Protože venku vládlo chladno, posnídali jsme uvnitř. Vyzbrojit se pětilitrovým kanystrem na vodu se po několika minutách ukázalo velmi chytré. Jelikož se koupelna nacházela na jiné louce, než kterou jsme obývali my, bylo by otravné chodit pro každou kapku až tam. Zlidštili jsme nejen děvčata, ale i sebe, oblékli se a vyrazili do Jihlavy. I když naše návštěvnost této zoologické zahrady jasně vítězí nad ostatními, rádi jsme počet vstupů zvýšili o další. Zcela náhodně jsme dorazili chvilku před tím, než do výběhu surikat vstoupila krotitelka (anebo co se dělá s těmito tvorečky) a během krmení nám přiblížila surikatí život. Následovalo pozvání k dlouhokrkým žirafám, které čekala sváča hned poté. Protože se nám přednáška líbila, přesunuli jsme se i tam. Julinka, pro kterou byl prostor zaplněný lidmi nepříjemný, se rozhodla pozorovat plnění žirafích žaludků z dálky. Mým úkolem bylo jí donekonečna vysvětlovat, že slečnu neslyší kvůli velké vzdálenosti. Poslední komentovanou atrakcí byla ukázka létajících dravců. Nad hlavami nám prokroužili orli, sovy a další opeřenci.
Oběd jsme vyřešili z místních zdrojů. I když se kolem poledne vytvořila před restaurací fronta, odbavení bylo velmi rychlé a my jsme za chvilku jedli. Po obědě jsme samozřejmě pokračovali v návštěvách zvířecích obydlí. Nejvíce času jsme strávili u ohrady s domácími zvířátky, jmenovitě kozami. Milá stvoření si však pamlsek nárokovala tak urputně, že jedna holčička skončila se silným brekem v tátově náručí a naše mamina také rohem dostala. Terezka se zbavila dotěrných stvoření tak, že zahodila granule z automatu co nejdále od sebe a přestala tak být zajímavá. Naprostým vítězem zoo se pro holky stalo dětské hřiště. V kleci by mohl být třebas poslední savec na planetě, ale houpačky v kombinaci s pískem nic nepřekoná. Odcházeli jsme pochopitelně (jako rodiče) plni obvinění, že jsme dcerky nenechali dostatečně si pohrát.
Doma nás čekalo překvapení. Když jsme krátce před šestou dorazili na louku, objevili jsme za naším bydlím stanové městečko a hned vedle nás byl zaparkovaný karavan. Kdybych to neuvedl, určitě by to zmínila Lucka. Moje nadšení ze začátku dovolené bylo na bodě nula a já byl rozmrzelý, otrávený a silně jsem pociťoval chuť odjet. Navíc jsme u stanu našli ještě pozdrav od sousedovic vořecha. Naštěstí nejsem zrovna člověk činu, takže jsme s balením ani nezačali. Já jsem vychladl během toho, co Lucka vykoupala holky a když se vrátily, pustili jsme se do hraní karet. Mastili jsme prší (lehce upravené) a pak jsem holkám ukazoval základy první pomoci (neděste se). Z celé osvěty se dcerám zalíbil nejvíc bolestivý podnět u člověka v bezvědomí.
Samozřejmě nemohla chybět "čtenátka", takže po zubech jsem se pustil do předčítání pohádek, jejichž zásobu jsme měli opravdu dostatečnou. Protože zážitků byla spousta, holky nebyly ještě dostatečně unavené a navíc bylo vidět, usnutí se nekonalo. Julinku s Terezkou jsme však zavřeli do spacáků a opustili jejich kutloch. Já se odebral s mincí a ručníkem do sprch. Těšil se, že ze sebe smyji prach a zbytky špatné nálady. Opak byl ale pravdou. Volnou kóji jsem našel bez problémů a svršky odložil na věšák. Jak mě pánbůh stvořil jsem došel až k okénku obsahující automat na sprchu. Že je průchozí a na druhé straně se nachází sprchy pro ženy jsem si všiml až poté, co jsem zahlédl kus oblého tvaru. Mé trápení však přetrvávalo dále. Minci jsem vhodil do automatu a byl připravený spěchat do kabiny. Jenže ouha. Mince propadla jednou, dvakrát, třikrát. Když se zachytila ve výhozím okénku popáté, popadal mě amok. Z posledních sil jsem si přečetl manuál a zopakoval uvedený postup. Výsledkem byla voda stříkající z mé sprchy rovnou na můj ručník. Spěchal jsem vodu využít a ocitl se pod ledovou lázní.
Nakonec jsem pákový ovladač pochopil a nastavil si vodu, která mi nezpůsobovala zástavu srdce a drkotání zubů. Hygiena byla očistou ve všech směrech. Během utírání se do napůl promočeného ručníku jsem přemýšlel o tom, jestli mám i budoucímu návštěvníkovi otevřený kohout, anebo se zachovám galantně. Přítok vody jsem nakonec zavřel a doufal, že se budoucí uživatelé zachovají stejně.
Když jsem dorazil do stanu, Lucka nemohla uvěřit tomu, kde jsem tak dlouho byl. Já jí samozřejmě své trápení vyprávěl. Chvilku mě litovala a chvilku se smála. Co naplat, když někdo nečte manuály? Zbytek večera jsme projednávali plán v rámci rodinné porady. Poté, co Lucka srovnala holky (tak, že je nacpala do spacáků) jsme zhasli a šli spát.
PS: nesmím zapomenout, že zástupy suchozemských plžů způsobovaly holkám (hlavně Terezce) duševní traumata. Radši by obcházeli půl kempu, hlavně aby nemusely překročit jednoho slimáka uprostřed cesty. A s komáry a pavouky na záchodech to bylo obdobné. Jakmile si musely sednout na toaletní mísu, musel jsem jako průzkum prohledat kabinku a zkontrolovat, že se po zdech a stropě nic nepohybuje. Běda, jestli jsem něco přehlédl.
