V pátek jsem dorazil k M&M’s v deset hodin, jak bylo dohodnuto na svém novém, stříbrném, stroji. Nevyráželi jsme hned, protože bylo potřeba poladit pár detailů s GPS (vlastně to celé rozchodit). Trvalo to jen pár hodin (pár jsou dvě). První zadání nového bodu dopadlo katastrofálně. K našemu velkému úžasu jsme zjistili, že z Kačerova na Budějovickou je to zhruba 5800 km. Nemám dobrý odhad, ale trochu mi to neštimovalo. Hodně jsme zapřemýšleli a vida, povedlo se. Další problém nastal s tím, že jsme nemohli dostat mapy souřadnice místa. To nám nakonec také podlehlo a my jsme s radostí vyrazili vstříc krabičkám umístěným v Průhonicích.
Obloha byla jako vymalovaná a počasí nám nemohlo udělat větší radost. První skrývačku jsme nalezli (docela rychle) kousek od místa startu. Soutěžní duch se probudil v nás všech. Obětavý Mára byl při hledání přepaden rojem zmatených komárů, ale ustál to a vítězoslavně držel plechovou rouru. Protože pravidla (velmi drsná) geocachingu mi nedovolují Vám to blíže popsat, budu o detailech mlčet. Další hledání jsme si naplánovali v Průhonicích. Tam vedla dle mapy pěkná cyklostezka.
Sice se nám povedlo párkrát zakufrovat, ale cesta byla většinou po rovině, takže nebylo až tak zle. Oproštěni od silnic narvaných auty jsme si šlapali přírodou v klidu a pohodě. Blížily se Průhonice. Průjezd touto čtvrtí nám poskytl pohled na výtvory pánů architektů. Prostě někomu se líbí roubená chata, někdo považuje za vrchol bydlet v budce připomínající kukaň v ČKD. Ať si.
U druhého cíle jsme neuspěli. Tedy my... Markéta s Márou. Poklad byl umístěn v parku, kam byl vstup s koly přísně (pod hrozbou zastřelení) zapovězen. A tak jsme se rozdělili a já hlídal. Po chvilce se M&M’s vrátili s tím, že krabičku bohužel nenašli, neboť v okolí bylo přítomno hodně lidí (v tomto případě mudlů – pravidla totiž říkají, že Vás při objevení nesmí nikdo vidět). Na papírku jsme měli poznamenané ještě další „kešky“, takže nás to tak nemrzelo.
A tady vstoupil do hry Jeník se svým zlepšovákem. Přečetl jsem doma Markétě (která zapisovala) špatný formát souřadnic. A tak se stalo, že teď, když jsme v poklidu seděli na trávníku a zadávali údaje z papíru, bod se objevil někde u Novozélandského pobřeží. Cítil jsem dva páry očí, jak mě provrtávají. Tak to jsme asi dojeli. Jeníku, blahopřeju...
Nebylo co hledat. Vlastně bylo, ale nebylo jak. Tak jsme se rozhodli, že když už jsme nenaplnili svá očekávání, naplníme alespoň břicha. Našli jsme příjemnou restauraci a dali si pořádně do trumpety. Cesta zpátky pak byla trochu těžší. Když se člověk rozsedí, napráskne se dobrým jídlem, to se pak špatně vrací do šlapek. Ale podařilo se a my jsme se rozjeli směrem k domovu.
Naše putování skončilo na zahrádce hospody, kde jsme probírali zážitky (hlavně Jeníkův omyl) a zjistili jsme, že jedním pivem anulujeme kalorie spálené za celý den. Nám to ale v tu chvíli moc nevadilo a kalorie jsme stále a stále přibírali. Protože ani Mára s Markétou, ani já jsme neměli žádných plánů na následující volné dny, dohodli jsme se, že se v sobotu bude konat paření (Markéta se učila) a v neděli dorazí na oběd.
A tak se i stalo. V sobotu jsme se pustili do hraní Hidden & Dangerous 2, protože trpaslík s elfkou nechtěli projít branou (že, Mára?). A v neděli jsem uvítal návštěvu ve svém bytě. Abychom pobrali i nějakou kulturu, pustili jsme si Pána prstenů, a ke kafi mlsali vynikající zákusky, které Markéta s Márou přinesli. U závěrečných titulků jsem byl pozván na další hledání krabiček v Proseckém okolí. Úspěch jsme měli ve dvou případech ze tří, protože jedna „keška“ byla ukryta v blízkosti pochybných individuí. Ale i tak... úspěch.
Celý tento víkend jsem příjemně strávil sportem, který je velmi zábavný. Všem, kteří netuší, o čem mluvím, doporučuji alespoň nahlédnout na stránky Geocachingu. Pro jakoukoliv procházku si najdete cíl. Markétě i Márovi děkuji za krásně prožitý víkend a za ty vynikající dortíky :)