svou mysl přesvědčit, že kultura je fascinující a spánkový dluh se dožene, ale jako silný argument stačila ledová sprcha a rozsvítit. Na Lucku jsem musel trochu jemněji, ale také se nechala přemluvit. Nastal nám celodenní (jediný z dovolené) program. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
24.08.2015 Dovolená po Ischitánsku - Jak jsme kroužili po ostrově (4. díl) U snídaně jsme místo klasického objednacího lístku na večeři objevili pozvánku na galavečeři (takový gala večer s večeří). Byli jsme napnuti, co nás čeká a abych s tím očekáváním nebojoval sám, zase jsem si narval břicho. Dopoledne nás nečekalo nic náročného, než se uvelebit na lehátka u bazénu a jednou za pět minut se dojít zchladit. I když naše těla pokrývala celkem nepřehlédnutelná vrstva hnědi a krému, pro jistotu jsme se ukrývali pod slunečníky. Nechtěli jsme podcenit Italské sluníčko (a dobře jsme udělali). příběhy Lucíka a Jendy nehodnoceno
19.08.2015 Dovolená po Ischitánsku - Jak jsme nedobrovolně drželi hladovku (2. díl) Prodělali jsme první noc a zjistili jsme, že spát při klimatizaci není až taková legrace, jak jsme si představovali. Bez ní to nešlo a s ní také ne. Buď se člověk převaloval mokrý jako hadr na podlahu, anebo pokojem neustále drnčela vzduchotechnika a musel se chránit před návalem chladu. Příjemné ale bylo, že po noci přišel den a s jeho začátkem se dostavila snídaně. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
19.08.2015 Dovolená po Ischitánsku - Jak Lucka v moři objevila pavouky (3. díl) Možná si myslíte, že bych se já mohl poučit a nenarvat se na snídani. Omyl. Nebylo tomu tak. Přes noc vyhládlo a vidina celodenního čekání na večeři bičovala mé odhodlání nacpat si na talíř další pečivo. Opět jsem opouštěl stůl s pocitem, že se musím už o východu roztrhnout. Ale jsme na dovolené. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
12.08.2015 Dovolená po Ischitánsku - Jak jsme chtěli hotel (1. díl) S touhou po dovolené, kde se nebudeme kodrcat busem přes deset hodin do pokojíku na jedno přespání, jsme obraceli stránky katalogů cestovních společností. Rozhodli jsme se pro klidný, pohodlný a odpočinkový zájezd. A protože ruka zaměstnavatele byla po dlouhé době poněkud štědrá, mohli jsme s velkou radostí objednat letecký týdenní zájezd s polopenzí na Italský ostrov Ischia. Ruku mojí manželky vedl při objednání nejspíše šestý smysl a poručila si ještě klimatizaci (za všechno se platí) a pokoj s terasou. První srpnový týden jsme trávili ve společnosti slunce, moře a žádným pravidlem neřízených Italů. příběhy Lucíka a Jendy vynikající
stránka 1--1