Nejdříve jsem musel důchodce obecného požádat, jestli by mi jeden výtisk, protože si do kabely narval celou sazbu, přece jen nevěnoval. S těžkým srdcem a obličejem pokrouceným do nesouhlasu mi vyhověl. Aby mu to nebylo tak líto, nejprve je žmoulal, pak muchlal a nakonec pustil na zem. Chtěl si nejspíše v nitru dokázat, že takové zmuchlané noviny ze země by stejně nechtěl. A tak jsem nabyl tisku. Stádo občanů dobíhající vlak mi listy ještě trochu upravilo. Se zmuchlaným a potrhaným deníkem jsem putoval na nástupiště.
Zraky čekajících se na mě upíraly, nejspíše proto, aby zjistily, co chci s tou papírovou koulí dělat. Všechny jsem překvapil, když jsem z chumlu vykouzlil první stránku a dal se do čtení...
Hned z kraje jsem se dozvěděl, že je dnes toho a toho, že jsou noviny zdarma a příští vyjdou zítra. Na fotografiích vidím Ernolda Švorcenegra, jak stojí před páskou CeBitu a řehní se. Asi neví přesně, co s těmi nůžkami má dělat. Počasí oznamuje konstantní pršení a hnusavo.
Druhá stránka mi dává jednak podrobný seznam lidí, kteří se na tomto výtvoru podílejí. Nechybí zde ani vrátný, uklizečka a vymněňovač žárovek a přehled ve světovém dění. Dnes je desáté výročí přehnutí Monči Levinské (zajímalo by mne, jestli už si nechala tu skvrnu vyčistit), politici se stále pošťuchují a krize je ve svém rozkvětu.
Strana třetí mne ale zaujala nejvíce. Přinesla totiž velmi zajímavé pojednání o tom, jestli Češi o velikonocích budou baštit vejce, nebo zajíce. Celá stránka byla vyplněna rozhovorem s paní vedoucí (oddělení velikonoc). Ta tvrdí, že letos jsou IN (to se už používá i u jídla?) zajíčci a vajíčka. Dále tvrdí, že supermarket, ve kterém pracuje, zcela propadl tomuto trendu a nakoupil 360 000 čokoládových zajíčků a 900 000 čokoládových vajíček (to jsem zvědav, kdo to bude žrát, až se vám to tam bude v červenci roztejkat). V poslední větě přeje čtenářům krásné velikonoce a nejspíše odhopkala do svého oddělení, nechávajíc za sebou několik bobků. Redaktorka ale chtěla znát i druhou stranu mince a tak se stavila i v obchoďáku naproti (samozřejmě konkurenční). Tam paní obchodní tvrdí, že s předchozím tvrzením naprosto nesouhlasí. Lidi prý budou jako diví po kuřátkách a beráncích. Pak zamávala křídly a za kdákání odlétla.
Velmi jsem znejistěl. Není přece až tak důležité vědět, že velikonoce letos zase připadly na pondělí, ale to, jestli máte kupovat kvočny, nebo ušatce. Po čtyřech stránkách reklamních plků jsem se pustil do čtení dalšího textu. Byl to návod (pro ženy), jak se vměstnat do kalhot o několik čísel menších a jak se zalíbit mužům. Paradoxem je, že tvor, jehož obličej byl neskutečně zmalován a oblečen byl do něčeho neidentifikovatelného, mě absolutně nepřitahoval. Doufám, že si ženy nevezmou tyto „rady“ k srdci.
Předposlední strana je věnována sportu. Jakožto sportovní laik jsem četl pouze důležité informace. Ve zkratce tedy uvádím: neskočil, neuplaval, nedoběhl, nehodil, netrefil, nechytil a nedosáhl. Sportovcům se tedy asi velmi daří.
Stránkou poslední jsem byl vyzván, abych tento klenot nezahazoval do koše, ale přeposlal jej na dalšího spoluobčana, aby i on byl informován o dění. Takže jsem poslechl instrukcí a na Pankráci vložil plátek do nosníku, tradičně několikrát atakován debilními spoluobčany, kteří si krátí cestu.
Takto posílen, vstoupil jsem do práce a při pohledu na internetové stránky známých deníků jsem zjistil, že ani jedna informace, kterou jsem načerpal při cestě, zde není uvedena.