Odjeli jsme do Jindřichova Hradce, jakož to nejbližšího velkého města. Navštívili jsme místní sportovní potřeby a pořídili novou matraci. Naštěstí hned vedle byla prodejna elektra, kde jsme hledali kempingové chladničky. Nabízené zboží nás však neuspokojilo. Mnoho naskladněných výrobků totiž neměli. Kdo by to byl tušil, uprostřed letní dovolené. Personál byl však velmi vstřícný a prodavač ochotně zasedl k počítači a našel nám lednici, po které jsme toužili. Bohužel se spotřebič nacházel až v Českých Budějovicích. Na miskách vah tak bylo dva krát 60 kilometrů trávených v autě proti rozblemcaným potravinám a nemožnosti nakupovat do zásoby. Krátká rodinná porada jasně stanovila vítěze. Pan prodavač provedl rezervaci a my vyrazili do Budějek.
Samozřejmě byla cesta ze zadní sedačky (jen Terezkou, protože Julinka klasicky usnula) nelibě komentovaná. Jako u zaseklé desky jsme poslouchali donekonečna omílané "kdy tam budem", "jedeme už dlouho" a "mě to nebaví". Tento psychický nátlak jsme se vší důstojností ustály a zhruba po hodině jsem do zadního kufru cpal novou posilu do stanu. Oběd jsme následně pořešili v obchodním centru, což se neukázalo jako špatný nápad (Globusí restaurace nabízí bohatý výběr). Návrh, že bychom se mohli domovem Budvaru trochu procourat se neuchytil a jednoznačným cílem bylo koupání v bazénu. Během cesty vedla Lucka textovou konverzaci s tetou Pájou (jako zástupkyní celé rodiny) a domlouvala jejich ubytování v našem kempu. Nadšení ze společně trávených večerů se rozplynulo ve chvíli, kdy Lucka zjistila, že sousedy nebudeme, protože navigace jim označila jiný kemp než byl ten náš. Své obydlí postavili na protilehlé straně rybníku a navíc na druhé straně (prostě co nejdál od nás :D).
Nám koupání a řádění ve vodě vydrželo až do zavírací doby. Krom jedno hodně velkého bazénu nabízejícího přehršel atrakcí měly holky k dispozici i malé brouzdaliště a tobogán (ten si oblíbil hlavně tatínek). Já, i přes to, že jsem zarputilý odpůrce slunění, jsem se stihl decentně připálit. Na koupáku jsme kupodivu nic nezapomněli a auto našli také nepoškozeno. Přesunuli jsme se do našeho kempu, převlékli sebe a děti a vyrazili za Pájou. Převlečení dětí bylo trochu problematické. Protože Julinka se nám cestou lehce rozbila (byla protivná až běda) a Terezka usnula. Po pětikilometrové objížďce jsme se konečně setkali. Jelikož jsme neměli oprávnění vjet do kempu, zanechal jsem auto na příjezdové cestě v dobrém pocitu, že nepřekáží. Bohužel dorazivší karavan mě po minutě přesvědčil o tom, že si to myslím špatně.
Ze strážní budky naše počínání s nadstandardní mírou bručení pozoroval hlídač a striktně odmítl vpustit naše vozidlo do kempu. Láďa se vytasil s argumentačními schopnostmi a za chvilku mi oznámil, že mám auto dát vedle jejich. Bylo vyřešeno. Do kiosku jsme si skočili pro pivko a pití pro holky a přesunuli se k připravenému grilu u jejich stanu. Jakýkoli pokus o pomoc nám byl zamítnut. Všechno bylo připraveno, my jsme měli jen koukat, jíst a pít. Během hostiny jsme si povídali o peripetiích, které jsme na dovolené zažili, například proč jsme každý v jiném kempu. Děti si hrály, dospělí se bavili a slunce pomalu klesalo. Člověk by to nazval pokojným večerem, nebýt toho, že se během okamžiku zvrátil v můru.
Jakmile se slunce schovalo za obzor, kolem nás začali poletovat jednotky, desítky a následně stovky brouků vydávající hluboký bručivý zvuk. První pokusy o jejich odehnání byly opětovány agresivními ataky, hlavně do oblasti vlasů. Naše děti si zalezly do auta, Toník s Terezkou se vrhly do stanu a my dospělí jsme bojovali všemi možnými prostředky. Lucka se oháněla botou, Pája klackem, Láďa vyrukoval s chemickými zbraněmi a já máchal bezmocně rukama. Boj jsme jednoznačně prohrávali, takže jsme se na rychlo rozloučili a prchli z toho prokletého místa.
Naštěstí v našem kempu byl klid, nálety se nekonaly a čekání na spánek jsme trávili různě. Terezka s maminkou pozorovaly hvězdy a já ve stanu s Julinkou hrál prší. Později jsme se dopátrali, že otravným hmyzem byl Chroust obecný, zvaný také babka. Nabiti novými vědomostmi jsme šli spát.
