Ples hasičáků

Na podvečer 22. března jsem obdržel od Romana dvě čestné vstupenky (o které jsem si řekl) na 2. setkání dobrovolných hasičů, které pořádala rota aktivních záloh. Candrbál se pořádal v hotelu Praha, který se pne nad Evropskou ulicí a na názvu má pět hvězdiček.

sobota 22.03.2008 22.03.2008 00:00:00 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda

Vzhledem k tomu, že jsem byl absolutně neochoten kontaktovat ženské pokolení, aby se mnou strávilo těch několik hodin, volba padla na Jindru (z čehož měl Roman velkou radost, neboť pověst 111. jsem tak ještě rozšířil o pochybnost, zda jsou všichni členové „normální“). Cesta započala na nástupišti Dejvického metra, kde jsme se srazili v 18.30. Přívalem zvěře, která nemluvila česky, jsme byli vyhozeni na nástupišti tramvaje, naštěstí na správném. Vůz dorazil s lehkým zajiskřením a byl plný další zvěře, vybavené kufry, batohy, kabelami a velmi výkonným mluvítkem. Za neustálého točení se (protože se zvířátka neustále přeskupovala, a také proto, aby nám nezačalo pískat v uchu z jejich tichého povídání) jsme vystoupili o jednu zastávku později, než jsme měli. Byli jsme zcela zmatení, ale Jindra se zeptal stařenky na cestu, čímž si vysloužil ránu holí, nadávky a sprint na 100 metrů přes překážky. Další spoluobčanka byla již přívětivější a navedla nás. Sice špatně, ale aspoň v klidu a dodala přání krásného zážitku.

Konec bloudění přišel v podobě osvíceného, asi desetipatrového paláce, který nesl název Hotel Praha. Konstatovali jsme, že „tady zřejmě nebude pivko za tři pětky“ a sečetli své možnosti útraty. Po areálu hotelu se pohybovali nějací divní lidé, neboť měli cylindry, velmi slušivé kabátce a přiblblý výraz. Nakonec jsme s Jindrou konstatovali, že zde bude pokračovat natáčení Harryho Pottera. Bohužel, Brumbála jsme za celou dobu nepotkali. Do šaten jsme odevzdali svrchníky, důkladně vybrané poté, co jsme si prohlédli šatnářky (že by původně dozorkyně ženské věznice?). Vzhledem k tomu, že poplatek za uchování ošacení bylo dobrovolné, dobrovolně jsme zvýšili svá konta a vstoupili do sálu...

Místnost velikosti hangáru byla naplněna uniformami, vyznamenáními, slečnami a stoly s chlebíčky. Posadili jsme se (podle pozvánky) ke stolu 32, což bylo místo hned vedle parketu a pódia a abychom nebyli tak nápadní, seděli jsme tam pod všemi těmi lampami sami. Na stole bylo naskládáno sklo v podobě sklenic pro 60 lidí a chlebíčky (pro nás). Zatím jsme ještě odolávali a chlebíčky jen mlsně okukávali. Po velmi hlučném pokašlávání, skřípání židlí a muchlání ubrusu si nás konečně všiml číšník a přijal naši objednávku dvou piv. Připravil si pro nás malé drama, když nám oznámil, že se platí hned a že pivo stojí 60 korun. Naštěstí se pak opravil a z návodu, který ležel na stole, vyčetl, že cena byla upravena na 25 korun, což už znělo lépe.

V 19.30 vstoupil na pódium pan Žmolík s mikrofonem a začal vítat významné osoby dnešního setkání. K našemu stolu doputovali Vláďa (s dcerou) a Pepa (s manželkou). Zbytek stolu neobsazen. Konečně jsme přestali býti tak nápadní. Na pódiu se mezitím vystřídali vlajky, pes, nějaký politik a každý jevil zájem o pronesení myslitelské věty. Nejblíže k mému názoru byl pes, který zaštěkal, podrbal se za uchem a politikovi ozdobil nohavici.

Nastoupila skupina Brouci Band, kteří mě velmi mile překvapili, protože skutečně dostáli svému jménu, že jsou jedna z nejlépe interpretujících skupin legendární Beatles. I když nám byl nabízen objekt k tancování, s vděkem jsme odmítli a s Jindrou zdlábli dva chlebíčky. Okorání dodalo vece velmi zajímavou chuť. Brouci hráli celou hodinu, kterou velmi pěkně vyplnili největšími šlágry.

Po uvedení nastoupily „latexové královny celulitidy“, kteří svými lesklými oblečky a velmi propracovaným zbarvením svých obličejů uvedly většinu mužů do transu, protože jejich trenýrky bez nohavic, holínky až do půli stehen a cinkrlátka po celém těle vypadal vskutku vnadně. Společnost se ocitla v Moulin Rouge. Jen červené lucerničky nikdo nepřinesl.

U našeho stolu došlo k personálním změnám. Dostavili se (na něčí přání asi) dva příslušníci ozbrojených složek ČR. Oba očividně vyhladovělí, pustili se do chlebíčků. Menší „Šmudla“ tento akt futrování se doplnil ještě o házení salámu po zemi. Nepozřel jediné sousto bez toho, aby něco odpadlo. Pak ještě vypili něco z nabídky stolu, smutně upřeli své zraky na zbytek občerstvení a odebrali se zase ke své práci. Vzhledem k tomu, že jsme s Jindrou netušili, nepřijde-li takovýchto návštěv více, zbytek chlebíčků jsme zhltli sami.

Dámy v punčochách vystřídal (díky bohu) pan Kocman se svou countryovou kapelou a uvedl mé nervy zase do původního stavu. Hudba se mi velmi líbila. Jindrovi zjevně také, protože se dal do rozhovoru s (jméno se Jindrovi nepodařilo zjistit, takže jí budu nazývat Pařmenka) Pařmenkou. Hodiny ubíhaly, Pařmenka nastolila takové tempo konverzace, že Jindra stihl jentaktak přikyvovat a náš stůl začal pomalu připomínat drubežárnu.

Čas plynul, na pódiu nastoupili námořníci pějící o Mississippi a nám odjelo poslední metro. Pařmenka stále vyprávěla. Začal jsem zívat. Pařmenka prohlásila, že nemluvím a dál vyprávěla. Uplynula další půlhodina. Pařmenka se sebrala a jela domů. Přestal jsem zívat. Jindra, který procitl a zjistil, že jaksi cesta domů bude dlouhá a trnitá, zavelel k odchodu.

Na zastávku jsme dorazili naštěstí 50 minut před tím, než to jelo. Oddechly jsme si, neujelo nám to před nosem. Vydali jsme se tedy pěšky na Dejvickou. Cestu jsme si zkrátili filmováním a vzniklo hodně metrů velmi nepoužitelného materiálu. Nakonec jsme se dočkali a skutečně přijela tramvaj, která nás pozřela a vyhodila každého sice na jiné zastávce, ale rozhodně blíže našim domovům. Já jsem dorazil asi ve 3.15 a po odšatování jsem vklouzl do postele a hned usnul.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

dobrá práce

1 hodnotil(a) 22.03.2017 23:17:41

dobrá práce

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

K tomuto článku dosud nikdo nevložil komentář.