A co čert nechtěl, pod prsty mi uvízlo cosi pevného. Chvilku jsem zkoumal, co by pod plachtou mohlo uvíznout a přišel na to velmi rychle. Stativ. Znamenalo to stan znovu rozmotat a rozložit. Díky tomu jsme ale zjistili, že se uvnitř i přes důkladné větrání vysrážela voda a bezpodmínečně musíme provést ještě jedno sušení. Zatím jsme se tím nezatěžovali, věci naskládali do auta a s tábořištěm Medlov se nadobro rozloučili. Dřívější odjezd (zhruba v jedenáct hodin) nám byl kompenzován odpuštěním poplatku za elektriku.
Kola jsem volantem směřoval k Památníku odposlechu nedaleko Lipnice. Byli jsme více než rádi, že velká část okruhu po ústech, uchu a oku je pod korunami stromů. Počasí ve zdejším kraji bylo totiž naprosto odlišné, než na jaké jsme byli za těch pár dní zvyklí. Pařili jsme se, ale hezky jsme se prošli. Blížíc se k Lipnickému náměstí, hledali jsme restauraci, kde bychom se mohli naobědvat. A jednou z variant se ukázal hostinec U České koruny. I když prostředí bylo příjemné a stopa Haška a jeho Švejka byla vidět na každém rohu, ceny nebyly z nejpříznivějších. Návštěvu Lipnického hradu jsem odmítl, neboť jsem si zdejší komnaty pamatoval z nedávné návštěvy.
Vyjeli jsme tedy ku Praze a pátrali po možné zastávce. Já jsem totiž stále nebyl ochoten náš společný výlet ukončit. Kilometry ubíhaly a holky si všimly hnědé cedule upozorňující na zámek Jemniště. Upravili jsme tedy trasu a zastavili na parkovišti. Abychom vyplnili čas čekání na prohlídku, odměnili jsme se v kavárničce kávou a limonádou. Na něco na zub nebyl čas. Zámek jsme si prohlédli, dozvěděli se něco z historie. Slečna průvodkyně nám poskytla vesměs naučené texty. Odpovědi na konkrétní dotazy návštěvníků byly hodně obecné. Inu není průvodce jako průvodce.
Závěrem jsme se prošli parkem, dopřáli si sladkou tečku a bez jakékoliv další zastávky odvezli Aničku domů a předali jí v pořádku do rukou dcery. Anička slíbila, že až bude péct buchty podle staročeského receptu, dá nám vědět. Ale to, že si pro ně pojedeme hned druhý den a vyfásneme půl pekáče luxusních (přesně, jako měla paní) tvarohových a povidlových jsme ještě netušili.
A tím náš výlet končil. Jsem moc rád, že nám všechno vyšlo, že jsme mohli navštívit spousta zajímavých míst a doufám, že podobnou akci zase brzo zopakujeme. Pochopitelně v to nepočítám vodu.
