Když na jihu hodně fouká

7. díl: Šup tam Kinedryl

Páteční ráno bylo zamračené, upršené a smutné. Pája nám přišla oznámit, že noc jejich příbytek proměnila v soukromý bazén, noc byla náročná a Toník má teplotu. Jejich jasnou prioritou se stalo sbalení a rychlý návrat domů. Náš stan naštěstí přečkal to hrozitánské běsnění bez větších následků a Terezka spala ještě v osm hodin, kdy se Julinka nechala slyšet, že má hlad. Rozloučili jsme se tedy s několikadenními společníky a Julinku pomohli zahnat hlad. Terezka vesele spala dál ještě hodinu, aniž by se pohnula.

pátek 09.07.2021 publikovaný z rodinné kroniky Jenda
KDE (polohy a umístění) Čechy / jih /
KDY (období a interval) letní dovolená /

Hodně pozitivně uvítaly holky informaci, že nadešel konečně den, kdy jejich keramické výtvory prošly tepelnou úpravou a ve Slavonicích se jejich hliněné výrobky proměnily v peci v keramické. Nasedli jsme tedy do auta a projeli se na jihovýchod. V obchůdku na náměstí to Lucka vyřídila velmi rychle a po chvilce se objevila s dvěma balíčky. Aby myška s hrníčkem vydržely až domů (myšleno do Prahy) nesvěřila křehkosti nenechavým rukám, ale uschovala je poté, co si je slečny prohlédly. Zadal jsem do navigace Jindřichův Hradec a Terezka po chvilce zahlásila, že jí bolí bříško.

Informaci jsem nepřikládal velkou váhu, protože se tento stav stal vlastně standardem a pokračoval dál. Když hlas Terezky nabral na zoufalosti a ona prohlásila, že se jí chce blinkat, zajel jsem k pangejtu a dupl na brzdu. Strašně rád bych napsal, že jsem právě včas odpoutal bezpečnostní pásy a doprovodil dcerku do bezpečné vzdálenosti. Bohužel, nestihli jsme to. V trávě i na oblečení se objevila snídaně, čaj a možná i zbytek večeře. I když zase Terezka nabrala na barvě, nechtěli jsme dcerku trápit a já otočil zpět do kempu (převlečení nebyl problém, to jsme vozili standardně). Lucka si do paměti vryla slovo Kinedryl.

Julinka po tomto náročném dopoledním programu usnula, Terezka si kreslila, já jsem se flákal a Lucka prala blitíčko. To nám vydrželo až do oběda, na který jsme se stavili v místní restauraci. Taky co pořád vymýšlet. Počasí se umoudřilo, Terezce bylo fajn a stanu jsme si užili dost. Sbalil jsme se a znovu vyjeli k Jindřichovu Hradci. Tentokrát nás rozhozené bříško nezastavilo, ale úmysl projít si zámek nám překazila vláda, která aktualizovala své zákazy a příkazy. Pokladní požadovala lejstro s ještě mokrým obtiskem razítka prokazující naší bezinfekčnost. Neměli jsme a tudíž jsme si mohli prohlédnout jen výstavu loutek, která nebyla nakonec tak špatná. Líbila se nám i holkám. Těm hlavně scény, které obsahovaly čudlík aktivující loutky.

Muzeum, nacházející se nedaleko zámku, jsme navštívili také. Hlavně proto, abychom dcerkám ukázali Krýzovi jesličky. Měli jsme obrovské štěstí a nemuseli jsme dlouho čekat. Vlastně jsme prohlídku muzea začínali právě zde. Místnosti s Emou Destinovou a řemesly jsme procházeli až do zavíračky. Já jsem chtěl navštívit ještě expozici věnovanou letecké bitvě a ačkoli by mě tam personál vpustil, měl jsem smůlu. Dveře byly zavřené.

Obstarali jsme si večeři (druhý výjezd na kulaťáku) a zbytek večera trávili ve stanu.

Pokračování příště...

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Lucík hodnotil(a) 28.11.2021 23:01:24

vynikající

CAPTCHA Image

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

slovo od slova

Lucík hodnotil(a) 28.11.2021 23:01:32

slovo od slova

CAPTCHA Image

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

K tomuto článku dosud nikdo nevložil komentář.

Seriál a související články

1. díl: Na šikmé ploše s krásným výhledem

Julinka s velkým nadšením přivítala příchod léta, na které se už od zimního období (vlastně hned po Vánočních svátcích) a my mohli nastoupit na velkou rodinnou (stanovou) dovolenou. I když jsme chtěli znovu navštívit hranici mezi Jihočeským krajem a Vysočinou, nejeli jsme tentokrát do stejného kempu, jako minulý rok. Lucka, která dva týdny volna plánovala, našla poklidnou a před civilizací dostatečně ukrytou stanovací plochu nedaleko Jindřichova Hradce. Autokemp ležel v Kunžaku a nesl název Komorník.

2. díl: Slimáci, kam se podíváš

Jestli jsme si s Luckou něco opravdu silně přáli, tak to bylo hezké počasí, spousta príma zážitků v rodinném kruhu a pak také dostatek spánku. Hned první noc přišla Terezka za maminkou ve čtvrt na pět ráno, že už je dostatečně vyspinkána a nepotřebuje dalšího odpočinku. Já jsem přemlouvací taktiku manželky slyšel jen z pozadí, protože jsem nevnímal. Ale nakonec se Lucce podařilo přemluvit dcerku k znovu-ulehnutí a stan ožil až po sedmé hodině ranní. Nedalo se nevšimnout, že modrý plátěný povrch přilákal slizké luční obyvatele. Mraky slimáků.

3. díl: Dva dny kultury v rodinném kruhu

První dlouhodobější vrtění ve spacáku nastalo až deset minut před sedmou hodinou ranní. I když byla neděle, my jsme byli spokojení a navíc krásně odpočatí. Obloha se halila do modré, sluníčko vylézalo nad horizont a všechno nasvědčovalo tomu, že dnešní den bude vysloveně letní. Nasnídali jsme se, nacpali batoh a vyrazili do Telče. Nevím, jestli k stavům které prožívaly na zadních sedadlech naše slečny, přispělo složení snídaně anebo brzký odjezd, nicméně obě si stěžovaly na bolest břicha.

4. díl: Když babky útočí

Sdílet původní plány by bylo zcela zbytečné, protože z nezůstal kámen na kameni. Jestli lze některému dni dovolené přiřadit přídomek "agilní", bylo to právě toto úterý. Provizorní nocleh se ukázal býti dostatečným a i když jsem se probudil vtisknutý do vyfouklé matrace (už vím, jak se cítí věci v dárkovém balení), byl jsem odpočatý a pln energie. Stejně na tom byla i Lucka. Chystali jsme se na nový den, samozřejmě snídaní, a místo másla našli v zásobách tekutou, nepoživatelnou hmotu. Nedala se použít a místo plánovaného výletu jsme koumali, jak vyřešit nutnost dalšího chlazení potravin. Na seznamu k řešení tak přibyla další položka.

5. díl: Středa, Dačic je třeba

Ráno nám přineslo šedivou oblohu, ale ani ta nás neodradila v cestě do Dačic. Kromě cukru nám tohle město přineslo ještě jednu sladkou událost. Setkání s Janou a Mildou. Samozřejmě nebylo náhodné, protože by byla velká trefa, kdyby se dvě party Pražáků setkali v jihočeské zámecké zahradě ve stejný den a stejný čas. Ještě než jsme se pustili po historickém putování společně, absolvovali jsme fázovanou rodinnou návštěvu muzea (a naplnili nádrž auta). Mezi návštěvou prvního a druhého patra jsme se totiž naobědvali.

6. díl: V oku hurikánu

Budíček proběhl v půl osmé (jak krásné) a hned mezi prvními slovy našich cácorek byl úkol, který musíme bezpodmínečně splnit. Před týdny jsme přece slíbili, že seženeme nové nálepky na knihovničku do pokojíčku (to jsou asociace). Samozřejmě podmínku jsem si důkladně poznamenal a po návratu z dovolené jsme provedli nápravu. A protože nám Julinka prozradila, že má hlad, začali jsme s maminkou rychle fungovat. Rozdělat oheň pod vařičem, naplnit vodou ešus, vydolovat z potravinové tašky pytlík s pečivem a z lednice máslo(v celku) a marmeládu se salámem.

7. díl: Šup tam Kinedryl

Páteční ráno bylo zamračené, upršené a smutné. Pája nám přišla oznámit, že noc jejich příbytek proměnila v soukromý bazén, noc byla náročná a Toník má teplotu. Jejich jasnou prioritou se stalo sbalení a rychlý návrat domů. Náš stan naštěstí přečkal to hrozitánské běsnění bez větších následků a Terezka spala ještě v osm hodin, kdy se Julinka nechala slyšet, že má hlad. Rozloučili jsme se tedy s několikadenními společníky a Julinku pomohli zahnat hlad. Terezka vesele spala dál ještě hodinu, aniž by se pohnula.

8. díl: Když nám holky zlobily

Je sice pravda, že když děti zlobí, jsou zdravé, ale někdy je toho prostě dost. Zvlášť, když to začne hned při probuzení a v několikaminutových intervalech přichází činy hodné rodičovského napomenutí. Holky začaly přesně v takovémto módu a vydrželo jim to zhruba hodinu. Právě z toho důvodu jsme upustili od původního plánu, vzít dcery do dětského parku plného atrakcí, naložili jsme je do auta a místo na Hlubokou jeli za vlastní zábavou. Lucka objevila zříceninu hradu Český Rudolec, který je zmíněné Hluboké nad Vltavou hodně podobný. Na naléhání a posmutnělé vzdychání zlobilek jsme již nebrali ohled. Trest je trest.

9. díl: Den desátý a ty následující

Náhoda je, když potkáte na jihoasijské pláži spolužáka ze základky anebo souseda. Náhodou se můžete trefit do tažených čísel loterie, ale zvrhnutý hrníček s čajem na Terezčino čisté a právě oblečené tričko nemělo nic se zásahem vyšší moci společného. To se prostě stává, když dítě neposlouchá Vaše upozornění a rukama šermuje do všech světových stran. Není krásnějšího rána, které začíná zuřivostí a ujištěním, že děti budou zase zlobit. Ani tentokrát se výlet do hracího areálu nebude konat. Popadl jsem ručník, na kartáček vymáčkl tlustou vrstvu zubní pasty a zamračený odkráčel do koupelny.