Abychom si neužívali vzájemné přítomnosti jen po dva večery, využili jsme kromě státního svátku ještě večer před tím. K téměř úplnému obsazení Abertamské chaty tak došlo již ve čtvrtek večer. Při našem příjezdu nás přivítali Hanička s Pepou, Káťa s Dominikem a Davídkem, Anička, Alenka a Martin, Markéta? s Milanem a jejich Honzík a Pepíkem?. Velmi krásně rozdané karty, ale u těch nezůstalo. Během našeho vybalování, což není na pár minut, přicestovali ještě Naďa a dva Vojtové a posledním štychem dorazila Běla s Lucinkou a Romanem. Nepamatuji si, jestli kdy bylo v chatě takhle živo. Vlastně jsme nikdy neřešili otázku, jestli se všichni vejdeme. Tohle byla premiéra. Abych ale nezapomněl na jeden z trumfů, musím zmínit pípu a velký sud výborného piva.
Byť jsme dostali pokoj nejdostupnější, trvalo nám zabydlení nějaký ten čásek. A to i s pomocí ostatních. Během hodiny se objevil v našem pokoji (číslo dva) pár postýlek, dvojice velkých skříní již nezela prázdnotou a v jedné z lednic jsme vyskládali nepřeberné množství jogurtů. Naše princezny jsme nakrmili a podrobili je vodní očisťující lázni. Po uspání jsme se konečně mohli připojit ke kulturnímu programu spodního patra. Nezletilí se oddávali hrám, stejně jaké dospělí. U jednoho stolu se chodilo panáčkem po plánku, u jiného se chodilo panáčkem k ústům a v čele pělo a struny rozeznívalo rodinné duo Alenka - Martin. Tuto dvojici doplnil občas Milan a vytáhl se s několika instrumentálními skvosty. Během večera se také plánoval program následujícího dne. Já jsem si za první večer připsal na pivní seznam čtyři čárky a šel spát.
Živý budík v podobě našich ratolestí opětovně nezklamal a rozezněl se naprosto přesně. Vrhli jsme se do ranního cyklu, nakrmili drobotinu a pak sebe. V očekávání dalších procitnuvších jsme seděli ve společenské místnosti. Jedinci a malé skupinky se začaly trousit, až jsme se nakonec sešli úplně všichni. Protože k úplnému naplnění chaty a rozšíření party chyběl ještě Ondra s rodinou, vyčkali jsme jejich příjezdu. Brzy dopoledne se seznam jmen kromě již zmíněného Ondry rozšířil ještě o Katku, Terezu a Toma. Chata skutečně praskala ve švech. Tahle partie se vyvedla na výtečnou a my na stůl vyložili full house.
Dopoledním programem, který byl určen hlavně pro děti, byla návštěva "Vánočního domu" v Karlových Varech. Jak už napovídá název, návštěva zámku Doubí, nám měla zpříjemnit čekání na nejkrásnější svátky v roce a navodit atmosféru. Komu se zdá divná představa vojáka s myslí upřenou k svátkům míru a pohody, nemýlí se. Se stejnými pochybami na nás hleděla pokladní a všichni návštěvníci. Naštěstí bylo armádní uskupení (do kterého jsem se nepočítal, neboť jsem jel v civilu) obsypáno ženami a dětmi. Na malém nádvoříčku stál ukazatel, který nabízel několik možností, kudy se vydat za prohlídkou. Krom vánočního muzea zde bylo k nalezení i muzeum medvědů (tam se líbilo i mě), kouzelné městečko, andělská kavárna a samozřejmě prodejna. Co bylo kde k vidění popisovat nebudu. Jestli toužíte v jakoukoliv roční dobu inhalovat Vánoce z plných plic (a taky postrkávat se s dalšími nadšenci), zajeďte tam.
Když začal počet hlav na metr čtvereční nebezpečně stoupat, pochytali jsme holky a odebrali se k východu. Po malých skupinkách i jedincích jsme se ve zdraví sešli na parkovišti a rozhodovali se, co dál. My jsme, lehce direktivně, navrhli návštěvu restaurace. Přeci jen, bylo po poledni a když břicho kručelo mě, neměli jsme pochyb, že kručí i Julince s Terezkou. Dohodnuto. Přejeli jsme blíž k centru a s mobilem v ruce zkoumali, kdy je otevřeno, kde není draho a hlavně, kam se máme šanci vejít. Z běžného hledání se stalo celkem urputné pátrání. Když už někdo z detektivů objevil nějakou možnost, narazil na neřešitelnou překážku. Nakonec naše potřeby uspokojil restaurant Sklípek. S drobnými stavebními úpravami jsme se do prostor nakonec vešli. A to jsme svůj nájezd neprovedli v původní sestavě.
Jelikož holky už při objednání předváděly svá temná já, oběd byl pro mě (prý jen pro mě) malým očistcem. Abych uchránil příbory, ubrusy a dekorace před nenechavýma rukama dcer, ihned jsem s nimi po jejich nasycení restauraci opustil. Bláhově jsem se domníval, že na ulicích najdu klidu. S mladým doprovodem (ke mě se přidala Alenka a Dominik s Davídkem) jsme padli do rukou neodbytným a radikálním vyznavačkám křesťanství. Zprvu milé dámy, které nám pochválily obsah kočárku a požehnaly mu, se po pár větách změnily ve verbířky Krista. Protože k dámám a starším zejména chovám úctu, nebyl jsem schopen násilně prchnout. Naštěstí naše utrpení ukončil Martin, který rázně napochodoval doprostřed shluku a stručně a jasně ženský monolog ukončil (bez střelby).
I když jsou Karlovy Vary tradičním cílem našich výletů, podnikli jsme procházku lázeňskými krásami znovu. Někteří odvážlivci procházeli kolonádou s pítkem v ruce a ochutnávali životodárné prameny. Stejný nápad měly i naše dcerky, ale to jsme jim rázně zarazili. Při představě, že by všechny pokusy o utahání přišly vniveč, jsme táhli potomstvo řev neřev. Během procházky jsme se nahodile ztráceli a zase se setkávali. Chvilku jsme neměli Káťu, pak jsme se shledali s Naďou a oběma Vojty a jednou nám zmizeli všichni. To když se šli kochat výhledem na město. Prošli jsme se tam i zpět, objevili pískový monument a po několika hodinách stanuli zase na parkovišti. S přihlédnutím na pokročilou hodinu (ne pro nás samozřejmě) jsme se od ostatních trhli a místo na "Rudou věž smrti" jeli rovnou na chatu.
V pokoji jsme holky uvedli do standardního režimu (tepláky, bačkůrky a obestavět hračkami) a připravovali se na večerní stereotyp. Když se po chodbě rozprostřel hluk a ohlásil dorazivší skupinu, spadl ze mě smutek z toho, že jsem se na uranovou památku nemohl jet podívat. Dozvěděl jsem se totiž, že památka byla zavřená.
Večerní zábava probíhala obdobně jako ta předchozí s tím, že tentokrát vzal struny do prstů i Ondra a dal zpěvu a hře naprosto jiný rozměr. Po stole se rozprostíraly zpěvníky jak v papírové, tak elektronické podobě a kdo měl pusu, zpíval. Moje unavené tělo si řeklo o odpočinek velmi brzy a tak jsem při holčičím poplachu zůstal nahoře a k ostatním se již nepřidal. Bohužel tedy nejsem schopen povyprávět, jak povedený večer to byl, ale z doslechu zněla jen chvála. Důkazem toho byly i kvalitní ploty na pivním papíře a velmi povedené básnička na tabuli.
