Matika

Díky mojí manželce, pochopitelně k nevoli dcer, probíhá souhrnné opakování učební látky každý týden. Je pravdou, že díky ochotě našich holčiček to zabere celé nedělní dopoledne, ale udržovat je ve formě má své výsledky. Kromě několika výjimek nosí domů známky krásné. Během urputného snažení vložit těm mladým stvořením něco do hlavy se setkáváme s různorodými postoji. A pochopitelně dochází i k velmi zábavným situacím. Jednou z takových komických situací byl kontrolní výpočet Julí. Po získání rozdílu dvou dvouciferných čísel (který byl hned na první pohled mylný) jí zpětný součet s menšitelem nedal původní menšenec (tohle jsem dávno zapomněl). Ladně si s tím však poradila a výsledek kontroly prostě upravila tak, aby jí to vyšlo.

U matematiky ještě zůstaneme. Krom toho, že u královny věd nejčastěji slýcháme z úst dcer "mě to nebaví" se také dozvídáme, že zadaný příklad nemá buď řešení, anebo se početní problém ještě neučily řešit. Důvod bývá většinou stejný. Nedostatečné přečtení (anebo vůbec žádné) zadání. Když mě Terezka argumentovala, že sečíst velká čísla je hrozně těžké (vedle sebe) a já jí upozornil na sčítání pod sebou, doslova mě proklínala pohledem.

Ve třetí třídě se od matematiky oddělila ještě samostatná geometrie. Obor, který jsem si velmi oblíbil a při rýsování tupou tužkou kvetu. Bohužel jsem jediný, kdo spatřuje krásu v jemných liniích a přesné práci s pravítkem. Rozdíl mezi úsečkou a přímkou jsme zvládli celkem ladně. I když s formulací "z nekonečna do nekonečna" jsme trochu bojovali. V sešitech se začaly objevovat body ležící na i mimo. A pak přišlo kružítko. Prvotní kontakt s tímto nástrojem přijaly holky s velkou radostí a po stolech se první týden válelo nespočet papírů v kruhovými obrázky. Ale jakmile přišlo na rýsování, karta se obrátila. Hlavně u Julinky. Poloměr a průměr. To byl kámen úrazu. Julí ronila slzy jak vysloužilá plačka, ale vykouzlit kružnici dle zadání se jí nedařilo. Bohužel jsme po pár dnech zjistili, že názorný obrázek nemusí být vždycky ku prospěchu věci. V rámci osvěty jsme narýsovaly (strašně moc se bráním termínu nakreslili) kružnici a vyznačili na ní průměr. Poloměr byl nakreslen zanedlouho, kolmo k poloměru. A to byla chyba. Julinka si totiž do hlavy zapsala, že poloměr je vlastně čtvrtinová výseč. A jak se kružítkem nabere? No těžko.

Jazyk mateřský

Psaní diktátů, stejně jako jakýkoliv písemný projev závisí na aktuální náladě majitelky ruky. K vidění jsou krasopisy jak vystřižené z psaných kronik, tak i čáranice hodné lékařů. Pochopitelně jakákoliv výtka k úpravě rukopisu vzbudí pohoršení. A když pak některý z rodičů rozhodne o přepsání, nastane vztekání.

Novinka ale přišla v podobě vyjmenovaných slov. S Luckou nám dalo hodně velké úsilí obhájit, proč se seznamy slov mají a musí naučit. Zvláště pak slova, která holky neznají. Ano, v rámci udržování mírových vztahů jsem veřejně přiznal, že slovo čepýřit jsem zřejmě v běžné mluvě nikdy nepoužil. Netušili jsme, že první zádrhel přijde již s písmenem B. Julinka si totiž znovu vyložila vyjmenovaná slova po svém a začala psát tvrdé y pokaždé, když slovo obsahovalo "by". Ať už to bylo na začátku, veprostřed, či na konci. Světlo světa tak spatřily skvosty typu "babyčka", anebo "bychle". A co čert nechtěl? Když jsme potili krev a dlouze pravidla vysvětlovali, zahlédli jsme ceduli "Babylon Liberec".

Deset slovních druhů nám tolik problémů nepřineslo. Prvních pět uměly holky téměř okamžitě. Bez trablů to pochopitelně nešlo, neboť "červený svetr" je přeci TEN červený. Takže jednoznačně podstatné jméno. S druhou pětkou se chvilku praly, ale zvládly to. No a pak přišly pády. Sedm nešťastných otázek, které kroutí slovíčky. Některé vymyšleniny byly zábavné, někdy to hrálo na strunu nervů. Holky navíc zvolily stejnou taktiku, jako u určování měkkého a tvrdého i. Je to pade na pade a jednou se trefím. A tak psaly nad většinu slov jedničku. Bohužel to v tomto případě moc nevycházelo a já jsem spustil lehkou přednášku o šanci 1:7. Kromě mého monologu to nemělo žádný vliv.

Ale všechno je jen otázkou času. Holky to pochopili a i když názor na učení nezměnily, jde jim to a my z nich máme radost. No a abych nezmiňoval jen chyby našich cácorek, dovolím si zmínit i pár krušných chvilek, do kterých jsem se dostal.

Když se táta sekne

Při recitaci vyjmenovaných slov po M jsem plynule přešel na písmeno L: "my, mýt, myslit, mýlit se, polykat, plynout". Bohužel se to bez povšimnutí neobešlo.
Naprosto tápu v prvouce. Jednou jsem dostal od Lucky úkol, abych holky vyzkoušel z druhů ovoce a zeleniny. Stačilo abych hodil nechápavě pohledem při zmínce o malvici a kořenové zelenině a putovala mi do ruky učebnice.
Stejně ztracený jsem byl u stěhovavých a zpěvných ptácích, jarních květinách a rozpoznání stromů.
Někdo má naučené násobky konkrétního čísla postupně. Já ten případ nejsem, takže když se probírala šesta, sedmička a osmička, radši jsem mlčel.

Na závěr bych chtěl složit poklonu a poděkování naší mamince. Protože její trpělivost (jak s dětmi tak i se mnou) a nezdolné úsilí ji jednoho krásného dne nad hlavou vykouzlí svatozář. A my se jednou těmhle drobným starostem budeme s radostí smát.