Narozeniny, aneb olomoucké syrečky nejsou z „Holomóca“

Před nějakou dobou jsem dostal od Petra pozvání na narozeninovou párty do Loštic – jeho domova. Protože se i minulý rok pořádala akce za stejným účelem (totiž oslavit narozeniny), věděl jsem, co mě nejspíše čeká. Morava, zábava, slivovice a rozesmátí a milí lidé. Akce se konala ve dnech 10. až 12. října. Složení party doprovázející oslavence: Petra, Markéta, Marek, Tomáš a já.

úterý 14.10.2008 14.10.2008 00:00:00 publikovaný události s kamarády a přáteli Jenda
PROČ (důvody a účely) narozeniny /

Abych se mohl zúčastnit této akce, troufl jsem si opustit práci o hodinu dříve. Sraz byl na Hlavním nádraží (i když v současné době rozhodně jako hlavní nevypadá) chvíli před šestnáctou hodinou pod tabulí ukazující odjezdy vlaků. Dorazil jsem včas a pod tabulí spatřil asi tisícovku mladých lidí (nejspíše studentů) mluvící moravským přízvukem. Cesta bude velmi těsná. Markétu s Márou jsem našel a společně jsme se vydali na nástupiště, kde bylo studentů dvakrát tolik. Po chvíli, kdy jsme zmateně pobíhali po „peróně“ hledající, kde bude stát lokomotiva a tudíž i Petra, Petr i Tomáš jsme si stejně stoupli špatně. Petr nám oznámil, že měl vnuknutí a s lístky koupil i místenky. Někdo z nás se podíval na dav čekající na vlak a zeptal se, k čemu že nám budou místenky, když stejně nebudeme připuštěni do vlaku. Nakonec se nám to přece jen povedlo.

Když jsme doputovali do „našeho“ kupé, zjevil se nám pohled na radostně se uvelebující mladíky, kteří byli vysmátí z toho, že si sedli. Ne na dlouho. Petr jim se smutkem v hlase oznámil, že je majitelem místenek na toto kupé, což doložil lístkem. Parta si chvíli rezervaci podávala jako horký brambor, a pak nás omlátila batohy, když vystupovala. Díky Petře, Tvá dedukce byla přímo božská. Usedli jsme a vesele pozorovali plnící se chodbičku. Někdo písknul, vlak cuknul, stojící popadali, nastupující přestali nastupovat a my jsme vyrazili vstříc Moravě.

Rozhodli jsme se, že tentokrát nebudeme závodit v požívání alkoholu a slivovice se v našich rukách neobjevila. Dali jsme si pivko a cestu, trvající asi tři hodiny, a putování vyplnili konverzací, spánkem, pozorováním, pitím, smíchem, prostě vším, co se dalo. V Zábřehu (bylo mi oznámeno, že kdybych chtěl přestupovat v Záhřebu, nastoupil jsem do špatného vlaku) jsme přesedli na jiný vlak (nenarvaný) a abychom dojeli až do Loštic, museli jsme použít ještě autobus.

Když jsme vstoupili do domova Petra, byli jsme vřele přivítáni, ihned pohoštěni a dostali jsme „čtvrtku“ (což je výraz pro panáka). K večeři jsme měli vynikající guláš, pak kafe a k němu bábovku žlutější než žlutá. Delikatesa.

Po večeři jsme se odebrali na místo, kde se bude odehrávat sobotní oslava. Byla to klubovna místního sportovního areálu. Ne moc velká, ale útulná. I když jsme si řekli, že sem půjdeme jen na chvíli, rozseděli jsme se a skoro jsme zapomněli, že slavit se bude až zítra. Večer byl pro mě velmi příjemný, protože jsem si zase po dlouhé době pokecal. Asi v jednu jsme se vydali zpět domů a zalezli do pelechů (spacáků) v Petrově pokoji. Ten rozhodně nedával tušit, že se zde vyspí čtyři lidé. Ale vlezli jsme se. Byla to ovšem noc plná vášní, protože jsme se neustále pošťuchovali, jak jsme měnili své pozice a místností se tu a tam prohnaly zvuky. Nebylo to jen chrápání :)

Ráno (brzy ráno) se Tomáš vydal pomáhat na stavbu, takže jsme ho až do oběda neviděli. Nám Petr přichystal velmi zajímavý program. Dohodl prohlídku Muzea výroby tvarůžků. Já jsem se dozvěděl spoustu zajímavých informací, a musím říci, že návštěvu vřele doporučuji. Když prohlídka skončila, navštívili jsme prodejnu, kde jsem si pořídil domů zásobu „tverglů“.

Na oběd jsme se vydali do místní restaurace, kde jsme se setkali s Tomášem. K jídlu jsme si dali, jak jinak, tvarůžky. Já jsem měl tvarůžky v bramoráku s ďábelskou omáčkou a olizoval jsem se ještě hodinu poté. Jako dezert nám byl doporučen lívanec s tvarůžkem. I když tato kombinace zní dosti brutálně, chutná výborně.

S plnými břichy jsme se přesunuli na místo oslavy. Abychom nezačali hned od počátku „chlastat“, hráli jsme volejball, fotball, a všemožně se snažili udělat něco pro zdraví. Když nastal večer, chvíli z něj jsme vyplnili pozorováním snahy českého fotbalového týmu porazit Polsko a pak se ponořili do víru zábavy. Bylo co jíst, bylo co pít. Asi protože už jsme staří, jak jsme si neustále opakovali, jsme opustili centrum zábavy v půlnoci.

Jakmile jsem vstal, byl jsem poslán k obědu. Respektive, vstal jsem proto, že byl oběd. Petrova maminka udělala králíka jedna báseň a já si opět moc pochutnal. Protože jsme hodlali jet vlakem ve tři hodiny, nezbývalo nic jiného, než sbalit, uklidit a rozloučit se. V hotelu jsme si dali ještě kafe a někteří z nás znovu lívanec.

Autobus jel přesně, vlak (jak jinak) byl zpožděn. Petra měla nápad koupit místenky. Povedlo se a vyhazovací procedura z kupé narvaného vlaku se opakovala. Mladá šestice radost skutečně neměla a snaživým způsobem nás zkoušela přemluvit, abychom vyhodili jiné kupé. Petr byl nezlomný. Zbytek cesty utíkal v klidu, tiše a rychle. Vypadalo to, že v Praze budeme na čas. Vypadlo. Pár metrů před Vršovicemi vlak zastavil a nám bylo místním rozhlasem oznámeno, že se „něco“ stalo a máme vyčkat pokynů, které nám sdělí průvodčí. Průvodčí nám ovšem nic neřekl, protože zmizel. Takže několik lidí vzalo dění do svých rukou, otevřela dveře a vydala se přes osmero kolejí pěšky do civilizace. My, po chvíli pozorování, jsme udělali totéž. Když jsme přelézali poslední koleje, někdo za námi něco volal. Nejspíše mašinfýra, který zjistil, že zbytek cesty pojede prázdný.

U Tesca jsme se rozloučili a já s Tomášem šel na zastávku autobusu. Ten nám za chvíli jel a já se několik minut před sedmou ocitl doma. Ach jo, zase jedna pěkná akce za námi. Snad bude další...

Hodnocení

Zpracování článku (jak je článek čtivý)

nehodnoceno
článek je starší 3 měsíce a nelze jej hodnotit

Věrohodnost článku (jak odpovídá článek skutečnosti)

nehodnoceno
článek je starší 6 měsíce a nelze jej hodnotit

Komentáře

Komentář můžete vložit i jako nepřihlášený uživatel.

CAPTCHA Image

K tomuto článku dosud nikdo nevložil komentář.

Fotogalerie