Nevím, jestli to bylo způsobeno tím, že jste mi drželi palce málo, anebo je vůbec nedrželi, ale stalo se to, čeho jsem se obával. Před několika dny zazvonil telefon a v něm se ozval hlas paní Spořínkové. „Dobrý den, ještě bych potřebovala...“ a já obrátil oči v sloup.
Dostal jsem za úkol obstarat vyjádření bytového družstva, že nemají nic proti tomu, že jim budu třískat nad hlavami kladivem a dělat hluk a nepořádek. Jediný problém bylo, jak to správně napsat, aby mě pak nemohli vytahat za ucho, až jim bude padat omítka a houpat se lustr.
Musel jsem ještě sehnat vyjádření o tom, kdo kolik bere, jak dlouho to bere a kolik bere ten, co dává mě, abych bral. Trochu se bojím, že budu muset doložit i svůj rodokmen začínající v 16 století, aby mi ty prachy vůbec půjčili. Žádné závěry nedělám a rozhodně si netroufám přát, aby to bylo všechno.
A co si myslíte Vy? Obdržím ještě telefonát s příkazem o obstarání dalších dokumentů?
Dodat vzorek krve je podle mého názoru moc snadné. Dlouho jsem koumal, co by mohlo být ještě požadováno a objednal jsem se už na matrice, abych mohl sestavit svůj rodkomen do 16. století. Jen nevím, jak budu své pra-pra-pra předky žádat o vyplnění čestného prohlášení.
