Šťastná třináctka

2. díl: Jak se nám zpřeházely role

Smršť, která se v průběhu večera a noci snášela na naše hlavy si vyžádala svou daň. Náš pokoj (Míra, Martin a Zdenda) se probral k životu, samozřejmě až na Zdendu, kolem deváté ranní. U sousedů se tvrdě spalo. Já osobně jsem nebyl v takovém nevlídném stavu, jako minulý rok, ale do juchání mi nebylo. V žaludku se cosi divně dožadovalo pozornosti a dělalo tam neplechu. Rozespalost jsme zahnaly protřením očí a snídaní a začali plánovat dopolední program. Meteorologické informaci sice mluvily v náš neprospěch (mělo pršet), ale Martin další lenošení a válení důrazně zarazil. Vydáme se na procházku a proti pršení se vybavíme bundami.

pátek 14.06.2024 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda
KDE (polohy a umístění) Čechy / sever /
KDO (osoby a obsazení) Jiřík / kamarád(i) / Milda / Mirďák / Zdenda /
KDY (období a interval) jaro / více dní /
PROČ (důvody a účely) Chlapská jízda / sraz, setkání / výlet, procházka, turistika / zábava /

Když se ani po jedenácté hodině dopolední nikdo z vedlejší cimry neukázal mezi námi, rozhodli jsme se nečekat. Nasadili jsme batohy do kterých jsme přibalili ještě jednu teplejší vrstvu, navlíkli mikiny a vyrazili. Ve dveřích jsme, abych byl přesný, potkali rozespalého Mildu, který sice mluvil o touze jít s námi, ale jeho zevnějšek s tímto rozmyslem nijak nesouhlasil. Byl lehce pomuchlaný (jako ostatně my všichni ráno) a potřeboval sprchu a toaletu. Soudržně jsme nepočkali, zahulákali do domu pozdrav a zabouchli dveře.

Přesnou trasu si nevybavím. Ne snad proto, že bych jí nevnímal, ale nebyl jsem u jejího plánování, ani u průběžné kontroly. Prostě jsem šel za davem a snažil se neztratit a nezakopnout. Procházka to byla ale víc než krásná a osvěžující. Na samém začátku jsme minuly ŘOPík (pro opravdové znalce N2/58/A-160 Z), následně překonávali padlé klády, vyhýbali se bahnu a díky zelené a červené turistické trase objevili malé jezírko (i chatu v jezerní kotlině) a došli až ke kempu Jetřichovice. Kromě otevřeného stánku s občerstvením nás přivítaly ještě dva páry skládacích lehátek. Nebylo proč přemýšlet. Dali jsme si pivko a umístili své zadnice do lehátek. Parťáci si užívali siesty, já začal intenzivnější pociťovat problémy střevní mikroflóry. Dostavila se akutní potřeba navštívit toaletu. Ale nebylo mi jasné, jestli budu jen sedět, anebo i chvíli klečet. Bohužel se naplnily obě varianty, ale v opačném pořadí. Tuhle událost pochopitelně nebudu dlouze rozpatlávat. Prostě jsem si odlehčil, aniž bych jakkoliv znečistil zařízení.

Když jsem se vrátil ke klukům, cítil jsem se daleko lépe. Nicméně pivo, které mi doposud stálo u nohu lehátka jsem již nedopil a zanechal ho ostatním. Připojil jsem se k ostatním v pozorování klidné hladiny bazénu. Tato činnost následně přešla, díky dvěma postarším obyvatelům kempu, ve sledování komedie. Pár se snažil zbudovat piknikový stan před svůj karavan. Ale jejich konstrukční umění bylo srovnatelné s profesionálními komickými dvojicemi. Navíc se více než nabízelo jejich činnost komentovat. Když už to vypadalo, že se opona představení spustí dolů, zvedli jsme se a pokračovali dál. Já jsem si v křoví ještě jednou (i když fázovaně) odložil.

Krajina, kterou jsme procházeli v druhé části našeho tripu se změnila. Mohli jsme obdivovat skalní stěny, které se linuly podél naší červené trasy. Stále bylo na co koukat. Počasí přálo a stále avizovaný déšť nás nezastihl. Posledních pár kilometrů (z celkových osmi) nás cesta vedla vzhůru, což jsme taktéž zvládli a po třech hodinách dorazili zase na zahradu chaty. Neposuzujte prosím výkon. Na koupáku jsme strávili zhruba hodinu a díky slabému signálu a Martinově telefonování jsme měli nucené stání.

Doma bylo napůl živo. Všichni tři členové byli sice vzhůru, ale byli zalezlí uvnitř a nevykazovali téměř žádnou aktivitu. Jiřík se přiznal, že i on provedl vnitřní odhoz (byl jsem rád, že v tom nejsem sám). Navíc si na zornici vytvořil tradiční blinkací ozdobu (prasklou žilku). Klukům jsme vylíčili procházku a pustili se do přípravy pozdního oběda. Jiříka vyprávění tak zmohlo, že si šel nahoru na hodinku lehnout. Posléze ho následoval v kratší variantě i Míra. Milda ugriloval další balík masa a když se sklidilo, rozdali jsme vevnitř karty (začalo totiž konečně pršet). Nejprve na Bang!. Postupně jsme se u stolu sešli všichni a spustili sedmihlavou partii s novým rozšířením.

Víc hlav víc ví, ale také jedno kolo trvá déle. Protože se každý hráč dostal k tahu po patnácti až dvaceti minutách, nebyla hra tak dynamická, jak bychom si přáli. Navíc bonusové karty hru v půlce značně zkomplikovaly (to když jsme si museli vyměnit role). Díky vzdálenostem mezi hráči a neznalosti kdo je kdo byla střelba spíše ojedinělou. Co ale u hry rozhodně nechybělo, byla zábava, dobrá nálada, mraky hlášek a díky Zdendovi i neustálé ťukání. Po slavné výhře (už ani nevím koho) jsme vyšli na terasu (protože nepršelo) a pokračovali v tom, co nám šlo vždy dobře.

Ven (jako za vrátka) nás už nikdo nedostal ani k večeru. Seděli jsme u stolu, zase se cpali (zase masem) a pro velký úspěch Bang! jsme přešli na "krávy". Ve svitu lamp jsme pozorovali měsíc a pomalu zakončovali dnešní jízdu.

Pokračování příště...

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Milda hodnotil(a) 01.07.2024 07:59:04

vynikající

185.186.161.222 hodnotil(a) 01.07.2024 07:45:05

vynikající

CAPTCHA Image

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

slovo od slova

Milda hodnotil(a) 01.07.2024 07:59:09

slovo od slova

CAPTCHA Image

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Milda napsal(a) 01.07.2024 07:59

Ja se pak s Kaiikem vykopal a šel aspoň natočit ty řopíky

vytvořit / odpovědět

Seriál a související články

1. díl: Jiřík není v misce

Už už to vypadalo, že se po dlouhých letech znovu setkáme všichni. Všech osm. A nebýt Lukášových povinností (které se vyvrbily na poslední chvíli), podařilo by se to. Dokonce i Jiřík, který na nás poslední dva roky hleděl jen z misky, byl skálopevně přesvědčen o své účasti. Dokonce mluvil i o kole, které by si s sebou na jízdu vzal. Milda si vzal na starosti zařizování. Nalezl nám a rezervoval roubenku ve vísce Lipnice v Českém Švýcarsku. Abych nejezdil s prázdnou a přidal také ruku k dílu, přislíbil jsem chlapům sladkou snídani (od Lucky).

2. díl: Jak se nám zpřeházely role

Smršť, která se v průběhu večera a noci snášela na naše hlavy si vyžádala svou daň. Náš pokoj (Míra, Martin a Zdenda) se probral k životu, samozřejmě až na Zdendu, kolem deváté ranní. U sousedů se tvrdě spalo. Já osobně jsem nebyl v takovém nevlídném stavu, jako minulý rok, ale do juchání mi nebylo. V žaludku se cosi divně dožadovalo pozornosti a dělalo tam neplechu. Rozespalost jsme zahnaly protřením očí a snídaní a začali plánovat dopolední program. Meteorologické informaci sice mluvily v náš neprospěch (mělo pršet), ale Martin další lenošení a válení důrazně zarazil. Vydáme se na procházku a proti pršení se vybavíme bundami.

3. díl: Když se vypne bájpás

Vzhledem k mé daleko nižší spotřebě alkoholu bylo vstávání pohodlnější a příjemnější. A již ve čtvrt na devět jsem bděl, stejně jako ostatní v cimře. Ani Jiří, Milda a Kájik nehnípali. Po snídani jsme bedlivě pozorovali oblohu a předpověď. Bohužel všechno mluvilo jasně v náš neprospěch. Bude pršet, bude nehezky a bude zima. Zůstali jsme tedy doma a rozdali novou partii kovbojských obrázků.