Pohled, který se mi v sobotu naskytl vypovídal o nutnosti využít elektrický spotřebič zvaný pračka k zčistotnění mých svršků, spodků, obalů na nohy (ponožky) a dalších kusů látkových vymožeností oděvního průmyslu. Vyčkal jsem desáté hodiny, zcela ze své ohleduplnosti k sousedům (na rozdíl od jiných, kteří nemají v neděli kolem 7 hodiny ranní jiný program, než upravovat pozici poličky bouracím kladivem) a zapnul, naplnil a spustil.

Spotřebič si vesele předl (rachot připomínající zvuky stavby v přítomnosti dozoru) a já jsem, zcela vyčerpán obsluhou, zasedl do obývacího pokoje ozbrojen hrnkem horké kávy a ovladačem od televize. Oddán filmu, zaslechl jsem po několika minutách zvuky, které nebyly mým uším zcela obvyklé. „Nu což“, pomyslil jsem si, nejspíše program „odvšivení“ bojuje s nějakým velmi zasaženým místem mého oděvu. Káva pomalu ubývala, a když se černý kruh pozastavil na tři palce pod okrajem hrnku, mé bystré oko spatřilo jakousi skvrnu na koberci, sousedící se zdí do kuchyně. Po bedlivém prozkoumání, kdy se skvrna stačila zvětšit o dalších pár centimetrů, jsem zjistil, že se nejedná o skvrnu, ale o zcela obyčejné zvlhnutí z důvodu kontaktu s vodou. Oddechl jsem si a zpozoroval jsem, že podlaha v kuchyni je neobvykle lesklá. Až poté, co mi promokla domácí obuv, ponožky a kus tepláků mi došlo, že jsem si v kuchyni vyprodukoval jezírko.

Poté, co jsem s vyčerpáním všech sil doplaval (pračka se činila) až k zásuvce a vyrval tvořič gejzíru ze spárů elektrické energie, jsem si všiml otvorů v pračce, které mi byly předtím skryty. Těmito otvory se za doprovodu libozvučných zvuků valila do koupelny voda. Neodpustil jsem si pár peprných poznámek na bílou vládkyni vodního živlu a začal vysoušet Máchovo jezero mého bytu. Po rychle ubíhajících dvou hodinách jsem skončil. Po bytě bylo rozvěšeno všechno. Svůj sen o generálním úklidu, kdy bych rád vyčistil i těžko dostupné kouty, jsem přestal snít, neboť se tak již stalo.

Čekal jsem schoulený v koutě, vystrašený ze zvuku dveřního zvonku. Sousedi se však nedostavovali a já jsem pojal myšlenku, že to asi tak strašné býti nemuselo. Oddychnuvší, vydal jsem se na akci popsanou níže a ráno pak na návštěvu rodičů, kde jsem trávil velikonoční svátky. V pondělí odpoledne dorazila Lucka...

V úterý, kolem desáté hodiny jsem, i přes svůj pracovní zápal, nepřehlédl zprávu oznamující mi, že dochází mléko, venku sněží a pračka nějak teče. Telefonickým komunikováním mi bylo oznámeno, že dva urostlí, statní a silní muži ruské mluvy a vzhledu (moji milí sousedi) se přišli informovat, zda se nestalo něco s voděnkou. Naštěstí, dle slov Lucky, byli naprosto klidní, a sekeru do dveří odložili jen proto, že jim chyběla v gestikulaci.

Přiblížením se k domu jsem se vystavil na ráně sousedky, která mě přívětivě vítala, sdělila mě, že jí „její kluci volali“ a že se mám hnedka jít podívat. Vstoupil jsem do bytu, kde se nesvítilo, nehrála hudba a nezdravilo se. Na stropě mi bylo ukázáno několik map po mokru a konstatováno, že to není až tak hrozné. Když si mě sousedka prohlédla a všimla si, že jsem oblečen v košili a kravatě, neopomněla se optat, zda-li je to moje pracovní imidž (vytvořila ze mě zaměstnance Avonu) a uspokojena pronesla, že až vymaluje, spojí se se mnou a domluvíme se.

Pozorujíc Slavka a Boroďu, zjistil jsem, že nesedí potichu proto, že relaxují, nýbrž proto, že v bytě nejde proud.Vyzbrojen šroubovákem, šel jsem nahodit pojistky, což mi Slavko rychle překazil zapnutím vypínače a znovushozením proudu. Nebudu to prodlužovat, jen Vám sdělím, že oživovat byt jsem jachal celkem třikrát, potřetí už se Slavkem a Boroďou v zádech, „aby se kluci koukli, kde se to dělá“. Do dnešní chvíle jsem nebyl zadržen policií za zabití z nedbalosti, takže se domnívám, že již kluci s pojistkami neblbnou. Večer bylo dokonce vidět z jejich oken i světlo, takže nejspíš můj výklad o rozvodové skříni pochopili, nebo nakoupili hromady svíček a jali se žíti dle přírody.

Myslím si, že tato příhoda bude mít ještě nějaké to pokračování, takže při jakékoliv změně stavů se Vám zase ozvu.