Můj omyl nebyl úmyslem. Nedal jsem se na cestu rebélie. Bohužel jsem žil v mylné představě, že jsem šest stovek uhradil a celou záležitost pustil z hlavy. Dokonce byla má představa až tak dokonalá, že jsem si vsugeroval kontrolu odeslané platby. A pak se najednou stalo, že mi měsíc po ukončení původního privilegia došlo do datové schránky oznámení od Městské části. Tou dobou jsme byli zrovna s rodinou na dovolené v jižní části republiky. Pochopitelně mě to vyděsilo a já začal konat.

Samotné vyzvednutí zprávy ze schránky stalo se menší komplikací. Neboť bezplatně poskytovaná wi-fi nepřipojovala k internetu a datový signál operátora bylo možné najít pouze na schodech hlavního vstupu. Ale poradili jsme si. S notebookem na kolenou jsme se s Luckou posadili tak, abychom nepřekáželi ve dveřích a napojen na mobil jsem sosal vlny. V datovce jsem nalezl celkem dvě zprávy stejného charakteru. Vážený pane, protože jste nezaplatil, tumáte pokutu. S pozdravem Vaše Praha. Bohužel se nejednalo o duplicitu. Každá ze zpráv měla vlastní číslo jednací.

Z částky, která byla na pokutě uvedena, se mi zamotala hlava. A nadával jsem (sobě) na širé Šumavské hvozdy. Finanční postih byl o stokorunu dražší než roční poplatek. Penále jsem pochopitelně okamžitě uhradil, neboť jsem si byl vědom svého prohřešku. Hned poté jsem si požádal o vydání nového parkovacího oprávnění - ano, správně, nejdříve je potřeba požádat a zaplatit až po obdržení platebního příkazu. A ani tehdy nevzniká nárok na možnost parkování. Zanechat bez výčitek vůz mezi chodníkem a modrou čárou lze až po doručení potvrzení.

I když zřejmě zcela marně, odeslal jsem na městský úřad omluvu a žádost o shovívavost při posuzování dalších pokut. Posypal jsem si popel na hlavu a slíbil, že to už neudělám. Odpověď jsem zatím neobdržel. Pouze informaci, že má sebekritika byla úspěšně doručena do schránky.

A co bylo dál? Po několika pracovních dní mi bylo vystaveno potvrzení o parkovacím oprávnění a mě se lehce ulevilo. Snad "bonzovací" autíčko nejezdilo kolem našeho auta tak často a zpráv s číslem jednacím dorazí co nejméně. Ideálně již žádná. Od svého původního úmyslu zachovat se správně, tedy zaplatit za parkování, jsem upustil ve chvíli, kdy jsem zjistil, že parkování po dobu třinácti hodin vyjde naší peněženku jako platba pokuty. Takže jsem se opět pomodlil a nechal auto stát načerno.

Přemýšlel jsem, jaké poučení si z této události vzít. Samozřejmě kromě toho, že poplatky je nutné platit. Udělat upomínku ještě více upomínkovací nelze. Takže jsem si nastavil další upozornění (z původních 2 na 3) a hlavně si budu pamatovat, že myslet, znamená --- vědět.