A-hooooy 2

2. díl: Jak jsem pádloval pod loď

Nedostatek spánku zanechal své otisky na nás všech. Místo dobrého rána zněl jako první pozdrav výrok ve smyslu "co je to za dementy?". Byli jsme mrzutí, nevyspalí a otrávení. I kvůli tomu, jak vypadala obloha a faktu, že jsme si na sebe museli obléknout kvůli tepelnému komfortu mikiny. Jemné mžení, které se snášelo z nebe, rozdělilo nadšence vodáctví na dva tábory. Na skalní, kteří jezdí v každém počasí a druhé, kteří mají rozum a chtějí být po víkendu stále zdrávi. Já jsem se zařadil do první skupiny. Nejsem sice tesaný vodák, ale dost často mi chybí úsudek.

sobota 17.07.2021 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda
KDE (polohy a umístění) Čechy / jih /
KDO (osoby a obsazení) kamarád(i) /
KDY (období a interval) letní dovolená / více dní /
PROČ (důvody a účely) sraz, setkání /

Zabalil jsem si pár teplých svršků do sudu a přihlásil se k posádce Hanka, Martin a Radek. Zřejmě tím, že jsem předchozí den nepádloval s nimi, pádloval jsem proti nim. Od okamžiku, kdy jsme odrazili od břehu jsem dostával jemnou čočku. Nebudu jmenovat, ale od pravého zadáka jsem dostal jasný rozkaz a levý háček mojí činnost nechápavě pozoroval a později kritizoval. Od té chvíle jsem pádloval pod loď jen ve chvíli, kdy se nikdo nedíval. A člověk nikdy neví, jestli se někdo nekouká. Druhá loď, jejíž věkový průměr mou absencí výrazně klesnul byla oproti nám pětičlenná, ale s morálkou daleko za námi. Ani rázná kapitánka Hanka s pádlem v ruce nedokázala rebelující "dos sombreros" zkrotit a přinutit k plynulému pádlování.

Lehce podlívaní (zevnitř) s velkou dávkou humoru jsme se plavili Vltavou, tu a tam sjeli nějaký jez bez vážných problémů a když byla nálada a chuť, zakotvili jsme a spočinuli nohou na souši. Opravdovou eskamotáž předvedli řidiči na zadních sedadlech, kteří těsně před jedním z jezů cítili potřebu si ulevit. I když oba břehy neobsahovaly ani kousek roviny a z vody stoupal svah ve velkém úhlu několik metrů, volání přírody bylo silnější. Komedie, která následovala sice neskončila koupáním, ale adrenalinový zážitek to rozhodně byl.

I když jsem se hodně těšil na koupání prováděné během plavby, nakonec jsem k němu nenašel odvahu. Několikrát jsem ponořil nohu pod hladinu a vždy se ukázalo, že je to naprosto dostačující. Teplo nebylo i když se nakonec celkem vyčasilo a vysvitlo sluníčko. Když jsme se ocitli před klikatými vodními cestičkami vedoucími do Českého Krumlova, přišla Lucka s nápadem, že bychom mohli holky svézt alespoň přes jez. Evidentně se jich předchozího dne nenabažily. Přirazili jsme nad Jelení lávkou, nabrali jsme sestřičky na palubu a pak se s huronským řevem (hlavně slečen) pustili po vodě dolů. Cesta byla víceméně u cíle. U Trojice jsme naposledy zakotvili a vytáhli naše bárky z vody.

Abychom se všichni dopravili zase ke stanům, museli jsme jet po etapách. Lucka odvezla Martina, holky a Aničku do kempu, tam je vyložila (Aničce nechala dcerky na krku) a s Martinem se pro nás zase vrátili. My jsme zatím neotáleli a přichystali rafty na převoz. Vypustili jsme jim duši a složili je do úhledných balíčků. Všechno klaplo podle plánu a my se šťastně shledali v našem tábořišti. Štěstí bylo o to větší, že po obydlích řvounů zela prázdnota. Vypadalo to na klidnou noc bez dementů. Má euforie byla tak velká, že jsem se přeci jen dokopal k pobytu ve vlnách a šel se opláchnout. Nevím, zda kvůli mému odhalení, ale David se od party oddělil a vypravil se domů. S jeho odchodem se nad nás přihnal nehezký mrak a velmi intenzivně nás zkropil. Naštěstí oheň, který nedávno poskytoval tepelnou podporu večeři, se svým odvěkým rivalem boj neprohrál a vydržel. My jsme se před deštěm schovali do stanu a házeli si míčkem.

Nakonec se večerní zábava vydařila. Déšť ustal a my jsme se sešli u stolu a sezení pojali jako diskuzní fórum. Navíc se k zadkům trůnících v židlích přidal ještě jeden, protože Martina s Aničkou přijela pozdravit Martinova kolegyně. Životní příběhy a vyprávění posléze vystřídali vtipy. I když se popíjelo, nic dramatického jako ve čtvrtek se nekonalo. U nás. Ne tak u sousedů, kteří si na louce vystavěly zahradní stan obřích rozměrů a pomalu se výkonnostně dostávali k předešlým obyvatelům. Tomu jsme se rozhodli s Martinem zamezit. Tedy, abych to uvedl na pravou míru. Já jsem brblal a brblal jsem tak vehementně, že to Martin slyšel. A protože je Martin muž činu, rázně napochodoval do jámy lvové a poukázal na to, že je půlnoc a bude ticho. Zesilovače zhasly, repráky oněměly a bylo ticho. My jsme ulehli a během chvilku zabrali. A spali jsme až do rána.

Pršelo a pršelo. Sice nebylo neděl sedm, nám stačila jedna. Začali jsme balit a to tak, že rychle. Voda se totiž objevovala i na místech, kde bychom jí nečekali. Totiž ve stanu. Naštěstí nám Anička s Martinem slíbili, že si můžeme nechat usušit stan u nich a nepodstupovat osychání na travnatém plácku uprostřed sídliště. Jak mi přišlo něco našeho pod ruku, narval jsem to do kufru auta. A pak mezi holky, pod holky, prostě všude. Dlouho jsem přemýšlel, jak je možné že vozidlo kapacitně nestačí. Že by moje skladovací schopnosti? Vždyť tam není a nebude stan? Tak že by se nám auto srazilo? Nepřišel jsem na to. Ale s vypětím všech sil jsem zarovnal všechny věci dovnitř a nic nikde nezapomněl.

Martin, který odvážel během našeho balení mladé na nádraží, poslal nemilou informaci. Cestou na Krumlov byla dopravní nehoda a kromě toho, že to jede velmi pomalu, jede to ještě velkou oklikou. Přemýšleli jsme nad tím, jestli odjezd neodložit, ale vidina dlouhé cesty a kupa čtrnáctidenního prádla mluvila jednoznačně. Rozloučili jsme se, přislíbili si další setkání a vyjeli. Naštěstí jsme zastihli na štěrkové cestě skrz kemp Martina a rozloučili se i s ním. Objížďku, při které jsem klasicky bloudil, jsme nějak zvládli a cestou domů stihli návštěvu Kauflandu (pro večeři) a benzinové pumpy (pro naftu a kafe). Právě na benzince jsem po dlouhé době vykonal dobrý skutek. Mladá slečna se zoufalým výrazem mě požádala, jestli bych si mohl k uchu dát její mobilní telefon, na jehož druhém konci je její otec. Obsluhu zapůjčeného auta totiž zjevně neovládala a pojala podezření, že jedno z pneumatik vozidla je podhuštěné. Chápu, že barometr je přístroj složitý. Kolo jsem nafoukl na potřebný tlak (proto ten mobil) a sklidil za to velké díky. Dokonce další kafe mi bylo nabídnuto.

Domů jsme přijeli před třetí hodinou. S plnou hlavou zážitků, plnou kartou fotek a plným kufrem špinavého oblečení. Voda i celá dovolená se nám ale moc povedla a jsme rádi, že jsme ji prožili právě takhle.

...a to je asi tak všechno.

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

nehodnoceno
CAPTCHA Image

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

slovo od slova

Lucík hodnotil(a) 16.12.2021 07:56:42

slovo od slova

CAPTCHA Image

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Lucík napsal(a) 16.12.2021 07:58

Ještě musím zmínit, že jsi asi po 3 měsících od vody hledal sustakovou bundu, která ležela na dně sudu u Martina v garáži. Až v tuto chvíli bylo vše na svém místě. Moc děkuji za články a za připomenutí super dlouhé dovolené.

vytvořit / odpovědět

Seriál a související články

1. díl: Vo co ti de?

Naše vodácké dobrodružství započalo ještě v Kunžackém kempu. První řádky tohoto příběhu jsme začali psát s balením věcí a složením stanu. Ukončením jednoho (rodinného) dobrodružství jsme totiž plynule přešli do druhého, v kruhu přátel a kamarádů. Setkat s ostatními členy vodácké party jsme se měli přímo v kempu U Fíka. Od něho nás dělilo zhruba sto kilometrů. Hodinu před polednem jsme vyjeli, poslední projížďkou se rozloučili s Jindřichovým Hradcem a ponořili se ještě hlouběji (tedy směrem k jihu). Po hodině jízdy se nám do cesty postavily České Budějovice a protože byl čas oběda, zastavili jsme se v restauraci hypermarketu. Prostě tam, "kde je svět ještě v pořádku". Krom potravy určené pro přímou konzumaci jsme nakoupili ještě zásoby na dny další. Přeci jen, nehodí se přijet s prázdnou.

2. díl: Jak jsem pádloval pod loď

Nedostatek spánku zanechal své otisky na nás všech. Místo dobrého rána zněl jako první pozdrav výrok ve smyslu "co je to za dementy?". Byli jsme mrzutí, nevyspalí a otrávení. I kvůli tomu, jak vypadala obloha a faktu, že jsme si na sebe museli obléknout kvůli tepelnému komfortu mikiny. Jemné mžení, které se snášelo z nebe, rozdělilo nadšence vodáctví na dva tábory. Na skalní, kteří jezdí v každém počasí a druhé, kteří mají rozum a chtějí být po víkendu stále zdrávi. Já jsem se zařadil do první skupiny. Nejsem sice tesaný vodák, ale dost často mi chybí úsudek.

Když na jihu hodně fouká - Den desátý a ty následující (9. díl)

Náhoda je, když potkáte na jihoasijské pláži spolužáka ze základky anebo souseda. Náhodou se můžete trefit do tažených čísel loterie, ale zvrhnutý hrníček s čajem na Terezčino čisté a právě oblečené tričko nemělo nic se zásahem vyšší moci společného. To se prostě stává, když dítě neposlouchá Vaše upozornění a rukama šermuje do všech světových stran. Není krásnějšího rána, které začíná zuřivostí a ujištěním, že děti budou zase zlobit. Ani tentokrát se výlet do hracího areálu nebude konat. Popadl jsem ručník, na kartáček vymáčkl tlustou vrstvu zubní pasty a zamračený odkráčel do koupelny.