Krátký pobyt Justýnky změnil naše role z rodičů na striktní obránce. Už nám bylo jedno, jestli naše slovní výpady někdo od sousedů slyší či nikoliv. Zcela otevřeně jsme bránili čest našich holek. Babička se objevila u našeho prahu v krátkém časovém úseku ještě jednou. To už byla oblečena v holinky a pršiplášť a byla vybavena košíkem. Znovu položila vnučce otázku, jestli chce jít s ní a znovu obdržela tutéž odpověď. Na dotaz, jestli nám to nebude vadit jsme vlastni ani nereagovali, nicméně třetí dítě nám zůstalo na krku stejně. Roztomilé holčičky jsme měli plné zuby.
Denní plán se v tu chvíli změnil k nepoznání. Hlavním cílem bylo nezdržovat se v našem stanu. Když se otec závodník vrátil kvůli defektu, vyrazili jsme na oběd s tím, že zatím nevíme kam půjdeme a popadli holky. Po několikerém ujištění, že nejsme nikým sledováni jsme zamířili do restaurace kempu. A tentokrát byli velmi mile překvapeni. Pochutnali jsme si. Téměř po špičkách jsme se dostavili ke stanu a zjistili, že obytný vůz zeje prázdnotou a rodina je zřejmě na výletě.
Nic ovšem netrvá věčně a naši společnost brzy rozšířila Justýnka. Své slovní výplody znovu povýšila a když se začala do holek navážet, nevydržel jsem a zasáhl. Lehce káravě jsem mladou slečnu upozornil, že je o tři roky starší než holky a tudíž některé termíny neznají. Justýnka zmlkla. Abychom mohli znovu prchnout, narychlo jsem dořezal loď z kůry. Bez sebemenšího ostychu nad tím, jak moc je náš úprk okatý, jsme vyrazili do lesa. Plavidlo dostalo stěžeň, plachtu i zástavu. Obešli jsme půl rybníka a slavně spustili bárku, která dostala jméno Erik (nevím proč), na vodu. Svou slávu si neužívala ani jako Titanic. Doba plavby měla podobnou spíše se slavnou Vasou.
Kvůli večernímu programu dostala Julinka nařízený odpočinek. A díky absenci rušivého elementu se jí skutečně podařilo usnout a chvilku se prospat. Na pouhopouhých 30 minut. Ve tři čtvrtě na pět jsme opouštěli v autě kemp s tím, že holky stále nevěděly, kam jedeme. Až když stály před obrovitým blikajícím šapitó s nápisem Humberto, začaly tušit. Ovšem náš plán, zaplatit vyšší vstupné kvůli dokonalému zážitku se minul skutečností. Bezzubá pokladní se nám vysmála, že vmísit se do lóže bez předchozího objednání není možné. Tak jsem do okýnka narval směsici bankovek a žádal alespoň obyčejné vstupné. Z okýnka se linula směsice jakéhosi žvatlání, já dostal něco zpátky a hlavně čtyři vstupenky. Od pokladny jsme se přemístili do malého stanu, sousedícího s velkým. Do začátku představení zbývala hodina a my se postavili do zatím velmi malé fronty. Z jedné strany byl stánek s praženou kukuřicí, z druhé strany na nás blikal a vyřvával pultík se svítícími tyčemi (tretka). Ručičky hodin jsme posouvali doslova očima.
Zhruba třicet minut jsme v krátkých intervalech museli odpovídat na otázku, kdy to už začne. Když se konečně závěs odhrnul a my mohli vstoupit dovnitř, vyhledali jsme krásné místo a usadili se. Sice bylo mnoho nového, co jsme mohli holkám ukazovat, bohužel se přesunul i panák prodávající blikající nesmysl. Davy se hrnuly a stan se plnil. I přes to, že se proudy lidí zdály nekonečné, setmělo se a spustila hudba. Právě v tu chvíli se Terezka rozbrečela s tím, že chce pryč. Utěšování nepomohlo. Naštěstí první atrakcí byla drezůra koní. Terezčiny slzičky zmizely a zvědavost vyhrála nad strachem. Ale k opuštění Lucčina klína až do konce představení nedošlo.
Zážitek, který jsem si odnesl já byl k nezaplacení. Možná to bylo tím, že jsem naposledy navštívil cirkus coby malý školáček. Možná to bylo tím, že podobné vystoupení jako dospělý vnímám jinak. Ale hlavně to bylo rozmanitostí programu. Krom zmíněných koní jsme měli možnost pozorovat velbloudy, slony, medvědy i lvy. Napětí pak vrcholilo při vystoupení vzdušných akrobatů, siláka Hynka anebo malé provazochodkyně. Samozřejmě nemohl chybět ani klaun (Steven). A o přestávce cukrová vata pro holky.
Trochu jsme se báli spánku holek při cestě zpátky, ale naše zkoumavé dotazy a právě nabité zážitky spánek porazily. I když bylo po deváté večer, všechna očka zůstala otevřena. Ve stanu proběhlo rychlé nastěhování do spacáků (všech čtyř) a usnutí. Justýnka se překvapivě neobjevila.
