Historie kostky holky moc nepřitahovala a scenérie, kde se paní Radová drží za poraněný prst Julinka dokonce oplakala. Jakmile ale přišli kulisy prvorepublikových obchodů a hlavně desková společenská hra (dostihy a sázky na téma vyrábíme cukr), nemohli jsme je odtamtud dostat. Naštěstí jsme měli silné argumenty, jak je dostat zase ven. Janu a Mildu. Holky nadšeně zapištěly a hnaly se ven. Malé zdržení bylo jen u pokladny, kde si mezi suvenýry vybraly něco na památku. Co to přesně bylo nevím, ale určitě se jednalo o nějakou důležitost (naprostou kravinu).
Naši jednodenní parťáci se dostavili přesně v 12:22 do zámeckého parku. Hned poté jsme zamířili na nádvoří a vyčkali příchodu průvodce. Mladík nás uvítal a provedl zámeckými apartmány. Dějepisné informace v jeho podání byly více než zajímavé. Zatímco my s Luckou jsme se snažili uchránit desítky let staré rekvizity před nenechavými rukami našich dcer, Jana s Mildou pokládali průvodci zapeklité otázky. Ten se však nenechal nachytat na švestkách a vše ku spokojenosti tazatelů zodpověděl. Jestli datově správně, nemůžu posoudit.
Slunce a rozlehlý park výslovně zvaly k procházce. Holky poskakovaly (nejdřív jen naše), Milda s Janou vyprávěli o své dovolené a my poslouchali. Protože Jana zcela propadla fantasy knize neznámého (už si to nepamatuji) titulu, Představovala nám jehličnany i listnaté stromy občanskými jmény. Naštěstí se v parku nenacházelo mnoho návštěvníků, takže nebyl, kdo by Janino mávání a vyřčené věty k dřevinám nahlásil místnímu sanatoriu. Všechny čtyři dívky si zábavu nalezly ve sběru lesních plodů. Jakmile ženské oko spatřilo lesní jahodu skrývající se v trávě, změnila se procházka ve samosběr. My s Mildou, jakožto lovci od přírody, jsme se důkladného pročesávání neúčastnili.
Kavárna (která nás před vycházkou po parku vybavila zmrzlinou), nacházející se v zadním křídle zámku se stala znovu objektem našeho zájmu. Uvelebili jsme se u kávičky a ti sladkomilní si dali maliny se šlehačkou. Krásu siesty vychutnávaly dcerky jen po čas konzumace, poté pobíhali po louce. Jana jim k jejich vílím tanečkům vytvořila krásné věnečky na hlavu. Spokojenost a nadšení bylo velké. Ovšem dej naším holkám prst a seberou celou ruku. Když Jana dokončila náramek, náhrdelník a byla Terezkou požádána o celé šaty, odmítla. Výsledkem toho byla nespokojená, lehce uplakaná a k prasknutí nafouklá holčička.
O páté večerní jsme naše setkání rozpustili. Janu s Mildou totiž čekala cesta na sever, domů a nejednalo se zrovna o několikaminutovou cestu. My jsme vyrazili také. Ne na sever a ne tak daleko. Stavili jsme se pro nákup potravin a mířili do kempu. Kromě pokračování grilování ve včerejší společnosti jsme chtěli naplnit ledničku. Cestou si na nás Terezka přichystala dvě překvapení. Tajně snědla housku (jak to udělala nevíme) a navíc ještě usnula. Stejně jako Julinka. Abychom je nebudili okamžitě, když to nebylo nutné, rozprostřeli jsme před stanem deku a oba spáče tam položili. Sami jsme se přitom věnovali přípravě večeře.
Já jsem se vydal k zajištění dřeva. Přeci jen, nechtěl jsem se nechat zahanbit a nechat se obskakovat. Během mé výpravy, kdy jsem procestoval půl kempu, velmi kvalitně se nechal poškrábat trním a nashromáždil slabou polovinu náruče mě Lucka zavolala zpátky s tím, že naši hosté - teta Pája, Láďa a Terezka s Toníkem již dorazili. Bylo půl sedmé. Moje dřevo nebylo tak úplně potřebné. Láďa vyndal špalky, sekeru, uhlí a gril. Vlastní krví zaplacené klestí jsem tedy umístil ke stanu s tím, že se třebas bude hodit. Nemýlil jsem se. Během chvilky si ho děcka zapůjčily a fantazií ho proměnily v šavle a meče. To se samozřejmě nepotkalo s pochopením nás dospělých, takže si všechny čtyři zalezly pod plachtu, aby nebyly vidět a mohly pokračovat v blbnutí. Ze stanu jsme je dostali až ve chvilce, kdy byla hotová večeře.
Dobrý pocit z toho, že nejíme na dluh (do placu jsme dali zakoupené klobásy) mi byl pokažen tím, že jsem dostal pivko. Na to jsem při nákupu zapomněl a návštěvě ho nemohl nabídnout (já jsem teda hostitel). Aby mohly děti pokračovat ve svých nám nepochopitelných hrách (hráli jsme si na zmrzku) a nekroužily kolem žhavého grilu, vybavila je Lucka svítícími kroužky. Dětská zábava se opět přesunula do stanu a my měli klid na konverzaci a konzumaci.
K ukončení setkání nás naštěstí nepřinutil otravný hmyz, ale pozdní hodina. Krátce před devátou jsme zamávali odjíždějící návštěvě a uložili děti do spacáků. Ovšem přinutit ratolesti spát, když dva metry za stanem řvala čerstvě ubytovaná (vyrostlo celé stanové městečko) parta harantů, je těžké. Takže jsem si dodal odvahu a se zamračenou tváří a hlubokým hlasem vyzval omladinu ke ztišení. Uspěl jsem a partička snížila něco málo ze svého decibelového výkonu.
V noci nás navštívil opravdu hustý a větrem posilněný déšť. I když se klepání kapek neslo v dosti vysoké intenzitě, nejednalo se o to nejhorší, co jsme měli zažít. To mělo přijít až posléze. Kromě přírodního řádění jsme ještě zpozorovali, že holky spí na měkké matraci. Vlastně jen Terezka, protože Julinka zapadla za lůžko a chrupkala napláclá na stěně ložnice.
