Když na jihu hodně fouká

Letní dovolená 2021 v Jižních Čechách

2021-07-02 ~ 2021-07-03
KDE (polohy a umístění) Čechy / jih /
KDY (období a interval) letní dovolená /

1. díl: Na šikmé ploše s krásným výhledem

Julinka s velkým nadšením přivítala příchod léta, na které se už od zimního období (vlastně hned po Vánočních svátcích) a my mohli nastoupit na velkou rodinnou (stanovou) dovolenou. I když jsme chtěli znovu navštívit hranici mezi Jihočeským krajem a Vysočinou, nejeli jsme tentokrát do stejného kempu, jako minulý rok. Lucka, která dva týdny volna plánovala, našla poklidnou a před civilizací dostatečně ukrytou stanovací plochu nedaleko Jindřichova Hradce. Autokemp ležel v Kunžaku a nesl název Komorník.

02.07.2021 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda

Bohužel nám do krásně vymyšleného plánu hodilo vidle složení mé krve. Scénář brzkého odjezdu díky celodennímu volnu udělenému za dobrovolné darování krve se zhroutil ve chvíli, kdy mi paní doktorka na Karláku oznámila, že krevní obraz neodpovídá požadavkům. Tudíž jsem byl uznán nevhodným a odběr u mě proveden nebyl. Nezasáhlo mě ani tak zjištění, že se moje útroby nenachází v nejlepší kondici, ale komplikace, jak to udělat s odjezdem. Nepodlehl jsem panice a napsal svému nadřízenému, že bych rád změnil placené volno za dovolenou. Naštěstí, protože mám na šéfa opravdu velké štěstí, s tím souhlasil. A tak se plán zase vrátil do původních kolejí.

Dorazil jsem domů, kde se finalizovaly balící práce. Jako nejlepším zavazadlem pro dovolenou se ukázal nedávno zapůjčený armádní invazák. V předsíni se začaly kupit zavazadla a můj úkol (po snídani) bylo změnit umístění těchto bagáží. Z bytu do auta. Jako vždycky to nebylo jednoduché, ale jako vždycky se to povedlo. Pár minut po druhé hodině odpolední jsme vyjeli a lehce, jako nůž zapomenutým máslem na stole, projeli Prahou. Podzemním projektem chytrých inženýrů jsme se dostali až na Strakonickou a frčeli dál k jihu. Julinka se k dlouhé cestě postavila svým obvyklým přístupem. Zavřela oči, uvelebila se na sedačce a usnula. Terezka si tuhle možnost nevybrala a ještě v Praze nám poprvé položila otázku, za jak dlouho budeme v cíli a oznámila nám, že se nudí. Jisté zpestření (i když adrenalinové) přišlo na jedenačtyřicátém kilometru, který nás vystavil koloně. Kruhový objezd, který se na silnici nacházel, byl ze všech směrů zatěžován přijíždějícími vozidly. Moji ostražitost navíc vyzkoušela polo(vodička), která nedbala přednosti na kruháči a vjela mi do trasy. Abych si alespoň trochu ulevil, zatroubil jsem. Ale výsledek byl stejný, jako když bafnete na pasoucí se kravičku. Totiž žádný.

Abychom měli nějaké potraviny do začátku, zastavili jsme se na nákup v Hradci (Jindřichově). Hned poté pokračovali v cestě až do kempu. Ale co to? Navigace nás zavedla do jednosměrné ulice uprostřed sídliště. Nepotřebovali jsme dlouho, abychom poznali, že jsme špatně. Lucka prozkoumala znovu mapu a s nápravou přišla během minuty. Jsme sice v Kunžaku, ale není Kunžak jako Kunžak. Na druhý pokus jsme byli úspěšnější a ocitli se v náručí přírody. Lesů, travnatých ploch a širokého rybníka. Zaparkovali jsme před vysokou chatou v níž jsme tušili recepci a jali se hledat majitele. Naštěstí holčička, která zrovna vykoukla ze dveří nám zavolala majitele. Usměvavý a velmi příjemný pán nás přivítal vyslechl si naše prosby. Výsledkem jsme byli překvapeni. Stan si můžeme postavit kam chceme, elektrickou přípojku samozřejmě využít můžeme a platit budeme až při odjezdu. Kromě cedulky s číslem, kterou jsme měli umístit na stan, jsme obdrželi i dva klíče od sprch.

Přesunuli jsme se na louku a hledali dokonalé místo. To nám dolu trochu zabrat, protože plocha byla lehce zešikmená. Ve dvou osách. Navíc to byla nudle, která neposkytovala moc místa. Ale výhled do luk byl nádherný a jediný zvuk, který jsme slyšeli, bylo šumění bříz. Začali jsme konstruovat obydlí a to se nám podařilo na jedničku. Jednak se nekonalo žádné zmatené pobíhání a za druhé bylo vypnutí plátěných zdí naprosto dokonalé. I když jsme to nezkoušeli, mince by se určitě od stěn odrážely. Pak následovalo zdlouhavé a kompletní zabydlování. Vybavili jsme si ložnice, nastěhovali nábytek a umístili zavazadla s oblečením. Holky byly nadšené a dobrou náladu dávaly najevo neustálým hopsáním po nafukovacích matracích.

Doposud jsme byli spokojeni. Jediné, co nám dělalo vrásky byly zprávy v médiích i od přátel, že po jižních krajích naší republiky bloudí silný vítr, který se místy mění v tornádo. A boří a ničí.

2. díl: Slimáci, kam se podíváš

Jestli jsme si s Luckou něco opravdu silně přáli, tak to bylo hezké počasí, spousta príma zážitků v rodinném kruhu a pak také dostatek spánku. Hned první noc přišla Terezka za maminkou ve čtvrt na pět ráno, že už je dostatečně vyspinkána a nepotřebuje dalšího odpočinku. Já jsem přemlouvací taktiku manželky slyšel jen z pozadí, protože jsem nevnímal. Ale nakonec se Lucce podařilo přemluvit dcerku k znovu-ulehnutí a stan ožil až po sedmé hodině ranní. Nedalo se nevšimnout, že modrý plátěný povrch přilákal slizké luční obyvatele. Mraky slimáků.

03.07.2021 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda

Protože venku vládlo chladno, posnídali jsme uvnitř. Vyzbrojit se pětilitrovým kanystrem na vodu se po několika minutách ukázalo velmi chytré. Jelikož se koupelna nacházela na jiné louce, než kterou jsme obývali my, bylo by otravné chodit pro každou kapku až tam. Zlidštili jsme nejen děvčata, ale i sebe, oblékli se a vyrazili do Jihlavy. I když naše návštěvnost této zoologické zahrady jasně vítězí nad ostatními, rádi jsme počet vstupů zvýšili o další. Zcela náhodně jsme dorazili chvilku před tím, než do výběhu surikat vstoupila krotitelka (anebo co se dělá s těmito tvorečky) a během krmení nám přiblížila surikatí život. Následovalo pozvání k dlouhokrkým žirafám, které čekala sváča hned poté. Protože se nám přednáška líbila, přesunuli jsme se i tam. Julinka, pro kterou byl prostor zaplněný lidmi nepříjemný, se rozhodla pozorovat plnění žirafích žaludků z dálky. Mým úkolem bylo jí donekonečna vysvětlovat, že slečnu neslyší kvůli velké vzdálenosti. Poslední komentovanou atrakcí byla ukázka létajících dravců. Nad hlavami nám prokroužili orli, sovy a další opeřenci.

Oběd jsme vyřešili z místních zdrojů. I když se kolem poledne vytvořila před restaurací fronta, odbavení bylo velmi rychlé a my jsme za chvilku jedli. Po obědě jsme samozřejmě pokračovali v návštěvách zvířecích obydlí. Nejvíce času jsme strávili u ohrady s domácími zvířátky, jmenovitě kozami. Milá stvoření si však pamlsek nárokovala tak urputně, že jedna holčička skončila se silným brekem v tátově náručí a naše mamina také rohem dostala. Terezka se zbavila dotěrných stvoření tak, že zahodila granule z automatu co nejdále od sebe a přestala tak být zajímavá. Naprostým vítězem zoo se pro holky stalo dětské hřiště. V kleci by mohl být třebas poslední savec na planetě, ale houpačky v kombinaci s pískem nic nepřekoná. Odcházeli jsme pochopitelně (jako rodiče) plni obvinění, že jsme dcerky nenechali dostatečně si pohrát.

Doma nás čekalo překvapení. Když jsme krátce před šestou dorazili na louku, objevili jsme za naším bydlím stanové městečko a hned vedle nás byl zaparkovaný karavan. Kdybych to neuvedl, určitě by to zmínila Lucka. Moje nadšení ze začátku dovolené bylo na bodě nula a já byl rozmrzelý, otrávený a silně jsem pociťoval chuť odjet. Navíc jsme u stanu našli ještě pozdrav od sousedovic vořecha. Naštěstí nejsem zrovna člověk činu, takže jsme s balením ani nezačali. Já jsem vychladl během toho, co Lucka vykoupala holky a když se vrátily, pustili jsme se do hraní karet. Mastili jsme prší (lehce upravené) a pak jsem holkám ukazoval základy první pomoci (neděste se). Z celé osvěty se dcerám zalíbil nejvíc bolestivý podnět u člověka v bezvědomí.

Samozřejmě nemohla chybět "čtenátka", takže po zubech jsem se pustil do předčítání pohádek, jejichž zásobu jsme měli opravdu dostatečnou. Protože zážitků byla spousta, holky nebyly ještě dostatečně unavené a navíc bylo vidět, usnutí se nekonalo. Julinku s Terezkou jsme však zavřeli do spacáků a opustili jejich kutloch. Já se odebral s mincí a ručníkem do sprch. Těšil se, že ze sebe smyji prach a zbytky špatné nálady. Opak byl ale pravdou. Volnou kóji jsem našel bez problémů a svršky odložil na věšák. Jak mě pánbůh stvořil jsem došel až k okénku obsahující automat na sprchu. Že je průchozí a na druhé straně se nachází sprchy pro ženy jsem si všiml až poté, co jsem zahlédl kus oblého tvaru. Mé trápení však přetrvávalo dále. Minci jsem vhodil do automatu a byl připravený spěchat do kabiny. Jenže ouha. Mince propadla jednou, dvakrát, třikrát. Když se zachytila ve výhozím okénku popáté, popadal mě amok. Z posledních sil jsem si přečetl manuál a zopakoval uvedený postup. Výsledkem byla voda stříkající z mé sprchy rovnou na můj ručník. Spěchal jsem vodu využít a ocitl se pod ledovou lázní.

Nakonec jsem pákový ovladač pochopil a nastavil si vodu, která mi nezpůsobovala zástavu srdce a drkotání zubů. Hygiena byla očistou ve všech směrech. Během utírání se do napůl promočeného ručníku jsem přemýšlel o tom, jestli mám i budoucímu návštěvníkovi otevřený kohout, anebo se zachovám galantně. Přítok vody jsem nakonec zavřel a doufal, že se budoucí uživatelé zachovají stejně.

Když jsem dorazil do stanu, Lucka nemohla uvěřit tomu, kde jsem tak dlouho byl. Já jí samozřejmě své trápení vyprávěl. Chvilku mě litovala a chvilku se smála. Co naplat, když někdo nečte manuály? Zbytek večera jsme projednávali plán v rámci rodinné porady. Poté, co Lucka srovnala holky (tak, že je nacpala do spacáků) jsme zhasli a šli spát.

PS: nesmím zapomenout, že zástupy suchozemských plžů způsobovaly holkám (hlavně Terezce) duševní traumata. Radši by obcházeli půl kempu, hlavně aby nemusely překročit jednoho slimáka uprostřed cesty. A s komáry a pavouky na záchodech to bylo obdobné. Jakmile si musely sednout na toaletní mísu, musel jsem jako průzkum prohledat kabinku a zkontrolovat, že se po zdech a stropě nic nepohybuje. Běda, jestli jsem něco přehlédl.

Hodnocení

Zpracování seriálu (jak je seriál čtivý)

čtenáři v průměru hodnotili

vynikající