Po X-té bez bab

2. díl: Království za kartu

Kupodivu ranní vstávání nedělalo nikomu z nás zásadní potíže. Do centrální místnosti, tedy do obýváku k Jiříkovi se pomalu začaly trousit osoby v různém stádiu rozespalosti. Nikdo ovšem neproklínal včerejší noc a po pár minutách jsme byli všichni schopni fungovat (jako dojít si na záchod). Jediný já jsem bědoval nad tím, že nejsem schopen fotit ani točit. S tímto problémem mi však pomohl Milda, když kontaktoval posledního nepřítomného Martina, jestli by cestou k nám nezakoupil kartu. Zadařilo se a po chvilce potvrzování nalezla nová karta místo u Martina v kapse. Dalším velmi pozitivním zážitkem byla snídaně připravovaná Zdendou. Ten našel v kuchyni tu největší pánev, namrskal na ní zhruba deset vajec a připravil nám z nich míchanici. Správná snídaně je totiž základem úspěšného dne.

pátek 11.06.2021 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda
JAK (prostředky a způsoby) pěšky /
KDE (polohy a umístění) Čechy / sever /
KDO (osoby a obsazení) Jiřík / kamarád(i) / kolega(ové) / Lukáš / Milda / Mirďák / Zdenda /
KDY (období a interval) jaro / více dní /
PROČ (důvody a účely) Chlapská jízda / kultura / výlet, procházka, turistika /

I když si v televizi vyměňovali přes síť dvě ženské míčky a pro někoho to bylo více než napínavé, vylezli jsme na denní světlo a dosnídali venku. Postupně jsme se vystřídali ve sprše, abychom svá nemytá těla vystavili hygieně. Zbytek sedící na zahradě dopilovával plán. Vyrazíme na Bílou Desnou k protržené přehradě. Předpověď počasí sice slibovala nějakou tu spršku a s Jizerskými horami máme v oblasti počasí hodně špatné zkušenosti, nicméně jsme se nenechali zastrašit a s batůžkami plnými energie a hlavně pití (i v této oblasti jsme se poučili) vyrazíme po turistické stezce. Jak jinak, směrem do kopce. Na Martina jsme samozřejmě také mysleli a poté, co nás informoval, že se k nám v horizontu minut nepřidá, jsme mu nechali klíč od chalupy pod rohožkou. Úkryt byl obrazově zdokumentován a všichni jsme věřili, že pes nechá skrýš na pokoji.

Cesta byla krásná. Vedla lesem a neustále stoupala. Dokonce jsme se nechali tak okouzlit a pomýlit krajem, že jsme za protrženou přehradu považovali Mariánskohorské body a smírčí kříž, který stal u křižovatky. Když už jsme tam stáli, kdosi trefně poznamenal, že čas k uskutečnění klikovací výzvy se neúprosně krátí a budeme mít co dělat, abychom uspěli. V letmém záchvatu hrdinství jsme si Lukáš, Milda a já udělali třicítku na asfaltu a tím s cvičením pro víkend skončili. Fyzická kondice byla zábavou jaksi odsunuta na druhou kolej. Vlastně třetí. Po druhé koleji upaloval rychlík "alkohol". A to také slušnou rychlostí. Kýženého cíle jsme dosáhli po dalších 900 metrech. Hned vedle něho se ovšem nacházela Krömerova bouda. Pro nás nesla přínos hlavně v tom, že obsahovala samovýčep na limonádu a pivo. Právě proto jsme se nejdřív posadili u tohoto moderního krmelce a obdivovat obrovskou sílu vody jsme šli až poté. Prolezli jsme si místo tragédie, pročetli si historická data a pokračovali v okruhu.

Vrátili jsme se Mariánskohorským boudám a odbočili na zelenou trasu. Ta nás vedla divokou přírodou, ozdobenou tu a tam výplodem lidské snaživosti (dřevěným) až do Albrechtic (velmi zjednodušeně řečeno, šli jsme totiž i po žluté). Během této štreky jsme se střídali v různých sociálních skupinkách a probírali, co se za rok událo a během večera ještě nebylo dostatečně probráno. Většinou šlo o silné chlapské tlachání. Neustále se klikatící cesta nás dovedla až k restauraci "Jako doma", kde jsme na delší doby zakotvili a dali si něco pořádného k snědku (a taky k pití). Opravdovým šprýmem byl fakt, že několik nejmenovaných jedinců prohlásilo - poté, co si objednalo - že nedisponují hotovostí, alespoň v takové míře, jakou plánují útratu. Ale kolegialita je naší hlavní ctností a tak nám tohle nečinilo nejmenších potíží. Co se však událo důležitějšího byl příchod Martina. Ten se přihnal z údolí s tím, že původní záměr přijít nám naproti vypadal na mapě daleko snazší. Za svou hodinu a půl dlouhou pouť byl námi ale dostatečně odměněn. Například já jsem ho stáhl o kartu a začal znovu konečně pořizovat fotky.

Po vydatném a výborném jídle jsme nabrali větry západní a po osmiset metrech si udělali další zastávku. Tentokrát na kávu "U Voborníků". I když se nám moc nechtělo, protože na pódiu ladilo jakési hudební těleso své nástroje a vypadalo to, že večer bude písnička, museli jsme se navrátit ke svým klobáskám a dalším pochutinám určeným na gril. Poslední tři asfaltované kilometry nás zavedli k chatě, kam jsme se po více než patnáctikilometrovém výletu celkem těšili. Lehká relaxace (mobil), rekonvalescence (sprcha) a jiná reko-aktivita (tu prováděl výhradně Lukáš) a šlo se znovu pod pergolu. Mistři ohně připravili gril, mistři gurmáni připravili maso a já klasicky čuměl a snažil se nepřekážet.

Opět se všechny potupné předpovědi o nepřejícím počasí nevyplnili a my jsme si užili večer v plném proudu. Dokonce Martin, Míra a já jsme odmítli opustit těžce vybojované pozice u zdroje tepla jen tak lehce a nenásledovali ostatní o jedenácté večerní do chalupy. Těžké balancování mezi podchlazením a přehřátím organismu nám vydrželo až do první hodiny po půlnoci. To jsme se vraceli do již naprosto ztichlého domu. Jedině já jsem našel v našem (Lukášově a mém) střešním kutlochu rozsvícenou lampičku. I když jsem se snažil sebevíc, bdělý armádní sluch jsem neošálil. Lukáš, i když se stále vypnutým zrakem, mi oznámil, že mi nechal orientační světlo, abych si nerozbil hubu. Ještě když jsem se hrabal pod peřinu na mě něco brblal, ale od chvíle co jsem zaujal horizontální polohu, bylo naprosté ticho.

Pokračování příště...

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

vynikající

Lukáš hodnotil(a) 11.08.2021 06:54:50

vynikající

Lucík hodnotil(a) 27.07.2021 22:44:59

vynikající

Milda hodnotil(a) 27.07.2021 13:00:47

vynikající

článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

slovo od slova

Lukáš hodnotil(a) 11.08.2021 06:54:42

slovo od slova

Milda hodnotil(a) 27.07.2021 13:00:52

slovo od slova

článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

Jenda napsal(a) 23.07.2021 10:21

Původní název článku "Kartu za koně" byl samozřejmě omyl. Nějak jsem chtěl přepoužít historický citát "Království za koně" a vyšel mi z toho naprostý paskvil. Omlouvám se, teď je titulek snad pochopitelnější

vytvořit / odpovědět

Seriál a související články

1. díl: Na samotě u lesa

Když jsme před deseti lety jeli na Slapy a byli tam prohlášeni za trapné fotry od rodin, nenapadlo mě, že bychom mohli něco podobného ještě zažít. Jen díky přístupu členů chlapské jízdy se stala jednorázová akce každoroční rutinou. Navíc oblíbenou a očekávanou. Letos jsme se i přes nejisté vyhlídky a množství pochyb sešli již po desáté. Tenhle fakt se nedá zhodnotit jinak, než ho prohlásit za krásnou práci. Navíc můj opatrný dotaz, jestli bychom nejeli již ve čtvrtek se setkal s bujarým ohlasem. Jeden den dovolené rozhodně stojí za prodloužený víkend plný legrace. Účast přislíbili všichni. Sem tam sice s nějakou výjimkou, ale všichni.

2. díl: Království za kartu

Kupodivu ranní vstávání nedělalo nikomu z nás zásadní potíže. Do centrální místnosti, tedy do obýváku k Jiříkovi se pomalu začaly trousit osoby v různém stádiu rozespalosti. Nikdo ovšem neproklínal včerejší noc a po pár minutách jsme byli všichni schopni fungovat (jako dojít si na záchod). Jediný já jsem bědoval nad tím, že nejsem schopen fotit ani točit. S tímto problémem mi však pomohl Milda, když kontaktoval posledního nepřítomného Martina, jestli by cestou k nám nezakoupil kartu. Zadařilo se a po chvilce potvrzování nalezla nová karta místo u Martina v kapse. Dalším velmi pozitivním zážitkem byla snídaně připravovaná Zdendou. Ten našel v kuchyni tu největší pánev, namrskal na ní zhruba deset vajec a připravil nám z nich míchanici. Správná snídaně je totiž základem úspěšného dne.

3. díl: Jak jsme jezdili osmiválcem

Na počátku třetího (zřejmě nejkritičtějšího) dne se odehrály dvě katastrofy. Nejprve nás opustil Lukáš, kterého rodičovské povinnosti odvály na druhou stranu republiky a pak díky nevhodně zvolené obuvi přišel Milda málem o kus nohy a vypadalo to na první amatérsko-akutní amputaci v dějinách Chlapské jízdy. Naštěstí se hlavy moudrých (kde jsem byl si nepamatuji) shodly na tom, že zranění nejsou tak vážná a nohu Mildovi ponecháme. Ošetření bylo tedy provedeno výměnou bot. Abych nedělal negativní reklamu, uvedu jen, že pro dlouhodobé udržení zdravých dolních končetin, nedoporučuje se opatřovati si obuv o půl čísla menší. No a pak udělal Zdenda vajíčka a všichni jsme měli zase dobrou náladu.