Abychom se zcela nerozpustili, vydali jsme se nejdříve na průzkum města. Protože jsme už pokrmy pana Šaldy znali, nebylo důvodu nenavštívit jej znovu. Tentokrát jsme ale nepřekáželi vevnitř, ale zacláněli jsme venku. Na odpoledne byla chystána svatební hostina. S obědem jsme se střídali a já, jakožto neobědvač-dojížděč (po holkách) jsem objevil s holkama hned za rohem Zvědavou uličku.
Prohlídka města pokračovala zmrzlinou, náměstím, přes koleje až k tajuplnému areálu budov. Ze strachu, že se jedná o léčebnu duševně nevyzpytatelných, jsme se kus vrátili a uvelebili se blízko železničního přejezdu. Schování před sluncem, v očekávání průjezdu vlaku, jsme holky nechávali vyspat. Ono by totiž koupání bez prospání za nic nestálo. Všechny tři body se nám podařilo splnit. Nepražilo do nás, holky si schruply a mě se podařilo chytnou i tu projíždějící čugálu.
Celé slavné koupání se scvrklo na stání v brouzdališti. Sice jsme se několikrát pokusili sednou si alespoň na okraj bazénku, ale pokaždé jsme byli ostražitým okem plavčice spatřeni a následně důrazně pokáráni. Obrázek, o jehož významu jsem neměl ani ponětí, zobrazoval přísný zákaz dospělým nořit kolena pod hladinu. Takže hodinka na stojáka. Navíc po tobogánu ani památky. Křivda ale dala vzniknout myšlence, že bychom mohli poslední večer dovolené vylepšit o grilování. A tak se trpký odchod z koupaliště proměnil v bojový plán.
Ještě v Jilemnici jsme opatřili co budeme grilovat. Samozřejmě na dobře marinovanou, několik hodin naloženou krkovici nebyl čas. Ale potěšením nám byly i dva druhy klobás, pár hořčic a čerstvé pečivo. Zbývalo už jen pořešit kde grilovat a na čem. Náš bystrý úsudek a nekonečná kombinatorika dostoupila vrcholu. Zatímco se Lucka koupala a Julinka si brblala u nás (Terezku koupání zmohlo), padaly nápady jak karty. Byla tady myšlenka oslovit sousedy a zapůjčit si gril. Pak se zapůjčení změnilo v odcizení. Ctění zákonů nakonec zvítězilo a místo sousedů se Míra šel zeptat na recepci. Půjčení je možné, ale někdo ho má aktuálně zapůjčen, protože personál netuší, kde se zařízení nalézá. Pátrali jsme dál.
Svěřil jsem se s možností zakoupení jednorázového grilu (který nám leží ve skříni doma). Sandra začal obvolávat nedaleké obchodní okolí a pátrala, kde by se to mohlo sehnat. Bohužel nedalo. Čas kráčel nemilosrdně dál a my neměli nic. S vidinou požívání studených uzenářských výrobků jsme přikročili k radikálnímu řešení. Trestní mužská výprava obstarala gril. To, že jsme mladému páru pokazili romantiku nám nevadilo, měli si sporák lépe hlídat. Nebylo cesty zpět a my vsadili všechno na jednu kartu. Míra vzal auto a jeli jsme k benzině splašit uhlí. Nakonec se povedlo i to. Jediným zádrhelem byl samotný podpal a absence grilovacího nářadí. S tím si ovšem bravurně poradili ostatní členové týmu. Jen díky píli, týmovému duchu a neutuchající oddanosti myšlence jsme skutečně večeřeli grilované maso (po několika hodinách).
Umytím rukou a složením talířů večer ale neskončil. Půllitr vystřídal další a chuť sedět a povídat si nebrala konců. Místo posledního objednaného piva přinesl Míra plastovou lahev naplněnou až po hrdlo. Noční párty za svitu luny nám vydržela až do brzkých ranních hodin.