Silný hlas drobné průvodkyně přehlušil úplně všechny zvuky, které doposud zněly. Díky tomu jsme si byli naprosto jisti, do kterého autobusu máme nastoupit. A jistotu podtrhla ještě kontrola, kterou průvodkyně provedla. Odškrtla si naší familii na seznamu a poslal nás si sednout. Volných sedaček bylo spousta a my se uvelebili v zadní části. Jakmile dopravní prostředek vyjel, holky se pustily do zkoumání sklápěcích sedaček. S Luckou jsme začali pochybovat, jestli budou mít delfíni takovou pozornost, jako tohle sklápěcí zařízení. Proběhlo ještě několik zastávek, nabrali jsme další cestující a paní průvodkyně nás velmi intenzivně zásobila informacemi. Ne každý v autobusu směřoval jako my do Marinelandu. Někteří cestující byli budoucí návštěvníci Western Water Park. Řidič zastavil před branami Marinelandu zhruba po hodině a půl. Vstup do areálu byl bezproblémový. V okýnku pokladny jsme jen vyměnili papírový poukaz za vstupenky a byli vpuštěni dovnitř.
Kromě vstupenek jsme dostali i letáček s plánkem parku a rozpis jednotlivých představení. S Luckou jsme všechno bedlivě prozkoumali a sestavili si časový plán. V poledne začínalo představení lachtanů, které následně přecházelo v delfíní show. Od dvou hodin se pak konala drezura papoušků. Měli jsme tedy chvilku, abychom si prošli část parku a před polednem zasedli v hledišti posazeného kolem velké nádrže. Začal program a já, stejně jako ostatní zůstal na cvičitele a jejich zvířecí svěřence koukat s otevřenou pusou. Ať už jsem viděl v zoologické zahradě, cirkusu anebo National Geographic jakékoliv příběhy mezi zvířetem a člověkem, tohle se vymykalo všemu. Lachtani byli se svými lidskými kamarády spojeni velmi silným poutem. A právě proto během představení následoval jeden potlesk druhý. Ovšem dech nám vyrazilo představení delfínů. Víc k tomu nelze napsat. To se prostě musí vidět. Byl to zážitek na hodně dlouho.
Opět jsme se šli projít po parku a díky tomu objevili dětský "vodní svět". Holky se svlékli do kalhotek a šli si užívat radovánky. My s Luckou jsme odpočívali a užívali si dovolenou. Na místě jsme setrvali až do začátku papouščího představení. Bílí, modří, žlutozelení, žlutomodří opeřenci nám ukázali, čeho všeho jsou schopní. Mluvení a přenášení věcí v zobáku nás tolik nepřekvapilo jako jízda na koloběžce nebo počítání buráků.
Zakoupili jsme několik suvenýrů (Julince se nejvíc líbil růžový tučňák), nasvačili se a znovu se s holkami odebrali do vodního světa. I když se odjezd autobusu nebezpečně přibližoval konci druhé vlny delfíního představení, neodolali jsme a na neuvěřitelnou show jsme se podívali znovu. Tentokrát jsem ale sedadla volili tak, abychom byli co nejblíže východu. Všechno nám vyšlo, my viděli celý program a na parkovišti se ocitli právě ve chvíli, kdy přijížděl náš dopravní prostředek. Po pěti minutách mi Julinka usnula v náručí a Terezka vytáhla své nejčastější oznámení "mě se chce čůrat". Maminka jí chlácholila tak dlouho, až se nebohá dcerka propadla také do spánku. My doufali, že jí tento stav vydrží co nejdéle. Procitnutí přišlo až v Alcúdii, kde se zastávky pro výstup cestujících opakoval v opačném pořadí. Terezčina zoufalost doprovázená slzami polevila až při návštěvě Burger kingu nedaleko našeho hotelu.
Cestovní oblečení jsme na pokoji vyměnili za plavky a až do večeře šli užívat bazénu. Během večerního hopsání pro děti naše dcery objevily česky mluvící holčičku Valentýnku, z které navíc vypadlo, že sice není z Prahy, ale z ní to není daleko. Dcery se tedy věnovali holčičí zábavě a my si mohli vychutnat Bingo, které bylo ten večer na programu. Bohužel atraktivní cena, totiž láhev sektu, se nám vyhnula, ale my jí ke spokojenosti nepotřebovali.
A nastal nám poslední den dovolené. Dopoledne jsme trávili u bazénu (s hrami) a holky si na chvilku odskočili do miniklubu. Velké překvapení ale přišlo, když holky poprvé udělaly ve vodě pár temp bez naší pomoci. Terezka byla opatrnější a hledala si pro každé plavání pevnou oporu nohou, Julinku plavání naprosto nadchlo a počet temp, navíc s hlavou pod vodou, zvyšovala. Po obědě jsme se odebrali rozloučit s mořem. Nás rodiče čekal ještě velký nesplněný úkol. Stále jsme nepostavili s holkami hrad. Pustili jsme se do toho a výsledek stál za to. Kromě věží, ochozů a královského paláce dominující celé stavbě jsme si vyhráli i s vodním příkopem a mostem (oproti původnímu plánu nebyl bohužel padací).
I když na stožáru vlála zelená, vlny byli oproti prvnímu koupání živější, takže jsme mohli do vln skákat a dovádět v nich. Samozřejmě se tato kratochvíle neobešla bez cáknutí. A když se tak stalo, osobitým způsobem nás o tom Terezka informovala:
"Maminko, očíčka"
"no, máš dvě, krásný"
"a osolený"
nic horšího se ale nestalo. S mořem jsme se jaksepatří rozloučili a musím říct, že se mi od něj vůbec nechtělo. Vzpomínal jsem, jak jsme se před pár dny seznámili, jak nás okouzlilo a jak mi bude chybět. Moře i společná dovolená.
Cestou do hotelu jsme utratili ještě nějaké peníze za suvenýry. Bylo by více než neslušné se vrátit a nic nepřivést. Po večeři, která nabízela mimo jiné naprosto luxusní grilovaná žebra jsem si nandal poprvé zmrzlinu. Přicházející večer a sladký dezert jsme si s Luckou vychutnávali na terase restaurace a měli tak dokonalý přehled o řádění našich dcer. Ty se znovu setkali s Valentýnkou, který jim navíc prozradila, že sice není z Prahy, ale nebydlí od ní daleko. Navíc Valentýnka svou náklonnost k holkám projevila tím, že svou maminku dotáhla k nám a vyžádala si naše telefonní číslo (aby se mohli ještě vidět). Při poslední večerní zábavě se na pódiu ukázala dvojice hudebníků. Zpěvák a kytarista, kteří se představili jako "AmericanHead". Jejich repertoár nenechal moje nohy v klidu a já si musel u každého kousku podupávat. Na poslední Springteenovu pecku "Born in the USA" mě Julinka zvedla z křesla a šli jsme, stejně jako Lucka s Terezkou, trsat.
A pak už jen balit, nikde nic nezapomenout, se všemi se rozloučit a se slzami v očích (hlavně já) nasednout do autobusu a odcestovat na letiště a následně domů. I když zpáteční cesta se krapet protáhla kvůli zpožděnému letu, nejednalo se o nic hrozitánského. Zavazadla se nám neztratila a cestu domů jsme zapomenout nestačili. Tak naše první rodinná cizokrajná dovolená skončila a díky mým milovaným holkám (všem třem) dopadla nad očekávání.
