O co se jedná? Nějaký chytrý člověk přišel na to, že neustále vstávat od stolu, štelovat kinklající se tyč a šňůrky u oken a nadávat, že to nefunguje, není nic příjemného. Vynalezl tudíž automaticky ovládané žaluzie, jimiž jsou pokryty všechny okna budovy ČP. Pane, děkujeme. Nevím, jestli to byl úmysl konstruktéra, ale žaluzie nefungují tak, aby se přizpůsobovali potřebám lidí. Naopak. Lidi se přizpůsobují žaluziím. Představte si tuto situaci. Venku prší, je pod mrakem, po sluníčku ani památky. Rolety na oknech předvádí show, protože po minutových intervalech se spouštějí, opět vytahují, spouštějí... A dnes se stalo něco, s čím nikdo ani v nejmenším nepočítal. Od rána je pošmourno. Asi proto, aby vzrostly akcie PRE, rolety jsou dole a my musíme celý půlden svítit. Před několika minutami jsem průzory zahlédl, že se ukázalo slunce. Chvíli cvakám do klávesnice a pak slyším známý zvuk, prozrazující funkčnost žaluzií. Jdou nahoru. Spolupracovníci i ostatní lidé působící v místnosti se začali jemně smát. Místnost naplnilo sluneční světlo. Na displeji nevidím nic. Vlastně něco ano, bylo mi umožněno spatřit, jak zaprášená je obrazovka. Všichni obyvatelé tohoto podlaží na sebe mžourají. Po pěti minutách, kdy někteří utekli před horkem do rohů, se slunce schovává za mrak. Úleva. Vidíme. Žaluzie jdou dolů.

Snažili jsme tu s kolegy přijít na to, co spouští proces, ale shodli jsme se na tom, že neexistuje žádný algoritmus, kterým by se mechanismus řídil. Prostě si to dělá co chce, kdy chce. Takže jestli vám v práci slibují, že budete mít v brzké době nainstalován výborný žaluziodní systém, opatřete si opalovací krém a plavky. Bude se to hodit. Jestliže ho již máte, lituji vás.