Ještě před odjezdem jsme podnikli se Zdendou nákup (nájezd). Hlavním artiklem, pro který jsme jeli, byl Kozlík za 12 kaček ve skle. Což se při odběru šedesáti kusů více než vyplatilo. Ke třem basám jsme přibalili ještě dvě půlkilové balení chipsů, tři flašky rumu, dvě lahve vína, rodinné balení hermelínů, nějakou tu klobásku a olivy. Cena srovnatelná s týdenními výdaji tříčlenné rodiny nám vyrazila dech, ale důležité bylo, že se to vyplatilo. Zdenda celý kontraband uschoval u sebe. Milda se zavázal k tomu, že obstará maso na grilování. To hlavní jsme tedy měli pod střechou. Den před odjezdem pro nás Lucka přichystala (s mým malým přispěním) plech tvarohového fešáka, dva tucty muffinů a dvě "nohavice" sekané. V pocitu právě vykonaného dobrého skutku, že jsem udělal pro partu něco navíc jsem nezůstal dlouho. Odpovědí na odeslaný snímek s přichystaným občerstvením byl příměr sekané k malému dítěti. Člověk se prostě nezavděčí.
Ve čtvrtek jsme měli u šéfa opětovně domluveno dřívější opuštění pracovních pozic. Krátce po jedné hodině odpolední zazvonil zvonek, dole jsem našel usměvavého Zdendu a do tak již plného auta (to ty basy), naskládali moje věci. I když krátce před jeho příjezdem sprchlo, aktuálně svítilo slunce a bylo krásně. Já se usadil na sedadlo spolujezdce, Zdenda vyjel směrem k Mělníku (na Mělník). Tam bylo plánované setkání s Mírou. Letos nejel ani po vlastní ose, ani s námi (měl to napůl). Nabrání dalšího člena nebylo zdaleka jediným smyslem zastávky. Potřebovali jsme zakoupit ještě pár drobností. Ano, ty tři tašky plné jídla nebyly dostatečné. Stále něco chybělo :). Před již zmiňovaným středočeským městem nás mraky počastovaly pořádným slejvákem. Skoro nebylo vidět na cestu. Na parkovišti jsme chvilku vedli s Mírou konverzaci přes okno, ale jakmile se vyčasilo, vyhrnuli jsme se z aut a hurá nakupovat. Drobností byl plný nákupní koš. Navíc jsme naprosto postrádali tašky, takže jsme nákup nacpali do krabice od vánočního stromečku.
Milda s Jiříkem byli už na cestě a avizovali příjezd na místo v 15:15. My jsme měli dorazit v půl páté. Martin ohlašoval svůj příjezd minutu před půlnocí. Karel přesný čas nesdělil. Hodlal dodělat pár věcí a vydat se na cestu. První skupina dosáhla perimetru téměř na čas a na mobilech nám začaly přistávat fotky. Evidentně si to kluci užívali a první co otevřeli byly dveře od domku a pivo. Hned poté rozdělali oheň v rámci přípravy několikadenního grilování.
Naše cesta ubíhala rychle, pochopitelně za nepřetržitého toku vtipných hlášek, komentářů a rozebírání současných politicko-sportovně-sociálních situací. Když jsme z asfaltky sjeli na štěrkovku a za předním sklem se objevila chata velmi podobná té z fotografie, věděli jsme, že jsme na místě. Milda s Jiříkem nás hned přivítali a seznámili nás s objektem (hlavně se sníženými stropy do kuchyně). Zavazadla jsme si umístili do volného pokoje, převlékli se do "domácího", potraviny náchylné na teplo jsme umístili do lednice (piva) a odebrali se na společenskou terasu. Nebylo nač čekat, pustili jsme se do Chlapské jízdy 2024.
Zdenda, Jiřík a Milda za to pořádně vzali a první lahev rumu padla velmi krátce po jejím otevření. Já si stále živě pamatoval minulou smršť, ve které jsem se ocitl a ucucával jen svoje pivko. Stejně jako Míra. Nicméně na jednu životní změnu jsme si připít prostě museli všichni. Kromě debatování a grilování probíhalo velmi intenzivně filmování. Kameramanů bylo na place dost. Milda prolétával všude možně s dronem, Zdenda dokumentoval ala "youtuber", Jiřík tu a tam vyplňoval nepokrytá místa a já točil tohle všechno dohromady.
První porce masa, klobás a zeleniny byla vydatná a doslova se po ní zaprášilo. Stejně jako po druhé flašce. Prosebné zprávy na Martina, aby cestou pořídil další sklo předcházely Kájův příjezd. Ten se na zahradě ve své (bratrově) Ladě ukázal deset minut před osmou večerní. Naše šestihlavá skupina musela do širokého okolí kromě pozitivní energie vysílat i dost decibelů. Živých i reprodukovaných. Stěžovat si ale nikdy nepřišel. Ani obyvatelé, ani lesní zvěř.
Obloha tmavla, spáleného dřeva přibývalo a plných sklenic ubývalo. Během večera přišla na řadu témata vážná i více než komediální. Plánovalo se a vzpomínalo se. Martin, který skutečně dorazil ještě ve čtvrtek byl dle jeho (následných) slov dosti překvapen. Na zahradě krásné chalupy (či vevnitř) našel bandu mumlajících bytostí, kteří se chvilku objímaly a chvilku řehtaly smíchy. Dostal nalito, ale svého příjezdového stejku se bohužel nedočkal.
Dle posledních informací jsme šli do postelí (po lehkém stěhování) kolem třetí ráno. Já se převlékl bez pomoci i když řádně znaven. A nikdo z nás neusínal s tušením, že by se po chvilce musel narychlo zvedat znovu. Aby popustil uzdu svému žaludku.