Když na jihu hodně fouká

1. díl: Na šikmé ploše s krásným výhledem

Julinka s velkým nadšením přivítala příchod léta, na které se už od zimního období (vlastně hned po Vánočních svátcích) a my mohli nastoupit na velkou rodinnou (stanovou) dovolenou. I když jsme chtěli znovu navštívit hranici mezi Jihočeským krajem a Vysočinou, nejeli jsme tentokrát do stejného kempu, jako minulý rok. Lucka, která dva týdny volna plánovala, našla poklidnou a před civilizací dostatečně ukrytou stanovací plochu nedaleko Jindřichova Hradce. Autokemp ležel v Kunžaku a nesl název Komorník.

pátek 02.07.2021 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda
KDE (polohy a umístění) Čechy / jih /
KDY (období a interval) letní dovolená /

Bohužel nám do krásně vymyšleného plánu hodilo vidle složení mé krve. Scénář brzkého odjezdu díky celodennímu volnu udělenému za dobrovolné darování krve se zhroutil ve chvíli, kdy mi paní doktorka na Karláku oznámila, že krevní obraz neodpovídá požadavkům. Tudíž jsem byl uznán nevhodným a odběr u mě proveden nebyl. Nezasáhlo mě ani tak zjištění, že se moje útroby nenachází v nejlepší kondici, ale komplikace, jak to udělat s odjezdem. Nepodlehl jsem panice a napsal svému nadřízenému, že bych rád změnil placené volno za dovolenou. Naštěstí, protože mám na šéfa opravdu velké štěstí, s tím souhlasil. A tak se plán zase vrátil do původních kolejí.

Dorazil jsem domů, kde se finalizovaly balící práce. Jako nejlepším zavazadlem pro dovolenou se ukázal nedávno zapůjčený armádní invazák. V předsíni se začaly kupit zavazadla a můj úkol (po snídani) bylo změnit umístění těchto bagáží. Z bytu do auta. Jako vždycky to nebylo jednoduché, ale jako vždycky se to povedlo. Pár minut po druhé hodině odpolední jsme vyjeli a lehce, jako nůž zapomenutým máslem na stole, projeli Prahou. Podzemním projektem chytrých inženýrů jsme se dostali až na Strakonickou a frčeli dál k jihu. Julinka se k dlouhé cestě postavila svým obvyklým přístupem. Zavřela oči, uvelebila se na sedačce a usnula. Terezka si tuhle možnost nevybrala a ještě v Praze nám poprvé položila otázku, za jak dlouho budeme v cíli a oznámila nám, že se nudí. Jisté zpestření (i když adrenalinové) přišlo na jedenačtyřicátém kilometru, který nás vystavil koloně. Kruhový objezd, který se na silnici nacházel, byl ze všech směrů zatěžován přijíždějícími vozidly. Moji ostražitost navíc vyzkoušela polo(vodička), která nedbala přednosti na kruháči a vjela mi do trasy. Abych si alespoň trochu ulevil, zatroubil jsem. Ale výsledek byl stejný, jako když bafnete na pasoucí se kravičku. Totiž žádný.

Abychom měli nějaké potraviny do začátku, zastavili jsme se na nákup v Hradci (Jindřichově). Hned poté pokračovali v cestě až do kempu. Ale co to? Navigace nás zavedla do jednosměrné ulice uprostřed sídliště. Nepotřebovali jsme dlouho, abychom poznali, že jsme špatně. Lucka prozkoumala znovu mapu a s nápravou přišla během minuty. Jsme sice v Kunžaku, ale není Kunžak jako Kunžak. Na druhý pokus jsme byli úspěšnější a ocitli se v náručí přírody. Lesů, travnatých ploch a širokého rybníka. Zaparkovali jsme před vysokou chatou v níž jsme tušili recepci a jali se hledat majitele. Naštěstí holčička, která zrovna vykoukla ze dveří nám zavolala majitele. Usměvavý a velmi příjemný pán nás přivítal vyslechl si naše prosby. Výsledkem jsme byli překvapeni. Stan si můžeme postavit kam chceme, elektrickou přípojku samozřejmě využít můžeme a platit budeme až při odjezdu. Kromě cedulky s číslem, kterou jsme měli umístit na stan, jsme obdrželi i dva klíče od sprch.

Přesunuli jsme se na louku a hledali dokonalé místo. To nám dolu trochu zabrat, protože plocha byla lehce zešikmená. Ve dvou osách. Navíc to byla nudle, která neposkytovala moc místa. Ale výhled do luk byl nádherný a jediný zvuk, který jsme slyšeli, bylo šumění bříz. Začali jsme konstruovat obydlí a to se nám podařilo na jedničku. Jednak se nekonalo žádné zmatené pobíhání a za druhé bylo vypnutí plátěných zdí naprosto dokonalé. I když jsme to nezkoušeli, mince by se určitě od stěn odrážely. Pak následovalo zdlouhavé a kompletní zabydlování. Vybavili jsme si ložnice, nastěhovali nábytek a umístili zavazadla s oblečením. Holky byly nadšené a dobrou náladu dávaly najevo neustálým hopsáním po nafukovacích matracích.

Doposud jsme byli spokojeni. Jediné, co nám dělalo vrásky byly zprávy v médiích i od přátel, že po jižních krajích naší republiky bloudí silný vítr, který se místy mění v tornádo. A boří a ničí.

Pokračování příště...

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Milda hodnotil(a) 14.09.2021 09:28:42

vynikající

Lucík hodnotil(a) 14.09.2021 06:54:39

vynikající

CAPTCHA Image

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

není to do detailu přesně

Lucík hodnotil(a) 14.09.2021 06:54:48

není to do detailu přesně

CAPTCHA Image

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

K tomuto článku dosud nikdo nevložil komentář.

Seriál a související články

1. díl: Na šikmé ploše s krásným výhledem

Julinka s velkým nadšením přivítala příchod léta, na které se už od zimního období (vlastně hned po Vánočních svátcích) a my mohli nastoupit na velkou rodinnou (stanovou) dovolenou. I když jsme chtěli znovu navštívit hranici mezi Jihočeským krajem a Vysočinou, nejeli jsme tentokrát do stejného kempu, jako minulý rok. Lucka, která dva týdny volna plánovala, našla poklidnou a před civilizací dostatečně ukrytou stanovací plochu nedaleko Jindřichova Hradce. Autokemp ležel v Kunžaku a nesl název Komorník.

2. díl: Slimáci, kam se podíváš

Jestli jsme si s Luckou něco opravdu silně přáli, tak to bylo hezké počasí, spousta príma zážitků v rodinném kruhu a pak také dostatek spánku. Hned první noc přišla Terezka za maminkou ve čtvrt na pět ráno, že už je dostatečně vyspinkána a nepotřebuje dalšího odpočinku. Já jsem přemlouvací taktiku manželky slyšel jen z pozadí, protože jsem nevnímal. Ale nakonec se Lucce podařilo přemluvit dcerku k znovu-ulehnutí a stan ožil až po sedmé hodině ranní. Nedalo se nevšimnout, že modrý plátěný povrch přilákal slizké luční obyvatele. Mraky slimáků.