Když na jihu hodně fouká

4. díl: Když babky útočí

Sdílet původní plány by bylo zcela zbytečné, protože z nezůstal kámen na kameni. Jestli lze některému dni dovolené přiřadit přídomek "agilní", bylo to právě toto úterý. Provizorní nocleh se ukázal býti dostatečným a i když jsem se probudil vtisknutý do vyfouklé matrace (už vím, jak se cítí věci v dárkovém balení), byl jsem odpočatý a pln energie. Stejně na tom byla i Lucka. Chystali jsme se na nový den, samozřejmě snídaní, a místo másla našli v zásobách tekutou, nepoživatelnou hmotu. Nedala se použít a místo plánovaného výletu jsme koumali, jak vyřešit nutnost dalšího chlazení potravin. Na seznamu k řešení tak přibyla další položka.

úterý 06.07.2021 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda
KDE (polohy a umístění) Čechy / jih /
KDY (období a interval) letní dovolená /

Odjeli jsme do Jindřichova Hradce, jakož to nejbližšího velkého města. Navštívili jsme místní sportovní potřeby a pořídili novou matraci. Naštěstí hned vedle byla prodejna elektra, kde jsme hledali kempingové chladničky. Nabízené zboží nás však neuspokojilo. Mnoho naskladněných výrobků totiž neměli. Kdo by to byl tušil, uprostřed letní dovolené. Personál byl však velmi vstřícný a prodavač ochotně zasedl k počítači a našel nám lednici, po které jsme toužili. Bohužel se spotřebič nacházel až v Českých Budějovicích. Na miskách vah tak bylo dva krát 60 kilometrů trávených v autě proti rozblemcaným potravinám a nemožnosti nakupovat do zásoby. Krátká rodinná porada jasně stanovila vítěze. Pan prodavač provedl rezervaci a my vyrazili do Budějek.

Samozřejmě byla cesta ze zadní sedačky (jen Terezkou, protože Julinka klasicky usnula) nelibě komentovaná. Jako u zaseklé desky jsme poslouchali donekonečna omílané "kdy tam budem", "jedeme už dlouho" a "mě to nebaví". Tento psychický nátlak jsme se vší důstojností ustály a zhruba po hodině jsem do zadního kufru cpal novou posilu do stanu. Oběd jsme následně pořešili v obchodním centru, což se neukázalo jako špatný nápad (Globusí restaurace nabízí bohatý výběr). Návrh, že bychom se mohli domovem Budvaru trochu procourat se neuchytil a jednoznačným cílem bylo koupání v bazénu. Během cesty vedla Lucka textovou konverzaci s tetou Pájou (jako zástupkyní celé rodiny) a domlouvala jejich ubytování v našem kempu. Nadšení ze společně trávených večerů se rozplynulo ve chvíli, kdy Lucka zjistila, že sousedy nebudeme, protože navigace jim označila jiný kemp než byl ten náš. Své obydlí postavili na protilehlé straně rybníku a navíc na druhé straně (prostě co nejdál od nás :D).

Nám koupání a řádění ve vodě vydrželo až do zavírací doby. Krom jedno hodně velkého bazénu nabízejícího přehršel atrakcí měly holky k dispozici i malé brouzdaliště a tobogán (ten si oblíbil hlavně tatínek). Já, i přes to, že jsem zarputilý odpůrce slunění, jsem se stihl decentně připálit. Na koupáku jsme kupodivu nic nezapomněli a auto našli také nepoškozeno. Přesunuli jsme se do našeho kempu, převlékli sebe a děti a vyrazili za Pájou. Převlečení dětí bylo trochu problematické. Protože Julinka se nám cestou lehce rozbila (byla protivná až běda) a Terezka usnula. Po pětikilometrové objížďce jsme se konečně setkali. Jelikož jsme neměli oprávnění vjet do kempu, zanechal jsem auto na příjezdové cestě v dobrém pocitu, že nepřekáží. Bohužel dorazivší karavan mě po minutě přesvědčil o tom, že si to myslím špatně.

Ze strážní budky naše počínání s nadstandardní mírou bručení pozoroval hlídač a striktně odmítl vpustit naše vozidlo do kempu. Láďa se vytasil s argumentačními schopnostmi a za chvilku mi oznámil, že mám auto dát vedle jejich. Bylo vyřešeno. Do kiosku jsme si skočili pro pivko a pití pro holky a přesunuli se k připravenému grilu u jejich stanu. Jakýkoli pokus o pomoc nám byl zamítnut. Všechno bylo připraveno, my jsme měli jen koukat, jíst a pít. Během hostiny jsme si povídali o peripetiích, které jsme na dovolené zažili, například proč jsme každý v jiném kempu. Děti si hrály, dospělí se bavili a slunce pomalu klesalo. Člověk by to nazval pokojným večerem, nebýt toho, že se během okamžiku zvrátil v můru.

Jakmile se slunce schovalo za obzor, kolem nás začali poletovat jednotky, desítky a následně stovky brouků vydávající hluboký bručivý zvuk. První pokusy o jejich odehnání byly opětovány agresivními ataky, hlavně do oblasti vlasů. Naše děti si zalezly do auta, Toník s Terezkou se vrhly do stanu a my dospělí jsme bojovali všemi možnými prostředky. Lucka se oháněla botou, Pája klackem, Láďa vyrukoval s chemickými zbraněmi a já máchal bezmocně rukama. Boj jsme jednoznačně prohrávali, takže jsme se na rychlo rozloučili a prchli z toho prokletého místa.

Naštěstí v našem kempu byl klid, nálety se nekonaly a čekání na spánek jsme trávili různě. Terezka s maminkou pozorovaly hvězdy a já ve stanu s Julinkou hrál prší. Později jsme se dopátrali, že otravným hmyzem byl Chroust obecný, zvaný také babka. Nabiti novými vědomostmi jsme šli spát.

Pokračování příště...

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Lucík hodnotil(a) 08.11.2021 07:20:03

vynikající

CAPTCHA Image

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

slovo od slova

Lucík hodnotil(a) 08.11.2021 07:21:01

slovo od slova

CAPTCHA Image

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

K tomuto článku dosud nikdo nevložil komentář.

Seriál a související články

1. díl: Na šikmé ploše s krásným výhledem

Julinka s velkým nadšením přivítala příchod léta, na které se už od zimního období (vlastně hned po Vánočních svátcích) a my mohli nastoupit na velkou rodinnou (stanovou) dovolenou. I když jsme chtěli znovu navštívit hranici mezi Jihočeským krajem a Vysočinou, nejeli jsme tentokrát do stejného kempu, jako minulý rok. Lucka, která dva týdny volna plánovala, našla poklidnou a před civilizací dostatečně ukrytou stanovací plochu nedaleko Jindřichova Hradce. Autokemp ležel v Kunžaku a nesl název Komorník.

2. díl: Slimáci, kam se podíváš

Jestli jsme si s Luckou něco opravdu silně přáli, tak to bylo hezké počasí, spousta príma zážitků v rodinném kruhu a pak také dostatek spánku. Hned první noc přišla Terezka za maminkou ve čtvrt na pět ráno, že už je dostatečně vyspinkána a nepotřebuje dalšího odpočinku. Já jsem přemlouvací taktiku manželky slyšel jen z pozadí, protože jsem nevnímal. Ale nakonec se Lucce podařilo přemluvit dcerku k znovu-ulehnutí a stan ožil až po sedmé hodině ranní. Nedalo se nevšimnout, že modrý plátěný povrch přilákal slizké luční obyvatele. Mraky slimáků.

3. díl: Dva dny kultury v rodinném kruhu

První dlouhodobější vrtění ve spacáku nastalo až deset minut před sedmou hodinou ranní. I když byla neděle, my jsme byli spokojení a navíc krásně odpočatí. Obloha se halila do modré, sluníčko vylézalo nad horizont a všechno nasvědčovalo tomu, že dnešní den bude vysloveně letní. Nasnídali jsme se, nacpali batoh a vyrazili do Telče. Nevím, jestli k stavům které prožívaly na zadních sedadlech naše slečny, přispělo složení snídaně anebo brzký odjezd, nicméně obě si stěžovaly na bolest břicha.

4. díl: Když babky útočí

Sdílet původní plány by bylo zcela zbytečné, protože z nezůstal kámen na kameni. Jestli lze některému dni dovolené přiřadit přídomek "agilní", bylo to právě toto úterý. Provizorní nocleh se ukázal býti dostatečným a i když jsem se probudil vtisknutý do vyfouklé matrace (už vím, jak se cítí věci v dárkovém balení), byl jsem odpočatý a pln energie. Stejně na tom byla i Lucka. Chystali jsme se na nový den, samozřejmě snídaní, a místo másla našli v zásobách tekutou, nepoživatelnou hmotu. Nedala se použít a místo plánovaného výletu jsme koumali, jak vyřešit nutnost dalšího chlazení potravin. Na seznamu k řešení tak přibyla další položka.

5. díl: Středa, Dačic je třeba

Ráno nám přineslo šedivou oblohu, ale ani ta nás neodradila v cestě do Dačic. Kromě cukru nám tohle město přineslo ještě jednu sladkou událost. Setkání s Janou a Mildou. Samozřejmě nebylo náhodné, protože by byla velká trefa, kdyby se dvě party Pražáků setkali v jihočeské zámecké zahradě ve stejný den a stejný čas. Ještě než jsme se pustili po historickém putování společně, absolvovali jsme fázovanou rodinnou návštěvu muzea (a naplnili nádrž auta). Mezi návštěvou prvního a druhého patra jsme se totiž naobědvali.

6. díl: V oku hurikánu

Budíček proběhl v půl osmé (jak krásné) a hned mezi prvními slovy našich cácorek byl úkol, který musíme bezpodmínečně splnit. Před týdny jsme přece slíbili, že seženeme nové nálepky na knihovničku do pokojíčku (to jsou asociace). Samozřejmě podmínku jsem si důkladně poznamenal a po návratu z dovolené jsme provedli nápravu. A protože nám Julinka prozradila, že má hlad, začali jsme s maminkou rychle fungovat. Rozdělat oheň pod vařičem, naplnit vodou ešus, vydolovat z potravinové tašky pytlík s pečivem a z lednice máslo(v celku) a marmeládu se salámem.

7. díl: Šup tam Kinedryl

Páteční ráno bylo zamračené, upršené a smutné. Pája nám přišla oznámit, že noc jejich příbytek proměnila v soukromý bazén, noc byla náročná a Toník má teplotu. Jejich jasnou prioritou se stalo sbalení a rychlý návrat domů. Náš stan naštěstí přečkal to hrozitánské běsnění bez větších následků a Terezka spala ještě v osm hodin, kdy se Julinka nechala slyšet, že má hlad. Rozloučili jsme se tedy s několikadenními společníky a Julinku pomohli zahnat hlad. Terezka vesele spala dál ještě hodinu, aniž by se pohnula.

8. díl: Když nám holky zlobily

Je sice pravda, že když děti zlobí, jsou zdravé, ale někdy je toho prostě dost. Zvlášť, když to začne hned při probuzení a v několikaminutových intervalech přichází činy hodné rodičovského napomenutí. Holky začaly přesně v takovémto módu a vydrželo jim to zhruba hodinu. Právě z toho důvodu jsme upustili od původního plánu, vzít dcery do dětského parku plného atrakcí, naložili jsme je do auta a místo na Hlubokou jeli za vlastní zábavou. Lucka objevila zříceninu hradu Český Rudolec, který je zmíněné Hluboké nad Vltavou hodně podobný. Na naléhání a posmutnělé vzdychání zlobilek jsme již nebrali ohled. Trest je trest.