Na naší chatě, když je hezky, sedíme venku. Sedíme ale v křeslech, která již vykazují notnou dávku opotřebení, a stůl také není zcela nový. A protože venku sedíme rádi, Lucka přišla s nápadem, pořídit nábytek nový. Já jsem to shledal jako nápad skvělý a nadšeně souhlasil. Ale sehnat nábytek a dovést ho na chatu se ukázalo jako úkol hodně složitý.
První fází bylo, najít vyhovující sestavu za příznivou cenu, nabízenou prodejcem, který je v dosahu dopravního prostředku. Prošli jsme nespočet katalogů, prohlédli mraky internetových stránek a obešli několik obchodů. Vítězem (s nejlepším poměrem výkon - cena) se stala sestava Orlando od prodejce Jysk. Zdálo by se, že nejobtížnější část máme za sebou, ale to byl omyl.
Dorazili jsme do obchodu (v Berouně) a nadšeně sdělili paní prodavačce, že bychom chtěli tuhle sestavu. Naše úsměvy ale ihned zamrzly poté, co jsme se dozvěděli, že nejsou stoly. To znamenalo si stůl objednat, ale záruku na to, že ho dodavatel přiveze, nám prý prodavačka dát nemůže. I tak jsme učinili objednávku a stůl si rezervovali.
Několik dní poté (co měl dorazit kamion) jsem se dozvěděl, že tam stůl byl a můžeme si sestavu vyzvednout. Znovu jsme sestavili expedici a vyrazili do Berouna. Všechno proběhlo hladce, falešnou platební kartu nikdo neodhalil (pokus o vtip), zaplatili jsme a odebrali se k výdejnímu okénku (vratům) odebrat zboží. Obsluhující se jen mihl ve dveřích, sebral mi objednávku a za několik minut se ve dveřích znovu objevil s první krabicí v rukou. Na obrázku katalogu i v prodejně se mi zdál stůl menší... teď, když jsem ho viděl vedle kufru Lucčiného Clia, byl objemnější. Skoro se mi zdálo, že povyrostl. U zavazadlového prostoru nyní stálo pět velkých krabic a já začal pomalu přemýšlet, které části bychom mohli odřezat, abychom tam všechno narvali. Lucka však nějakým kouzlem krabice do auta narvala a my je mohli jet ukrýt.
Na předposlední květnový víkend uspořádal taťka candrbál k nekulatému výročí svého narození. Při této příležitosti mělo dojít k předání daru. A tak jsem v pátek po práci jel do Hořovic, tam mě Lucka vyzvedla autem, do kterého již byl instantní nábytek instalován, a vyrazili jsme na chatu. Já jsem byl pasován do role navigátora. Pečlivě jsem se vybavil mapou a pomocí sextantu, kružítek a úhloměrů dovedl auto až k branám chaty.
Chvíli jsme dodržovali tajemno a tátovi nepředali nábytek hned. Poté jsme ho na zahradu naaranžovali, jako nově vyrostlou rostlinu. Táta měl radost a přírůstek hned sklidil. Protože byl večer, nemělo cenu ho skládat hned. Rozhodli jsme se tedy, že posečkáme následujícího dne a nábytek smontujeme až v sobotu. My s Luckou jsme za bojových podmínek (padla totiž tma) stačili ještě mechanicky pokosit část zahrady a uvést jí tak do stavu ne-džungloidního.
V sobotu dopoledne nás místo tolik očekávaného a toužebně očekávaného sluníčka přivítal zase mrak a z oblohy crčela voda. Zklamaní jsme tedy uznali, že bude lepší uspořádat sešlost v chatě. Sestavili jsme tedy jen stůl a na něj začali zdobit. První ozdobou byl guláš (ne na ubruse, ale na talíři), který nám mamka připravila, a který se jí moc povedl. Snědli jsme jej a připravovali se na příjezd prvního z hostů.
Když Hippy dorazil, přivezl kromě kytary, úsměvu, jídla a dobré nálady také sluníčko. To se na obloze usídlilo tak silně, že nedalo vyniknout mrakům. S Luckou jsme tedy sestavili i zbytek setu a usadili se tak do nových seslí. Začalo se vyprávět, povídat, popíjet a „holky“ začali připravovat dobroty. Protože jsem muž galantní, rozhodl jsem se, že jim pomůžu a uždiboval jim pod rukama, aby toho neměli moc. Pak se společnost rozrostla o dalšího příchozího, kterým byl soused Michal. Když bylo jasné, že dnes již patrně nezaprší, vynesli jsme ven i stůl a vytvořili tak dostatečný prostor pro skladování pochutin.
My s Luckou jsme čas od času protáhli nohy a vydali se na procházku. K hodovnímu stolu se nakonec dostavili ještě sousedi Jana a Tonda. Nálada byla skvělá, všichni se bavili a já baštil všechno, co se ocitlo na stole a bylo k jídlu. Asi také proto jsem si po několika hodinách začal připadat jako otesánek.
Ručičky hodin neustále putovaly po ciferníku, obloha začala šednout a slunce se schovalo. Všichni návštěvníci kromě Hippyho se odebrali do svých obydlí. U nás bylo na programu ještě promítání (doprovázené další konzumací dobrot), takže jsme ulehali ke spánku až po jedné...
V neděli jsme uskutečnili kytarové hraní a grilování. Stoly se pro změnu prohýbaly dobrotami. Už jsem si nepřipadal jako otesánek. Stal jsem se jím.
Po třetí hodině jsme se jak Hippy, tak i my, vydali k domovům. Mamka si vzala dovolenou, takže zůstala s taťkou a Barunkou na chatě.
Pokud budu mluvit jen za sebe, musím říct, že se oslava moc povedla a byla to velmi povedená akce. Společnost byla vybraná skvěle, jídlo a pití nemělo chybu a o zábavu nebylo nouze. Nevím, komu mám děkovat, ale děkuji za to slunečné počasí, které nad našimi hlavami vzniklo. Prostě jedním slovem paráda. Doufám, že takovýchto sešlostí bude víc. A Tobě tatíku... hodně štěstí.