Když na jihu hodně fouká

5. díl: Středa, Dačic je třeba

Ráno nám přineslo šedivou oblohu, ale ani ta nás neodradila v cestě do Dačic. Kromě cukru nám tohle město přineslo ještě jednu sladkou událost. Setkání s Janou a Mildou. Samozřejmě nebylo náhodné, protože by byla velká trefa, kdyby se dvě party Pražáků setkali v jihočeské zámecké zahradě ve stejný den a stejný čas. Ještě než jsme se pustili po historickém putování společně, absolvovali jsme fázovanou rodinnou návštěvu muzea (a naplnili nádrž auta). Mezi návštěvou prvního a druhého patra jsme se totiž naobědvali.

středa 07.07.2021 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda
KDE (polohy a umístění) Čechy / jih /
KDO (osoby a obsazení) kamarád(i) / Milda /
KDY (období a interval) letní dovolená /
PROČ (důvody a účely) výstava, exkurze / zámek, hrad, zřícenina /

Historie kostky holky moc nepřitahovala a scenérie, kde se paní Radová drží za poraněný prst Julinka dokonce oplakala. Jakmile ale přišli kulisy prvorepublikových obchodů a hlavně desková společenská hra (dostihy a sázky na téma vyrábíme cukr), nemohli jsme je odtamtud dostat. Naštěstí jsme měli silné argumenty, jak je dostat zase ven. Janu a Mildu. Holky nadšeně zapištěly a hnaly se ven. Malé zdržení bylo jen u pokladny, kde si mezi suvenýry vybraly něco na památku. Co to přesně bylo nevím, ale určitě se jednalo o nějakou důležitost (naprostou kravinu).

Naši jednodenní parťáci se dostavili přesně v 12:22 do zámeckého parku. Hned poté jsme zamířili na nádvoří a vyčkali příchodu průvodce. Mladík nás uvítal a provedl zámeckými apartmány. Dějepisné informace v jeho podání byly více než zajímavé. Zatímco my s Luckou jsme se snažili uchránit desítky let staré rekvizity před nenechavými rukami našich dcer, Jana s Mildou pokládali průvodci zapeklité otázky. Ten se však nenechal nachytat na švestkách a vše ku spokojenosti tazatelů zodpověděl. Jestli datově správně, nemůžu posoudit.

Slunce a rozlehlý park výslovně zvaly k procházce. Holky poskakovaly (nejdřív jen naše), Milda s Janou vyprávěli o své dovolené a my poslouchali. Protože Jana zcela propadla fantasy knize neznámého (už si to nepamatuji) titulu, Představovala nám jehličnany i listnaté stromy občanskými jmény. Naštěstí se v parku nenacházelo mnoho návštěvníků, takže nebyl, kdo by Janino mávání a vyřčené věty k dřevinám nahlásil místnímu sanatoriu. Všechny čtyři dívky si zábavu nalezly ve sběru lesních plodů. Jakmile ženské oko spatřilo lesní jahodu skrývající se v trávě, změnila se procházka ve samosběr. My s Mildou, jakožto lovci od přírody, jsme se důkladného pročesávání neúčastnili.

Kavárna (která nás před vycházkou po parku vybavila zmrzlinou), nacházející se v zadním křídle zámku se stala znovu objektem našeho zájmu. Uvelebili jsme se u kávičky a ti sladkomilní si dali maliny se šlehačkou. Krásu siesty vychutnávaly dcerky jen po čas konzumace, poté pobíhali po louce. Jana jim k jejich vílím tanečkům vytvořila krásné věnečky na hlavu. Spokojenost a nadšení bylo velké. Ovšem dej naším holkám prst a seberou celou ruku. Když Jana dokončila náramek, náhrdelník a byla Terezkou požádána o celé šaty, odmítla. Výsledkem toho byla nespokojená, lehce uplakaná a k prasknutí nafouklá holčička.

O páté večerní jsme naše setkání rozpustili. Janu s Mildou totiž čekala cesta na sever, domů a nejednalo se zrovna o několikaminutovou cestu. My jsme vyrazili také. Ne na sever a ne tak daleko. Stavili jsme se pro nákup potravin a mířili do kempu. Kromě pokračování grilování ve včerejší společnosti jsme chtěli naplnit ledničku. Cestou si na nás Terezka přichystala dvě překvapení. Tajně snědla housku (jak to udělala nevíme) a navíc ještě usnula. Stejně jako Julinka. Abychom je nebudili okamžitě, když to nebylo nutné, rozprostřeli jsme před stanem deku a oba spáče tam položili. Sami jsme se přitom věnovali přípravě večeře.

Já jsem se vydal k zajištění dřeva. Přeci jen, nechtěl jsem se nechat zahanbit a nechat se obskakovat. Během mé výpravy, kdy jsem procestoval půl kempu, velmi kvalitně se nechal poškrábat trním a nashromáždil slabou polovinu náruče mě Lucka zavolala zpátky s tím, že naši hosté - teta Pája, Láďa a Terezka s Toníkem již dorazili. Bylo půl sedmé. Moje dřevo nebylo tak úplně potřebné. Láďa vyndal špalky, sekeru, uhlí a gril. Vlastní krví zaplacené klestí jsem tedy umístil ke stanu s tím, že se třebas bude hodit. Nemýlil jsem se. Během chvilky si ho děcka zapůjčily a fantazií ho proměnily v šavle a meče. To se samozřejmě nepotkalo s pochopením nás dospělých, takže si všechny čtyři zalezly pod plachtu, aby nebyly vidět a mohly pokračovat v blbnutí. Ze stanu jsme je dostali až ve chvilce, kdy byla hotová večeře.

Dobrý pocit z toho, že nejíme na dluh (do placu jsme dali zakoupené klobásy) mi byl pokažen tím, že jsem dostal pivko. Na to jsem při nákupu zapomněl a návštěvě ho nemohl nabídnout (já jsem teda hostitel). Aby mohly děti pokračovat ve svých nám nepochopitelných hrách (hráli jsme si na zmrzku) a nekroužily kolem žhavého grilu, vybavila je Lucka svítícími kroužky. Dětská zábava se opět přesunula do stanu a my měli klid na konverzaci a konzumaci.

K ukončení setkání nás naštěstí nepřinutil otravný hmyz, ale pozdní hodina. Krátce před devátou jsme zamávali odjíždějící návštěvě a uložili děti do spacáků. Ovšem přinutit ratolesti spát, když dva metry za stanem řvala čerstvě ubytovaná (vyrostlo celé stanové městečko) parta harantů, je těžké. Takže jsem si dodal odvahu a se zamračenou tváří a hlubokým hlasem vyzval omladinu ke ztišení. Uspěl jsem a partička snížila něco málo ze svého decibelového výkonu.

V noci nás navštívil opravdu hustý a větrem posilněný déšť. I když se klepání kapek neslo v dosti vysoké intenzitě, nejednalo se o to nejhorší, co jsme měli zažít. To mělo přijít až posléze. Kromě přírodního řádění jsme ještě zpozorovali, že holky spí na měkké matraci. Vlastně jen Terezka, protože Julinka zapadla za lůžko a chrupkala napláclá na stěně ložnice.

Pokračování příště...

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Lucík hodnotil(a) 17.11.2021 22:31:14

vynikající

Milda hodnotil(a) 10.11.2021 08:40:31

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

slovo od slova

Lucík hodnotil(a) 17.11.2021 22:31:29

slovo od slova

Milda hodnotil(a) 10.11.2021 08:40:37

slovo od slova

článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Lucík napsal(a) 17.11.2021 22:31

Svítící kroužky byly od Páji

vytvořit / odpovědět

Jenda napsal(a) 18.11.2021 15:32

Velká omluva tetě Páje

vytvořit / odpovědět

Seriál a související články

1. díl: Na šikmé ploše s krásným výhledem

Julinka s velkým nadšením přivítala příchod léta, na které se už od zimního období (vlastně hned po Vánočních svátcích) a my mohli nastoupit na velkou rodinnou (stanovou) dovolenou. I když jsme chtěli znovu navštívit hranici mezi Jihočeským krajem a Vysočinou, nejeli jsme tentokrát do stejného kempu, jako minulý rok. Lucka, která dva týdny volna plánovala, našla poklidnou a před civilizací dostatečně ukrytou stanovací plochu nedaleko Jindřichova Hradce. Autokemp ležel v Kunžaku a nesl název Komorník.

2. díl: Slimáci, kam se podíváš

Jestli jsme si s Luckou něco opravdu silně přáli, tak to bylo hezké počasí, spousta príma zážitků v rodinném kruhu a pak také dostatek spánku. Hned první noc přišla Terezka za maminkou ve čtvrt na pět ráno, že už je dostatečně vyspinkána a nepotřebuje dalšího odpočinku. Já jsem přemlouvací taktiku manželky slyšel jen z pozadí, protože jsem nevnímal. Ale nakonec se Lucce podařilo přemluvit dcerku k znovu-ulehnutí a stan ožil až po sedmé hodině ranní. Nedalo se nevšimnout, že modrý plátěný povrch přilákal slizké luční obyvatele. Mraky slimáků.

3. díl: Dva dny kultury v rodinném kruhu

První dlouhodobější vrtění ve spacáku nastalo až deset minut před sedmou hodinou ranní. I když byla neděle, my jsme byli spokojení a navíc krásně odpočatí. Obloha se halila do modré, sluníčko vylézalo nad horizont a všechno nasvědčovalo tomu, že dnešní den bude vysloveně letní. Nasnídali jsme se, nacpali batoh a vyrazili do Telče. Nevím, jestli k stavům které prožívaly na zadních sedadlech naše slečny, přispělo složení snídaně anebo brzký odjezd, nicméně obě si stěžovaly na bolest břicha.

4. díl: Když babky útočí

Sdílet původní plány by bylo zcela zbytečné, protože z nezůstal kámen na kameni. Jestli lze některému dni dovolené přiřadit přídomek "agilní", bylo to právě toto úterý. Provizorní nocleh se ukázal býti dostatečným a i když jsem se probudil vtisknutý do vyfouklé matrace (už vím, jak se cítí věci v dárkovém balení), byl jsem odpočatý a pln energie. Stejně na tom byla i Lucka. Chystali jsme se na nový den, samozřejmě snídaní, a místo másla našli v zásobách tekutou, nepoživatelnou hmotu. Nedala se použít a místo plánovaného výletu jsme koumali, jak vyřešit nutnost dalšího chlazení potravin. Na seznamu k řešení tak přibyla další položka.

5. díl: Středa, Dačic je třeba

Ráno nám přineslo šedivou oblohu, ale ani ta nás neodradila v cestě do Dačic. Kromě cukru nám tohle město přineslo ještě jednu sladkou událost. Setkání s Janou a Mildou. Samozřejmě nebylo náhodné, protože by byla velká trefa, kdyby se dvě party Pražáků setkali v jihočeské zámecké zahradě ve stejný den a stejný čas. Ještě než jsme se pustili po historickém putování společně, absolvovali jsme fázovanou rodinnou návštěvu muzea (a naplnili nádrž auta). Mezi návštěvou prvního a druhého patra jsme se totiž naobědvali.

6. díl: V oku hurikánu

Budíček proběhl v půl osmé (jak krásné) a hned mezi prvními slovy našich cácorek byl úkol, který musíme bezpodmínečně splnit. Před týdny jsme přece slíbili, že seženeme nové nálepky na knihovničku do pokojíčku (to jsou asociace). Samozřejmě podmínku jsem si důkladně poznamenal a po návratu z dovolené jsme provedli nápravu. A protože nám Julinka prozradila, že má hlad, začali jsme s maminkou rychle fungovat. Rozdělat oheň pod vařičem, naplnit vodou ešus, vydolovat z potravinové tašky pytlík s pečivem a z lednice máslo(v celku) a marmeládu se salámem.

7. díl: Šup tam Kinedryl

Páteční ráno bylo zamračené, upršené a smutné. Pája nám přišla oznámit, že noc jejich příbytek proměnila v soukromý bazén, noc byla náročná a Toník má teplotu. Jejich jasnou prioritou se stalo sbalení a rychlý návrat domů. Náš stan naštěstí přečkal to hrozitánské běsnění bez větších následků a Terezka spala ještě v osm hodin, kdy se Julinka nechala slyšet, že má hlad. Rozloučili jsme se tedy s několikadenními společníky a Julinku pomohli zahnat hlad. Terezka vesele spala dál ještě hodinu, aniž by se pohnula.

8. díl: Když nám holky zlobily

Je sice pravda, že když děti zlobí, jsou zdravé, ale někdy je toho prostě dost. Zvlášť, když to začne hned při probuzení a v několikaminutových intervalech přichází činy hodné rodičovského napomenutí. Holky začaly přesně v takovémto módu a vydrželo jim to zhruba hodinu. Právě z toho důvodu jsme upustili od původního plánu, vzít dcery do dětského parku plného atrakcí, naložili jsme je do auta a místo na Hlubokou jeli za vlastní zábavou. Lucka objevila zříceninu hradu Český Rudolec, který je zmíněné Hluboké nad Vltavou hodně podobný. Na naléhání a posmutnělé vzdychání zlobilek jsme již nebrali ohled. Trest je trest.

9. díl: Den desátý a ty následující

Náhoda je, když potkáte na jihoasijské pláži spolužáka ze základky anebo souseda. Náhodou se můžete trefit do tažených čísel loterie, ale zvrhnutý hrníček s čajem na Terezčino čisté a právě oblečené tričko nemělo nic se zásahem vyšší moci společného. To se prostě stává, když dítě neposlouchá Vaše upozornění a rukama šermuje do všech světových stran. Není krásnějšího rána, které začíná zuřivostí a ujištěním, že děti budou zase zlobit. Ani tentokrát se výlet do hracího areálu nebude konat. Popadl jsem ručník, na kartáček vymáčkl tlustou vrstvu zubní pasty a zamračený odkráčel do koupelny.