V pátek jsme přijeli později než jindy, neboť jsme oba měli ještě nějaké zařizování . Protože mamka se byla kulturnit (v divadle), bylo balení a shánění potravy na mě. Táta mi oznámil, že poslední instrukce od manželky zněli „sbalte všechno“ a tak jsem skutečně sbalil všechno. Pár věcí, jakými jsou sporák a lednice, jsem nechal na místě, i když jsem si byl vědom toho, že tu možná něco necháme. Nechali. Na chatu jsme přijeli kolem půl deváté. Tato doba nepřinášelo mnoho příležitostí k nějaké činnosti a tak jsme jen vybalili a vlezli si do pelechů. Když už jsem měl jedno oko přivřené, do ticha místnosti se ozval mobil vzkazující mi, že jsem obdržel SMS. Mamka psala: „... Jen nevím, co budete s knedlíky jíst, když pekáč s kotletami zůstal v troubě...“ A jó, kotlety, ozval se táta. :)

Ráno jsem se vzbudil (a Barunka, s kterou jsem sdílel polštář, také) za vůně zapáleného dřeva. I když budík ukazoval něco kolem osmé hodiny, taťka byl již na nohou, a když jsem se přihlásil mezi živé, hned mi oznámil, že příprava snídaně je v plném proudu. V kamnech praskal oheň a ovzduší nevykazovalo žádné známky zápasu o zapalování. Místnost se pomalu začala plnit teplem.

Když jsme spořádali půlku bábovky, zjistili jsme, že v chatě je daleko vlídněji, než venku a zprovoznili nástroje. Začali jsme hrát. V pauze jsme si udělali kafe a pokračovali v hudební produkci. V podobném duchu se nesl vlastně celý víkend. K obědu jsem ukuchtil sekanou bez knedlíků (protože jsem našel brambory) a v různých intervalech pracovali venku, vevnitř, pili kafe, byli na procházce, kterou velmi uvítala Barunka a já pořídil několik fotek ze „Špičky“.

Bohužel víkend není nekonečný a tak se přiblížilo nedělní odpoledne. Protože na příští víkend přislíbil účast Hippi, nezazimovali jsme. Chatu jsme upustili dříve, abychom přece jen ochutnali k večeři ty kotlety. Když jsme dorazili domů, mamka se na nás smála a ptala se hned ve dveřích, jak jsme si pochutnali na knedlících. Chvíli nás trápila tím, že kotlety již snědla, ale pak se přeci jen slitovala a tu dobrotu nám ohřála. Vynikající. Ještě, že jsme jí odvezli ty knedlíky, jinak by to určitě snědla. :)

Pak už jen hurá domů a připravovat se na pondělek. Zase mám za sebou jeden krásný víkend. Snad počasí nabídne podobnou oblohu ještě příští týden.