Balení zabralo pár minutek. Vešli jsme se totiž do jednoho zavazadla a šance na umazání se byla velmi nízká. V obýváku se místo obvyklé haldy kupila hezky urovnaná hromádka. Bylo poznat, že balíme pouze pro dva dospělé. Ve chvíli, kdy jsem se odhlásil od pracovního stroje, jsem se rychle převlékl do cestovního a chopil se tašky. Naskládání zavazadel byla pohoda a my krátce po čtvrté hodině odpolední vyjeli na sever, pro Aničku.
Ta byla připravená a ještě před tím, než jsem zastavil auto, už otevírala vrátka. Z nich naše kamarádka vyšla s úsměvem na tváři, taškou v ruce a dcerou za zády. Krátce jsme se přivítali, do volných míst naskládali poslední zavazadla a v půl páté vyrazili k Pardubicím. Protože jsme jeli v polovině týdne, silnice byly vymetené a žádnou kolonu jsme nepotkali. První zastavení (zhruba ve čtvrt na sedm) bylo na parkovišti supermarketu v již zmíněném městě perníku a koní. I když jsme nějaké potraviny vezli, potřebovali jsme pečivo a pár drobností.
Manželka, která byla neustále on-line a vyhledávala informace zjistila, že kemp, který jsme měli vybraný jako první, bude v sobotu hostit festival. Žánr zůstal utajen. Všichni jsme se shodli na tom, že burácení ve tři ráno není nic pro nás a cíl jsme změnili na rodinné tábořiště, kemp Medlov. Bylo to sice o fous dál, ale jistota je jistota. Po úzké a prašné cestě jsme se ke kempu dokodrcali v půl osmé. Auto jsem zanechal tak, aby překáželo co nejméně a nechal Lucku, aby náš pobyt vyřídila. Pobyt nahlásila až do neděle. Poprvé jsme se nacházeli v kempu, kde rezervace měla smysl. Lucka se vrátila s tím, že plac si máme někde najít. A když jsme u odcházející majitelky pátrali po elektrické přípojce, dočkali jsme se celkem neuspokojivé odpovědi. Dozvěděli jsme se, že snad jedna zásuvka by mohla být na nejzapadlejší louce.
Vyrazili jsme co nejrychleji do vnitrozemí a s očima na sťopkách vyhlíželi sloupek. Byli jsme úspěšní. Mezi stany, jejichž obyvatelé očividně tvořili uzavřenou komunitu bylo elektrické zařízení a na něm jedna nepoužívaná zástrčka. Auto jsme postavili nedaleko a pustili se do stavění stanu. Starší dáma, která z nás nespouštěla oči, se po chvíli zvedla z křesla a blížila se k nám. Zatímco jsme pokládali podlahu a montovali tyče, pronesla naším směrem dotaz. Zajímalo jí, jak dlouho budeme na louce stanovat. Když jsme jí ujistili, že pouze do neděle, zamumlala si něco o dalších dorazivších a odkráčela k hromadě dřeva nedaleko ohniště. Z ní vyndala dva rovné klacíky, které zapíchla mezi nás a jejich tábor. Prý, abychom věděli, kam až si můžeme stavět. Na atakování staré dámy čerstvě zapíchnutým kolíkem jsem neměl čas. A jízlivá slova jsem si nechal pro sebe. Nicméně jsme lana napínali, aby se hranice téměř dotýkaly. Více otravnější než vyměřovačka byly všudypřítomné mušky, které nám svým okusováním nehezky kazily dojmy ze stavby.
Horko mě polilo ve chvíli, kdy Lucka zachytila pohyb muže v trenýrkách, který si to s kabelem šinul k nám. Nevěděl jsem, jestli mám rychle běžet pro prodlužovačku a připojít jí, anebo se postavit před elektriku a bránit volnou zásuvku vlastním tělem. Nic z toho jsem ale podnikat nemusel. Chlápek si kablík zase smotal a schoval se pod plachtu svého obydlí. Vyhráno jsme ale neměli. Stan nám sice stál, ale zástrčka se typově neshodovala se zásuvkou a do sebe prostě nepasovaly. Znovu jsem se obrátil na paní šéfovou, která byla s gangem spřízněná a obeznámil jí s naším problémem. Paní domácí chápavě pokynula, že si je vědoma různorodosti a informovala mě, že bych musel mít jakousi eurozásuvku. Pokračoval jsem v konverzaci a položil další dotaz, jestli existuje způsob, jakým bych si mohl adaptér pořídit a dočkal jsem se kladné odpovědi. Prý ji budou ve větších hobby-marketech mít. Anebo mi jí může zapůjčit (ale že jí to trvalo). Poděkování jsem doplnil o hluboký poníženecký výraz. Do chvíle, než se k našemu stání dostavil pán s redukcí a zprovoznil nám jistič, jsme vybalovali věci a zabydlovali se.
Nábytek byl rozestavěn, zavazadla uložena tak, aby nepřekážela, kabelem proudil proud. Převlékli jsme se a vydali se na průzkum kempu. Během krátké obhlídky jsme zjistili, že bližší záchody jsou společné. Na nich teče voda (mokrá, studená), ale je nepoživatelná a malá cedulka nad umyvadlem důrazně varovala i před jejím použitím při čištění zubů. Další toalety se nachází na druhé straně kempu, jsou taktéž "bi" a nedaleko nich je sada umyvadel pod stříškou (říkejme tomu umývárna) se stejně ledovou, ale zdravotně nezávadnou vodou. Sprchy, které by se podle informací měly v tábořišti nacházet, jsme nenašli.
Zapadající slunce s sebou přineslo prudký sestup teploty. Zavřeli jsme se do stanu, navečeřeli se a poté zabalili do dek. Za slabého svitu lampiček jsme se probírali uplynulým dnem, chystali plány na čtvrtek a klepali se zimou. Navíc se spustil drobný deštík, který na teplu nepřidal. Na lehátka jsme se natáhli až po jedenácté hodině. Zuby jsme vyřešili velmi operativně. Sice na "našich" záchodcích, ale vybavili jsme se kelímky s poživatelnou vodou.
